Odešla herečka...

Nejdřív chodila na Dívčí reformní reálné gymnázium v Brně. Touha po divadle převážila a roku 1938 se stala žákyní Rudolfa Waltra a Zdeňky Gräfové na brněnské konzervatoři, kde po čtyřech letech absolvovala.

Jsem herečka,
mám lživé oči a ústa zprofanovaná,
protože z nich chodí slova líbivá, ale namalovaná.
Mám pomíjivé lásky
se smutným či veselým koncem.
Můj život se končí oponou a začíná zvoncem.
(Olga Scheinpflugová)

Už během studia hostovala v Zemském divadle v Brně. V roce 1945 se znovu divadla otevřela a Národní, později Státní, dnes opět Národní se jí stalo po 41 let domovskou scénou. Zažila 11 divadelních ředitelů. Zde našla životního partnera a manžela herce Jaroslava Lokšu.

Miroslava Jandeková-Lokšová
v roli Nyoly. (Radúz a Mahulena)

Od počátku jí seděly role spíše dramatické a charakterní. Měla ráda hry W.Shakespeara, Moliera, připomeňme také Dulskou v Morálce paní Dulské nebo Kláskovou v Lucerně, které patřily k jejím nejmilejším. Po deseti letech u divadla už pracovala na třech místech: Na konzervatoři, dojížděla do rodného Blanska na Lidovou školu umění a od režiséra Milana Páska dostala nabídku z katedry herectví na JAMU, aby zde začala učit jevištní mluvu, později umělecký přednes a stala se vedoucí katedry syntetických žánrů. Jejími žáky se stali Josef Somr, Ladislav Lakomý, Pavel Trávníček, Libuše Šafránková, Bolek Polívka, Igor Bareš a řada dalších. Divadlo však zůstalo na prvním místě.

Měla neobyčejný dar – skvělou paměť, smysl pro humor a vtip, schopnost naslouchat partnerovi. Ke každé roli, byť sebemenší, si dokázala vytvořit vztah, přistupovala k ní s pokorou. I v důchodu stále sledovala, co se v divadelním prostředí děje. Její bohatý, pestrý a naplněný život se završil 21. dubna 2009.

Odešla Miroslava Jandeková – Lokšová, žena noblesní, šarmantní, energická, která si po celý život nesla v srdci velikou lásku, pokoru a oddanost k divadlu.

bod