Pozvání do divadla – Příběh známý, stále přitažlivý

Poprvé však byla instalována až v roce 1899 v Berlíně, u nás byla pod názvem „Božská láska“ uvedena jen jedinkrát v roce 1943 Městským divadlem na Poříčí v Praze.

Autor zpracovává dosti známý mytický příběh o Amfitryonovi, mykénském králi, jemuž svedl manželku Alkenu Zeus tak, že vzal na sebe královu podobu. Z onoho spojení se narodil nejslavnější řecký hrdina Héraklés. H. von Kleist nebyl jediný, kdo se o divadelní ztvárnění příběhu pokusil (např. před ním Moliére, J. Dryen). Sám jej uvedl s podtitulem „veselohra podle Moliéra“, avšak jde o dílo původní.

Inscenace, v níž jsou zaměněny nejen postavy Dia (resp. Jupiera) a Amfitryona, ale i jejich podřízených Merkura a Sosiase, nabízí spoustu dokonalých záplatek, které režisérka společně s herci výborně navozuje. Vždyť již samo obsazení je příslibem dobré podívané a divák zklamán rozhodně není. Herecký kumšt Igora Ondříčka (Jupier), Viktora Skály (Merkur), Petra Štěpána (Amfitryon), Jana Mazáka (Sosias) je vytříbený, stejně jako Ivany Vaňkové (Alkmena), Ireny Konvalinové (Charis). V menších rolích se představují Josef Jurásek, Jiří Zmidloch, Rastislav Gajdoš, resp. Karel Škarka.

Na inscenaci – uváděné v novém překladu Josefa Balvína a v dramaturgii Štěpána Otčenáška – s režisérkou, která již s brněnským divadlem slavila úspěch s hrou „Znamení kříže“, spolupracovali Vladimír Franz (hudba), David Marek (scéna), Hana Fischerová (kostýmy), Dalibor Černák (filmové dotáčky).

Myslím si, že Amfitryon bude v hledišti Činoherní scény dosti dlouho vítat diváky.