Olympionik David Kostelecký na návštěvě v základní škole

Součástí občanské výchovy jsou i školní projekty, které žáci devátých tříd zpracovávají v malých skupinách. Letos byly tématicky zaměřeny na letiště v Ruzyni a na loňské olympijské hry v Pekingu. Pracovalo na nich celkem 36 žáků. „Projekty jsou součástí výuky na naší škole. My žákům pomáháme tak, že zajišťujeme buď tématické výlety, nebo besedy se zajímavými lidmi, jimiž se v rámci projektu děti zabývají. Loni jsme tak byli v České národní bance v Praze, letos je zde jako host olympionik David Kostelecký. Zpracované projekty bývají obsáhlé a mnohdy převyšují práce středoškolských studentů,“ chválí žáky devátých tříd ředitel školy Mgr. Dušan Krumnikl.

David Kostelecký dorazil na besedu bez pušky i bez medaile. „Medaile je zrovna zapůjčená u jedné firmy na výstavě,“ vysvětluje, proč ji nemá dnes s sebou na ukázku.

Zúčastňujete se často besed na školách?

Několik jsem jich už absolvoval. Snažím se vyhovět, protože si myslím, že pokud děcka na to slyší a dívaly se na nás v televizi, tak je to dobrá propagace sportu. V dnešní době by děti mohly více sportovat a třeba je to bude motivovat, aby v tom dělaly něco víc.

Jak se vám změnil život po olympiádě?

Mám hlavně méně času, ale už se to vrací do původních kolejí. Věřím, že se už budu moci zase věnovat svým zájmům naplno, jak jsem byl zvyklý dřív.

Přišly nějaké finanční nebo reklamní nabídky?

I tohle jsem řešil. Stálo mě to hodně času, hlavně kvůli častému cestování a schůzkám.

Od kolika let se věnujete střelbě?

Začínal jsem v 15 letech.

Jak jste se k tomuto sportu dostal?

Má to souvislost s myslivostí. Dědeček byl myslivec, a tak zbraně a střelba nebyly u nás něco neobvyklého.

Kdy přišly první větší úspěchy?

První individuální medaili jsem získal na mistrovství Evropy v 18 letech. Rok předtím jsem byl asi pátý a získali jsme medaile v družstvech. Po třech, čtyřech letech už tedy úspěchy byly. Dobré je, že je zde juniorská kariéra, která trvá do 20 let, teprve pak se přechází mezi muže, takže se v ní dá vybojovat dobré umístění.

Kolik toho musíte nastřílet, abyste se udržel na špičce?

To je individuální záležitost. Běžně to vychází na 30.000 nábojů ročně.

Jak často trénujete, kolik hodin denně střelbou strávíte?

Opět je to individuální věc. Mám období, kdy mně to jde a stačí mně trénovat dvakrát nebo třikrát týdně, ale pak jsou období, kdy čtrnáct dní v kuse musím vystřílet velký množství. Trénink pak klidně trvá od devíti hodin do šesti do večera a vystřílím za ten den tisíc nábojů. Když potom přichází velký závody, tak už tolik netrénuji a snažím se i odpočívat. Nejlépe se to dá shrnout do těch 30.000 nábojů za rok.

Když vzpomenu olympiádu, kolikrát se Vám už podařilo takhle nastřílet bez jediné ztráty?

Musím říct, že to finále bylo podle nových pravidel na jednu ránu (poslední 4 roky). Jinak se střílí na dvě rány, kdy máme jednu opravnou. Na závodech se mně to povedlo poprvé v životě, jinak už jsem měl několik finále, kdy jsem měl jednu chybu, což už je také dobrý výkon. Po zmíněné změně pravidel, když střílíte 22, což znamená tři chyby ve finále, tak je to super výkon.

Jakou vlastnost musí mít zájemci o tento sport?

Určitě by se museli napřed naučit prohrávat, což je v tomto sportu hodně důležitý a k tomu patří i trpělivost, protože úspěchy přichází ve vlnách, kdy se vám půl roku daří a půl roku nedaří. Lidí, kteří umí dobře střílet, je na světě hrozně moc, takže nenechat se odradit neúspěchy a vydržet.

Co plánujete v dalších letech? Hledíte už na olympiádu v Londýně?

Určitě. Máme to trošku těžší, že musíme na olympiádu nejdříve vybojovat postupový klíč, a to není úplně jednoduchý. Já nemám jistotu, že budu v Londýně startovat, takže pro mě je první další cíl vyhrát postupové místo na další olympiádu a pak tomu podřídit veškerou přípravu.