Knihovna vystavuje obrazy Zdeňka Táborského

Při výstavbě nové silnice ze Svaté Kateřiny do Blanska poutala pozornost kolemjdoucích, ale hlavně motorizovaných návštěvníků Moravského krasu, „Galerie na plotě“. Stál zde domek Táborských – pomyslný vstupní turniket do města. Jen málokdo se nezastavil, aby si poutavé obrazy neprohlédl, pak teprve následovala huť
Klamovka při opačném břehu Svitavy.

Autoportrét Zdeňka Táborského zapůjčil na výstavu jeho bratr Vladimír. Foto: Vl. Jančík

Čím to, že jeho obrazy jsou tak oblíbené? Zasloužily se o to dvě velké dlouholeté Táborského lásky: malování a příroda. Jednou větou: mezi malířem a ztvárněnou realitou je dokonalé souznění. A proto ta neopakovatelnost jednoho a téhož úseku krajiny u Svitavy, neboť jen malíř tak sžitý s přírodou mohl objevovat stále nové a nové motivy.

Kromě krajinářství se věnoval také malbě zátiší, kytic a portrétování. Kresby a oleje věrně zachytily například podivína „Vojtíška“ – nedostudovaného vysokoškoláka Vojtěcha Gyurgoviče. Malíř – samouk Zdeněk Táborský se však nevěnoval jen malování, ale i literární tvorbě. Místo pozvání na výstavu přijměte citaci závěrečného čtyřverší jeho básně „Svitavou“ z roku 1975.

Buď sbohem, řeko má, zas zítra na shledanou,
až nový den dá barvy do tvých dlaní,
já přijdu zas, jak pytlák na čekanou
zachytit krásu tvou v oparu za svítání.

Pavel Svoboda