Městská dechová hudba: Dobré dílo – společná radost

Zašel jsem s otázkami za dirigentem blanenské dechovky, jímž je od října 2005 Petr Halamka. Jeho jméno je spjato především s Mládežnickým dechovým orchestrem ZUŠ v Letovicích, jehož je zakladatelem.

Petře, celý život jsi zasvětil mládežnickému orchestru, jak se Ti pracuje s muzikanty poněkud odrostlejšími?

„Všichni, kteří se zde v Městském klubu ke zkouškám scházejí, mají hudbu rádi a můj prvořadý úkol je, stejně jako při práci s dětmi, nikomu ji neznechutit. Každý se musí na zkoušku těšit, musí být pohoda, trocha legrace také není na škodu. Když se dílo daří, máme společnou radost. A konečně (říká se smíchem), kdyby ‚kouzelný dědeček‘ každému odepsal 50 roků, tak bych se staral zase o výborný mládežnický orchestr.“

Máš velké zkušenosti s mladými lidmi, proč nejsou v blanenské kapele?

„Příčiny asi nedokážu správně pojmenovat. Mladé lidi asi k tomuto žánru nikdo nepřivedl. Možná jsme u jádra věci. Dechovka dnes, to nejsou jen pochody, valčíky, ale máme vynikající skladatele, kteří dovedou napsat hodnotné skladby, o které se přetahují nakladatelé celé Evropy. Pořád by mělo platit: Co Čech, to muzikant.“

Mládežnický orchestr z Letovic patří ke špičce, za co můžeš jistě i Ty. Určitě na něj rád vzpomínáš…

„Aby ne, vždyť jsme si troufl i hrát vedle orchestrů z Německa, Holandska, Anglie, Itálie, Švýcarska, ale i z Polska a Rakouska, které jsou také na vysoké úrovni, nebo vedle Finů, Švédů a Norů, to všechno je extra třída. A neudělali jsme ostudu! Bylo příjemné zjištění, že jsme stejně dobří, ne-li někdy lepší.“

Městská dechová hudba Blansko koncertovala i před zahájením Setkání občanů s představiteli města. Foto: autor rozhovoru

Myslíš si, že je možné získat pro kapelu mladé lidi. Pokud ano, co se dá udělat?

„My se chceme o to pokusit. Připravujeme pro základní školy cyklus koncertů, lze je možná nazvat výchovnými. Jsem pevně přesvědčen, že řada dětí dosud vůbec nic neví o nástrojích, o dechové hudbě. Věřím, že přijdou a pokusí se i foukat, a to nejen proto, aby si zafoukali stupnici, ale časem si budou chtít třeba zahrát s kamarády, postupně pak v orchestru. A pokud zájem bude a hlavně vydrží, tak není vyloučeno, že se sejdou na prvním společném koncertu, na první soutěžní přehlídce u nás nebo i v zahraničí. To už by mohla být pořádná motivace!“

Možná by pro rodiče v souvislosti s jejich ratolestí mohla být motivace „Kdo si hraje, nezlobí“, ale říká se, že lze tímto řešit i zdravotní neduhy.

„Ze zkušenosti vím, že hra na dechové nástroje prospívá všem, kteří mají problémy s dýcháním a – asi nebudeš věřit – i těm, kdož mají problém s výslovností. Každý, kdo ‚zadrhuje‘, se po čase při správném vedení uvolní, dobře dýchá, dobře artikuluje a je po problémech.“

Léta jsi působil na základní umělecké škole, a to i jako ředitel. Dnes už jsi „za vodou“, ale co by se mělo hlavně sledovat při výuce?

„Na škole jsem zažil mnoho inspekcí, většinou však šlo jen o to, jsou-li v pořádku papíry, jak se dodržují metodické pokyny, normy a nařízení. Ale kdybych byl inspektor, zajímal bych se především o výsledky. Pokud jsou výsledky špatné, je něco v nepořádku a je třeba hledat příčinu. Pokud žáci něco znají a mají výborné výsledky, je to výsledek práce učitelů, kteří mají v rukou klíč k srdcím dětí. Tam bych štědře naděloval. Každý z nás si pamatuje učitele, který byl spravedlivý a naučil. Já jsem na brněnské konzervatoři studoval u profesora Antonína Doležala, a ten byl pro nás vším.“

Přišel jsi ke kapele, která, jak se zdá, se výrazně obrozuje. Stavíte společně na dobrých základech?

„Musím vzpomenout člověka, který dal této kapele hodně. Je to František Hlaváček, dirigent, který s orchestrem pracoval do doby, než ho přemohly zdravotní potíže. František Hlaváček je jedním z největších odborníků v oboru. Jeho ruce dirigenta jsou názornou ukázkou, jak se má práce dělat. Kdo se od něho nestačil poučit, propásl příležitost.“

Stále je v Tobě velký optimismus, který, přejme si, přechází i do kapely. Doufejme, že stejně nadějná bude i budoucnost…

„Pokud se nám podaří alespoň maličká část z toho, co chceme udělat, věřím, že se podaří strhnout lavinu k tomu, aby v Blansku byla velká kapela, o které se bude hodně a dobře mluvit.“

Má-li snad někdo pokušení si s Městskou dechovou hudbou Blansko zahrát, určitě jej rádi přivítají na zkoušce vždy v pondělí od 15 hodin v Městském klubu. Nejen dirigentovi, ale celé kapele hodně zdaru popřál Jaroslav Parma.