Kapitán Kid: Jsem víc spisovatel než muzikant

Jak jste s k trampingu a muzice dostal?

Podle přísloví „Mezi slepejma jednokej králem“. Začal jsem psát asi v osmnácti letech písničky. Neměly náboj nebo tématiku. Byly pořád o tom, jak ona někde je, já jsem tady a ona nepřijde apod. Na kytaru jsem se učil podle písniček Osvobozenýho divadla a pop music. Písničky tak neměly zpočátku směr nebo tvář. Dostaly ji až poté, co jsem se seznámil s trampskou partou od nás z ulice.

Kdy se to zlomilo, že Vaše některé písně doslova zlidověly a stal jste se slavným?

To já nevím. Možná to bylo až v době, kdy se reprodukční technika dostala tak daleko, že si ji moh leckdo dovolit. Ty prvotní písničky se šířily jenom ústním podáním a teprv, když přišly magnetofony, tak se to rozšířilo.

Jste propagátorem trampského hnutí. Má i dnes lidem co říct?

Myslím, že ano. To bude mít pořád co říct, protože tramping sám o sobě je ve svý podstatě takový umírněnější ekologický hnutí. Protože některý ty ekologický hnutí jsou opravdu dost jako drastický, určitý věci se přeháněj. Musíme myslet taky na to, že jsme lidi a určitej druh na této planetě a že nemůžem pořád ustupovat všemu. To nejde.

Byl jste u zrodu festivalu Porta. Ten ve své původní podobě skončil...

Neskončil. Porta existuje v takový formě, že má svoje český finále v Řevnicích rok co rok a u nás v Ústí, kde vlastně vznikla, má ještě o měsíc později finále mezinárodní, kde už letos hrály zahraniční kapely ze Slovenska, Polska nebo Maďarska. Myslím, že Porta nezahyne, že to bude pořád pokračovat dál.

Vy nejste ale jen zpěvák a skladatel, ale také spisovatel...

Já jsem hlavně spisovatel. Se mnou každej začne hovořit nejdřív o muzice, ale já jsem přitom diletant naprostej jako muzikant (smích) a myslím si, že jsem jako diletant i textař. Ale dejme tomu. Ty texty, to je v podstatě poezie. Žádnej velkej muzikant nejsem. V tomto případě to ale nevadí, u písniček tohoto druhu, ať už jsou to trampský, nebo tzv. folk, jak se tomu nepřesně říká. Když to tak vezmete, Karel Kryl taky nebyl žádný zvláštní muzikant a Vysockij taky ne. To prostě nebyli žádný zvláštní muzikanti. Oni prostě hráli tak, aby doprovodili svoje silný texty. A já se snažím o totéž, i když třeba neskládám věci, který by byly přímo angažovaný, dotýkaly se nějakejch problémů, protože v trampský písničce to není tak docela třeba. Já jsem vždycky chtěl bejt spisovatel a ne skladatel trampskejch písní. To osud ňák se mnou zamotal, že nakonec jsem se stal Kapitánem Kidem a že jsem tak pojmenoval i vlastní nakladatelství.

V Blansku nehrajete poprvé...

V Blansku hraju potřetí. Poprvé to bylo v roce 1972, kupodivu na Portě, když tady bylo krajský kolo Porty. Já jsem ho uváděl i zde hrál. A potom jsem hrál přímo tady na zámku asi před třinácti lety. Teď si uvědomuju, že jsem tady byl ještě jednou, v pořadu Karla Effy. Já ho uváděl a hrála tady zdejší kapela Poutníci, což byla tehdy velmi dobrá kapela, vedená kamarádem, kterej měl přezdívku Žanek.

Viděl jsem, že máte dvě kytary. Jedna, zdá se, už hodně pamatuje. Je nějaká speciální?

To je kytara, kterou jsem si nechal udělat v době, kdy jsem vůbec neměl kytaru. To jsem hrál na kytaru, o které mně zvukaři říkali, že bych její zvuk vylepšil, kdybych ji vylil betonem. Není zas tak stará, mám ji asi deset let. Radši ale hraju na tu novou černou, která není tak velká.

Za rozhovor poděkoval