Proč bude v sobotu doprovázet svatého Martina právě templářský rytíř?

Vypráví se, že za časů tatarského vpádu v roce 1241 bylo také Blansko ohroženo divokými hordami a blanenský farář od sv. Martina se spolu s kostelními cennostmi ukryl v dobře opevněné věži biskupské tvrze na dnešním Starém Blansku. Spolu s ním se do tvrze uchýlil i jeho bratr, rytíř řádu templářů, který se zde tou dobou zdržoval.

V kraji nebylo bezpečno, obyvatelé Blanska se skrývali v lesích a jeskyních, ale templář opouštěl denně věž na svém válečném oři doprovázen několika ozbrojenci, aby přepadal tatarské houfy. V jedné potyčce však přišel o svého koně. Templář tedy požádal svého bratra faráře, aby mu půjčil bělouše, určeného pro kostelní službu.

Farář se dlouho zdráhal vyhovět, ale žádné domluvy nepomohly, a tak se templář vyšvihl jednoho rána na svatomartinského bělouše a vyrazil s ním branou tvrze ven. Jeho bratr vše úzkostlivě sledoval z věžního cimbuří a zanedlouho viděl, že rytíře a jeho doprovod ze zálohy napadl houf pohanů. Většina zbrojných pacholků, kteří templáře doprovázeli, padla a nepřítel tlačil rytíře stále blíž k tvrzi. Jeho osud se zdál být zpečetěn.

Tu však náhle vyrazil z blízkého lesíka na Tatary podivně ozbrojený houf. Byli to muži z Blanska, kteří s cepy, kosami a klacky běželi templáři na pomoc. Rytíř se znovu pustil do boje, nepřátelé se dali na ústup a farář již věřil, že otevře bránu svému bratru jako vítězi, když tu byl náhle zasažen svatomartinský bělouš, kůň padl a s ním i zraněný a ztrátou krve oslabený jezdec. Tataři se na ležícího bojovníka vrhli a jen tak tak se ostatním podařilo rytíře osvobodit. Templář byl sice jako vítěz dopraven do věže, avšak za několik dní na následky zranění zemřel v náručí svého bratra. Farář jej pochoval uvnitř věže, poněvadž v okolí se stále potulovali Tataři. Prostý hrob označoval jen veliký kámen s templářským křížem.

Olomoucký biskup Bruno ze Schauenburku pak na památku udatné obrany dal Blansku do znaku bílou pevnostní věž.

Takto barvitě líči vznik blanenského znaku, o jehož původu se dodnes vedou spory, stará pověst. Moderní historikové sice tatarský vpád na Moravu v roce 1241 zpochybňují a spíše se kloní k tomu, že si kronikáři spletli tatarské nájezdníky s divokými uherskými Kumány, kteří zdejší kraj skutečně zpustošili kolem roku 1253, ale pověsti o statečném obránci Blanska to na kouzlu neubírá. Naopak, její základ může být díky tomu skutečně pravdivý...