ZŠ Dvorskou navštívil kanoista Martin Doktor

Jak jste se dostal k rychlostní kanoistice?

Já jsem to měl jednoduché. Rodiče byli oba dva u vody a v loděnici jsem byl od kočárku. Bylo jednoduché se rozhodnout. Ale nikdo mě netlačil, vzešlo to nějak samo.

Jak probíhá fyzická příprava kanoisty? Čeho je víc, té na suchu nebo na vodě?

Příprava je různá podle věku. Mladší závodníci mají více všeobecných prvků. Starší zase speciální tréninky na vodě. I přes to ale je v tom vyšším sportovním věku až 50 % všeobecné přípravy – běh, kolo, posilovna apod.

Martina Doktora (vpravo) přivítal v ZŠ Dvorské ředitel Dušan Krumnikl. Foto: S. Mrázek

Jak moc záleží na vybavení? Mají např. závodníci lodě a pádla „na tělo“?

V poslední době si hlavní mladí závodníci myslí, že když nemají drahou loď, že nemohou nikdy vyhrát. Jenže v materiálu je to až na druhým místě. Je to hlavně ve sportovci, který když na to má, může mít loď skoro jakoukoliv a stejně vyhraje. Ale hlavně začínající kanoisté musí mít pádlo tzv. na míru, především co se velikosti týká, aby při tréninku nepřetěžovali organizmus.

Zúčastnil jste se několika olympiád, ale medaile se Vám podařilo získat jen na té první. Proč?

Zúčastnil jsem se tří olympiád. Ta první byla pro mě nejúspěšnější. Dovezl jsem dvě zlaté medaile. Pak se potvrdilo, že čtyři roky jsou přece jenom dlouhá doba a je to jenom sport. Člověk může vstát špatnou nohou a závod pak nestojí za nic. Nedá se předem říct, jaký výkon dnes podám. A to se mně povedlo v Sydney, kdy dva dny jsem neměl zrovna nejlepší, a prostě to nevyšlo. O další čtyři roky později v Aténách mně medaile utekla o kousek, získal jsem 4. a 5. místo.

Čemu se věnujete dnes?

V současné době se věnuji kanoistice tzv. ze břehu, především jako trenér a v rámci toho jako reprezentační trenér rychlostní kanoistiky družstva seniorů. Je to i trochu manažerská činnost. Jsem hlavně rád, že mohu zůstat u svého sportu a blízko u vody.

Za rozhovor poděkoval