Pozvání do divadla – pohádka na nové hudební scéně

Pamatuji se zcela přesně na okamžik před pár lety, kdy jste nám ukazoval maketu nového divadla, Vaší velké vize. Jaké to je, když se splní sen?

„Já jsem ještě ani nestačil řádně vstřebat, co všechno se odehrálo. Pro nás, divadelníky, není akt výstavby divadla ani tak zajímavý, jako to, že divadlo stále funguje, tedy okamžik po přestřižení pásky. Jsem rád, že první měsíc hraní, který máme za sebou, zastihl divadlo v nesmírně dobré kondici. Všechna představení muzikálu ‚Vlasy‘, a bylo jich 32, byla beznadějně vyprodána, každé z přestavení končilo potleskem ve stoje. Diváci nám vyčítají, že jsme jim slibovali, že otevřeme-li druhé divadlo, tak se k nám konečně bez problému dostanou, ale vstupenky jsou stále nedostatkovým zbožím. Z tohoto hlediska mám samozřejmě radost a těším se , že projekty, které se pro tuto novou scénu chystají, dosáhnou obdobného úspěchu.“

Nové divadlo působí velmi mile a je, podle mne, snad mladším „sourozencem“ původního interiéru. Přesto, že člověk vstoupí do nové budovy, je stále „doma“. Nejen však pro diváky, ale i pro soubor i perzonál je jistě nová budova přínosem?

Stanislav Moša a režisér Vlasů Dodo Gombar.
Foto: J. Parma

„Divadlo je velmi dobře fungující i v zázemí. Myslím třeba na šatny, na to, že máme dnes již fungující prádelnu, kterou naše divadlo nedisponovalo, vlásenkárnu, dobré dispozice k přípravě inscenací. Všichni diváci oceňují zvuk toho domu. Hosté se pochvalně vyjadřují, neslyšel jsem jeden kritický výrok, o tom, jak je divadlo uspořádáno, jak je útulné hlediště. Stejně tak se pochvalně vyjadřují o provedení interiérových prací, cítí se velmi dobře i ve foyer. Měli jsme hosty ze zahraničí, kteří mají možnost srovnávat, a ti považují tento dům za jeden z nejlepších, který v životě navštívili. To mně dělá radost.“

Muzikál „Vlasy“ podle scénáře Miloše Formana, což byl výborný nápad, bytí divadla zahájil. Pokračovat na nové scéně bude Lehárova „Veselá vdova“ a následuje ji premiéra původního muzikálu „Zahrada divů“, jehož jste se skladatelem Zdeňkem Mertou autorem. Prozradíte, o čem Vaše nové společné dílo pojednává?

„Je to tak, že 3. a 4. prosince nás čekají premiéry pohádky „Zahrada divů“. Jedná se o původní pohádku na téma, které, co já o pohádkách vím, nikdy zpracováno nebylo. Inscenace by měla být interaktivní. Libreto jsem psal s myšlenkou na Erika Parduse a některé další kolegy herce jsem také měl před očima, jako např. Radku Coufalovou, Jána Jackuliaka, Markétu Sedláčkovou. Mám-li říci, o čem pohádka je, kromě toho, že dopadne dobře, budou-li si všichni pomáhat, tentokrát i obecenstvo, tak je to pohádka o proměnách, metamorfózách světa. O tom, že se věci proměňují, ať už jsou to rostliny, bytosti. Jde i proměnu lidí z bytostí zlých — snad, bude-li ten večer dobře zahrán, budou-li si všichni pomáhat — na bytosti dobré. Je to pohádka, v níž bude vystupovat třicetičlenný orchestr, bude tam spousta technických efektů, od výbuchu sopky až po létací stroje, bude to také pohádka plná dobré hudby. V inscenaci spoluúčinkuje na 30 dětí jako dětský sbor, který je obsazen do rolí zlých skřetů. Jak je zvykem, bude obsazení hojně alternováno. Rád bych upozornil, že se pohádka bude hrát až do 27. prosince a my ji považujeme jako možnost k návštěvě divadla dětí s rodiči — nebo rodičů s dětmi?“

Vrátím se k „Vlasům“. Nebylo možné získat delší právo k provozování? Přece jen tato vynikající inscenace stála hodně námahy, není škoda se jí vzdávat?

„My o tom jednáme, odehrají se ještě čtyři představení v listopadu a jestliže získáme práva, což je otázka, budeme hrát dál. Rádi bychom zahráli ještě tři představení v závěru prosince a potom ještě udělali desetidenní seriály v lednu a únoru. Všechno však záleží na tom, dostaneme-li práva na provozování.“