Nová výstava v blanenském muzeu: „Vivat Kaiser!“

Na této netradiční výstavě si mohou návštěvníci prohlédnout řadu originálů i přesných replik uniforem, zbraní, výstroje a také dobových vyobrazení vojáků z dob, kdy naše země byly součástí habsburské monarchie, a udělat si tak přesnější představu o tom, jaký byl život vojáků za časů „císaře pána“.

Proč právě tato výstava? Po téměř čtyřista let tvořily naše země významnou část středoevropského soustátí pod žezlem Habsburků a titul českého krále náležel vždy k těm nejhonosnějším z dlouhé řady predikátů, jimiž se mohli pyšnit římští a od roku 1804 rakouští císaři z tohoto rodu. Tato čtyři staletí byla naplněna mnoha pohnutými dějinnými událostmi a také válkami v nichž na straně „Rakušanů“ bojovaly a umíraly také desetitisíce našich prapředků, Čechů, Moravanů a Slezanů.

České země se nadto mnohokrát staly přímým dějištěm významných bitev, které měnily osudy monarchie i celé Evropy a v řadě případů natrvalo poznamenaly tvář krajiny, v níž se odehrály. Ať už to byla bitva císařských se Švédy u Jankova roce 1645, vítězství maršála Dauna nad samotným pruským králem u Kolína roku 1757, proslulá bitva tří císařů u Slavkova, obklíčení Vandammova sboru u Chlumce v srpnu 1813 či krvavá královéhradecká tragédie 3. července 1866.

Nelze také zapomenout na to, že mezi slavnými rakouskými vojevůdci nacházíme i jména příslušníků staré české šlechty: podmaršálka Jana z Lichtensteina, který s hrstkou mužů zachraňoval čest rakouských zbraní v nešťastném roce 1805, knížete Schwarzenberga, vrchního velitele vojsk protifrancouzské koalice a faktického vítěze nad Napoleonem v letech 1813 — 1814, legendárního maršála Radeckého...

Třetina pěších pluků rakouské armády byla doplňována v českých zemích a u jezdectva to bylo ještě více — ostatně vzpomeňme si na ty spousty lidových písniček o vojácích v bílých, tedy rakouských kabátcích... Češi pro svou pověstnou zručnost a obecně vyšší vzdělanost než bylo obvyklé u jiných národů monarchie také častěji sloužili u technických zbraní, především u dělostřelectva, ale paradoxně i u námořnictva(!) Proto mluvíme-li zde o rakouské armádě a Rakušanech, máme v mnoha případech na mysli právě naše předky. To vše jen dokazuje nepravdivost onoho dodnes často omílaného tvrzení, že Češi od Bílé hory nikdy nebojovali.

Rakouská armáda a osoba panovníka patřily ostatně k těm nemnoha prvkům, které jinak národnostně, politicky a hospodářsky rozmanitou (či chcete-li nejednotnou) říši spojovaly. Bylo tomu tak až do 1. světové války (1914 — 1918), která znamenala dramatický konec onoho někdy příliš idealizovaného, jindy zas šmahem zatracovaného Rakouska-Uherska.

Tato výstava si v žádném případě neklade za cíl podrobně zmapovat celou vojenskou historii habsburské monarchie a v jejím rámci českých zemí. Na to je její prostor a počet exponátů, z nichž valná většina jsou repliky, přece jen příliš omezený. Navíc zahrnuje pouze rozmezí od 17. století do roku 1866, neboť závažné a obsáhlé téma 1. světové války by si zcela jistě zasloužilo samostatnou expozici. Výstava, na níž se podíleli i členové několika klubů vojenské historie, chce být pouze pokusem přiblížit pozapomenutou část naší historie jiným způsobem než někdy trochu nezáživné učebnice dějepisu a vzbudit v návštěvnících hlubší zájem o dějiny vlastní země. Protože pokud si začneme více vážit své vlastní historie, začneme si více vážit i sami sebe.

Výstava potrvá do 17. března 2006.

Jiří Kučera
Klub vojenské historie Sloup