Měla v Blansku dům a byla zde šťastná

19. ledna 2011, ostatní, přečteno: 5009×

Zemřela paní Věra Lesná, milá, skromná a kultivovaná dáma, která žila ve svém domě na Starém Blansku ve společnosti svých pejsků, starala se o zahrádku, přijímala návštěvy především z řad blanenských pamětníků a vzpomínala na uplynulá léta svého pohnutého života, v němž nechyběly i chvíle mimořádně dramatické.

Tento článek byl vydán před více jak rokem.
Informace v něm již nemusí být aktuální.

Byla potomkyní slavného rodu Wanklů, Absolonů  a Bakešů, jehož příslušníci byli členy oné „Zlaté rodiny“, jak ji ve své stejnojmenné knize nazval Berthold Kladivo. Řada z jejích předků se proslavila v různých vědních oborech, jiní pak přispěli významnou měrou k českému národnímu obrození a proslavili též Blansko, v němž se narodili, strávili část svého života a na něž s láskou celý život vzpomínali.

paní Věra Lesná

Prapradědečkem paní Lesné byl sám „otec moravské archeologie“, doktor Jindřich Wankel, objevitel slavného archeologického nálezu v Býčí skále a  její prababičkou byla jeho nejstarší dcera Lucie Bakešová-Wanklová, česká vlastenka a národní buditelka, antropoložka a archeoložka, iniciátorka zřízení brněnského Domu útěchy.

Dědečkem paní Lesné byl blanenský rodák a slavný brněnský chirurg, prof. MUDr. Jaroslav Bakeš, zakladatel Masarykova onkologického ústavu na Žlutém kopci a jejími prapratetami byly spisovatelka a  sběratelka pověstí, Karla Bufková-Absolonová-Wanklová, matka archeologa a  speleologa, profesora Karla Absolona, dále pak Vlasta Havelková-Wanklová, spoluzakladatelka olomouckého muzea a konečně Madlena Wanklová, sběratelka, výtvarnice a národní buditelka.

Ve svých vzpomínkách se paní Lesná často vracela ke svému šťastnému dětství, prožitému v prostředí lásky a hojnosti. Nechyběly ani prázdninové pobyty na Jadranu, z nichž jeden se stal desetileté Věrce málem osudným. Uštkla ji totiž zmije písečná, na kterou šlápla při prolézání skalnatých útesů. Jen rychlý zásah místních lékařů ji zachránil, dlouho potom prý však měla problémy s krevním obrazem.

Bezstarostný život v nádherné Bakešově vile, dnes prohlášené brněnskou kulturní památkou, přervalo v 50. letech obvinění z napomáhání při nelegálním opuštění republiky. Věře Lesné k tomu stačilo, že její přítel a bývalý letec RAF utekl před komunistickou šikanou do USA. Byla zatčena, na půl roku uvržena do vazby a vězněna v brněnské Příční ulici. Každou hodinu prý bachaři chodili kontrolovat, zda spí, ležíc na zádech, přikrytá po bradu dekou a ruce má připažené k tělu.

Po propuštění z vazby se mohla vrátit domů, do vily, v níž byly na podlaze i na stěnách rozmístěny úchvatné Bakešovy sbírky suvenýrů z cest, zbraní a loveckých trofejí, mezi nimiž vévodily vzácné kůže z ledních medvědů. Do tohoto prostředí jí však tehdejší mocipáni nasadili skupinu společensky nepřizpůsobivých občanů, která se pak ochotně podílela na devastaci stylového zařízení vily, rušila noční klid a všemožně pracovala na tom, aby majitelka ztratila nervy a vilu opustila. Paní Lesná tak učinila po dohodě s novou majitelkou, která jí výměnou poskytla onen dům na Starém Blansku. Ten se pak paní Lesné stal novým domovem.

Potomkyně slavné rodiny zde trávila klidná léta svého stáří, a pokud vůbec někomu byla ochotna vyprávět něco ze svých zážitků, činila tak s naprostým klidem, bez nenávisti, bez touhy mstít se.

„Víte, já jsem nikdy nebyla dobrou obchodnicí. Asi mě dost okradli, že, ale mám svůj domek. A v Blansku jsem šťastná,“ říkala a hladila své pejsky.

Eva Nečasová