Jiří Polášek se znovu vrátil k Blanenskému divadlu – s nápadem, který diváky potěšil

Rok se vskutku nic nedělo, ale letos se objevil na jevišti Městského klubu titul Neila Simona „vstupte!“ a pod ním je opět podepsán Jiří Polášek. Proto při našem setkání nemohla otázka znít jinak, než zda omládl.

„To v žádném případě, o omlazovací kůře není ani zmínky. Podívejte se, já jsem si trošičku odpočinul a hlavně se nám dostalo štědré dotace od několika sponzorů a od Města. Měli jsme najednou peníze, které jsme předtím moc let, skoro dvacet let, neměli. Tak jsem si řekl, že by se hodilo udělat divadlo, které by bylo trošičku výpravnější, trošičku dokonalejší, trošičku životu podobnější než to, které jsme dělali před tím, když jsme nic neměli. Zrodil se nápad udělat sice bulvární divadlo, pokud se dá o bulváru jako stylu, jako druhu umění, mluvit, divadlo, které je lehoučké, ale přesto řeší problémy, které se dotýkají vlastně všech. Napadl mne titul Neila Simona ‚vstupte!‘.“

Jiří Polášek na snímku
autora rozhovoru.

Podle čeho jste, co by dramaturg, vybíral? Opravdu jen podle možností hmotných, které nabízely?

Divák přijde na představení, které sleduje se zaujetím větším či menším asi dvě hodiny. Kolik času však tato doba představuje pro vás, co divadelní zážitek připravujete?

„Je to velice nepřesné. Divák přijde nebo nepřijde. Tentokrát se dá říct, že spíš nepřišel. Divák přijde či nepřijde a vidí práci, která obnáší tři čtyři měsíce práce herců, techniků, lidí, kteří se točí kolem realizace, a tak půl roku práce režiséra, výtvarníka, člověka, který od první do poslední věci má všechno na starosti.“

Soubor Blanenského divadla je, troufám si říci, skoro na profesionální úrovni. Přesto se ptám, zda není možné jej časem omladit. Není mezi mladými zájem o ochotnické divadlo?

„Pokud bychom dělali ochotnické divadlo, tak by soubor omlazovaný mohl být. Zájem by byl, protože ochotných je vždycky víc než těch, kdož jsou amatéři, tzn. lidí, kteří divadlo milují. Protože v tom ‚amatér‘ je to krásné latinské ‚milovat‘, kdežto v ‚ochotnickém‘ je jenom ‚být ochotný‘. Ochotných by možná bylo, ale ne moc schopných. Amatérské divadlo má dvě fáze. Fázi zkouškovou a fázi realizační. V obou dvou dochází k mnoha obtížím osobním, společenským, pracovním a jiným a všichni ze souboru musí nějakým způsobem táhnout za jeden provaz, musí spolupracovat, musí si věřit, musí být kamarádi. Musí žít jeden život a jeden život dnes nežijí lidé, kteří jsou kolem padesátky, a lidé, kteří jsou kolem dvacítky. Ti lidé žijí naprosto odlišný život. Dávat tyto dva životy dohromady je dnes obtížnější.“

Radomír Kincl a Vladimír Vrtěl v inscenaci Vstupte! Foto: S. Mrázek

Nemohu se nezeptat, co dalšího s Blanenským divadlem připravíte, pokud, samozřejmě, se zase nerozhodnete „stárnout“?

(SE SMÍCHEM) „Ptát se na to po tak obtížné práci, která dokonce neskončila (protože začínáme jezdit, a to je daleko náročnější než mít jakžtakž postavenou scénu v Městském klubu), člověka, co chystá dál…? Nevím, jak mám odpovědět. Uvidíme, uvidíme, uvidíme…“

Připomenu, že komedii swingového času „vstupte!“, jejímž autorem je Neil Simon, v překladu Iva T. Havlů, uvedlo Blanenské divadlo v premiéře 7. února v režii Jiřího Poláška, který byl rovněž výtvarníkem scény. V hlavních rolích se představili Vladimír Vrtěl (Clark, komik) a Radomír Kincl (Al Lewis, komik), dále hráli Miloš Novotný (manager), Libuše Münsterová (ošetřovatelka), Jaroslav Charvát (televizní režisér), hlasem přispěla Kateřina Vrtělová. Pohybová spolupráce Petr Boria, technicky spolupracovali J. Kinclová, I. Vrtělová, Vl. Michálek, J. Novotný, I. Rybka a L. Skoták.

Je třeba poděkovat sponzorům, k nimž patří Linea Blansko, Reprocentrum Blansko, RWE Transgas a také Město Blansko. Jiří Polášek se zmínil také o problémech při zkoušení. Protože to není jen stav týkající se divadla, pokusíme se na otázku, zda a jak je možné skloubit činnost v Městském klubu, postupně odpovědět.

Myslím si, že je třeba si přát, aby Jiří Polášek ještě dlouho nezestárl natolik, aby jeho divadelní rukopis z blanenského divadelního dění zmizel.