Premiéra filmů o Karolině Meineke

Příběhem baronesy Karoliny z Linsingenu, později provdané Meineke, ženy, jejíž pestré, ale i nelehké osudy jsou do značné míry spojeny s Blanskem, se zabývalo už několik autorů, nejvíce asi Vladimír Polák. Přesto z něj do širšího povědomí proniklo pouze to, že tato žena, která se mohla stát královnou, je pohřbena v Blansku. Její život byl však tak dramatický a plný zvratů, že se to Jiří Kučera rozhodl změnit a přišel s nápadem jak prostřednictvím popularizace celého příběhu, včetně filmu, přiblížit celou její osobnost veřejnosti právě v roce, kdy si připomínáme 240. výročí Karolinina narození.

I proto byla letos dokončena úprava jejího náhrobního památníku u kostela sv. Martina a vzniklo zde unikátní rozárium. Osudy paní Meineke byly kromě Zpravodaje města Blanska, v němž vycházejí od začátku roku na pokračování, připomenuty mj. i v publikaci Neznámé poklady Moravy vydané Obnovenou maticí moravskou v roce 2007 a dále v knize Kuriozity po Česku aneb jednou nohou v nebi, vydané v lednu 2008 nakladatelstvím Baset. V neposlední řadě pak vznikají pro Město Blansko dva již zmíněné filmy, které budou zanedlouho premiérově představeny.

Premiéra filmů o Karolině Meineke

premiéra 28. 11. ve 20.00 h, Kino Blansko
(repríza 12. 12. v 17.30 h, Kino Blansko)

KRÁLOVSKÝ PORTRÉT BEZ ZLACENÉHO RÁMU
Na blanenském zámku dodnes můžeme pohlédnout do tváře mladičké Karoliny z Linsingenu. Ten portrét nám, spolu s památníkem na bývalém blanenském hřbitově, připomíná osudy nevšední ženy. Ženy, která se mohla stát anglickou královnou.
Režie: Jan Popelka. ČR / 30 minut / přístupný /česká verze / zdarma.

VZDUŠNÉ ZÁMKY
Dopisy Karoliny Meineke a Wiliama – vévody z Clarence, pozdějšího krále Wiliama IV. Jakou zvláštní vůni šířil šedý, hrubý papír, zpolovice vyčichlý parfém smíšený s tlením. Bylo mi, jako bych otevřel hrobku, ze které stoupají duchové dávno zemřelých, aby mi odkryli tajemství a vyprávěli zvláštní nikdy neslyšené příběhy; Byla to roztříštěná mozaiková malba, a jak jsem ji sestavoval, viděl jsem, že tu a tam kus chybí. Velkolepý obraz se ovšem dal rozpoznat.
Režie: Radek Popelka. ČR / 40 minut / přístupný / česká verze / zdarma.

Realizace se ujalo Studio Audiovisual, které pro Město Blansko již zpracovávalo několik filmů, např. Příběh vody a ohně, a natáčí pravidelné měsíční videožurnály, které jsou ke zhlédnutí i na webu www.blansko.cz.

Smluvený film začal natáčet Radek Popelka podle knihy Vladimíra Poláka. „Začal jsem se zabývat materiály, zaujal mě i příběh, ale ze všeho nejvíc dopisy, na kterých jsem se film rozhodl postavit. Vybral jsem si z asi 60 stran dopisů ty s nejdůležitějšími momenty, aby zůstal zachovaný příběh,“ říká Radek Popelka. V jeho filmu vstupuje divák do příběhu jako by očima Karoliny, skrze subjektivní kameru, skrze výrazové prostředky, které korespondují s obsahem jejích dopisů. Jen na nich ale film nestojí. Byly přidány i další věci. Není to klasický dokument tzv. „mluvící hlavy“, ale nakonec i zde se hlavy nakonec objeví, jen jsou z hlíny a nemluví.

„Když jsem viděl, jak Radek připravuje ten film, bylo mně jasné, že pro lidi, kteří neznají její příběh, bude velice těžké jej pochopit. Proto padlo rozhodnutí natočit pilotní film, v němž bude nejprve představen celý příběh,“ popisuje zrod druhého z filmů Jan Popelka.

Když začínalo natáčení, věděli filmaři o knížce Vladimíra Poláka, o portrétu Karoliny z dětských let a o náhrobku u kostela. Hlavní iniciátor tohoto všeho Jiří Kučera ale dohledal spoustu nových materiálů, např. dva nové portréty z dospělosti, které veřejnost poprvé spatří až ve filmu. Napsal také desetidílný seriál, který jste měli možnost celý tento rok ve zpravodaji číst. Podle něj je sepsán scénář a natočen úvodní film. Aby se ale dodržela přiměřená délka a film nenudil, museli se tvůrci vzdát mnoha věcí z původního příběhu.

Slova vypravěče Jiřího Kučery jsou proložena hranými scénami a dobovými portréty a rytinami. Z hraných scén měl Jan Popelka obavy: „Mám zkušenost, že když hrají ‚neherci‘, vypadá to amatérsky. Dělat hraný film v našich podmínkách je hodně těžké. Ale myslím, že to nakonec dopadlo všechno dobře. Včetně hudby, kterou nám složil Zbyněk Petržela.“

Režisér a scenárista při práci. Foto: Jan Nečas

Natáčelo se hlavně na blanenském zámku. Ale i v Rájci v zámeckém parku, na Hořicích, u kostela na Starém Blansku i v prostředí Druhé slévárny v Blansku, které v tomto příběhu svého času sehrálo také důležitou roli. Radek Popelka se pro záběry vydal až na pobřeží Lamanšského kanálu, do Hannoveru a do Bad Pyrmontu, odkud Karolina pocházela a poblíž něhož je kaple, v níž byli Karolina a princ William oddáni. Tu vlastní stále stejná rodina pana von Stietencron. O tom, jak jeho předek umožnil zapůjčením kaple princi Williamovi uskutečnit tajný sňatek, vyprávěl majitel na kameru.

V Bad Pyrmontu se právě konalo sympozium, mj. i o Karolině Meineke. Jeho účastníci i místní tisk projevili zájem o rozhovor s blanenskými filmaři a měli spousty otázek nejen ohledně připravovaného filmu, ale hlavně se zajímali o knihu Vladimíra Poláka s dopisy, o níž doposud vůbec nevěděli.

Důležitou součástí filmu je hudba. Zde autoři vsadili na osvědčenou spolupráci se Zbyňkem Petrželou: „Hudbu jsem dělal pro oba filmy. První film měla původně doprovázet dobová, zřejmě Mozartova hudba. Nakonec jsem se ale rozhodl napsat hudbu pro oba filmy. Inspirací pro ni mně byl samotný příběh, protože má velkou sílu a zajímavé téma.“

Vybrat správné téma a nástroje není jen tak. Hudba vznikala delší dobu. „Dost jsem o všem přemýšlel a zkoušel několikrát. Nechal jsem tomu čas. Jen Honzův film jsem dělal asi týden, každý den od rána do večera. Používal jsem nasamplované zvuky symfonického orchestru. Druhý Radkův film zabral o dost delší dobu, odhadem měsíc. V něm jsem pracoval spíš s akustickými nástroji, vokálem a živým klavírem,“ říká Zbyněk Petržela.

Každý z filmů přináší trochu jinou výpověď, říkají o svých dílech autoři. I když na nich pracují otec a syn v jednom studiu a na zásadních věcech se domlouvají, výsledek toho druhého ještě neviděli. I pro ně bude překvapením, jak se nakonec doplní.

Pokud už přemýšlíte o tom, zda bude možné film zakoupit na DVD, nezklamu vás. Několik kusů slibuje Jan Popelka už na premiéru, později bude k mání v Informační kanceláři Blanka.