Mezinárodní setkání cyklistů partnerských měst – Legnica 2011

Na cestu jsme vyrazili vlakem do Meziměstí v počtu 13 účastníků. První část cesty jsme absolvovali vlakem, z Ruprechtic do Legnice nás čekalo cca 100 km v sedle v plné zátěži.

Ve smluvenou dobu jsme se na cestě setkali se čtyřmi přáteli z Legnice, kteří nás nejdříve provedli přírodní rezervací se zámkem Ksiaz a následně doprovodili cestou přes Jawor do Legnice. Jeli jsme po frekventované silnici, silničkách i polních cestách s asfaltovým, ale i písčitým povrchem, užili jsme si i dlažbu a u nás již zapomenuté kočičí hlavy.

První večer jsme se při společné večeři poznali s  cyklisty z ukrajinského města Drohobycze (dalšího partnerského města Legnice) a Lvova. Další den jsme absolvovali projížďku městem a setkání na radnici s představiteli města. Následovala nenáročná cesta do Legnického Pole, kde jsme si prohlédli kostel, který založili benediktini z Broumova a památník bitvy u Legnice, kde bylo před 770 lety poraženo křesťanské vojsko slezského knížete Henrika II mongolskými nájezdníky, kteří zde ukončili svůj vpád do Evropy. Večer následovala projekce krátkého filmu o cyklistickém sdružení Ekorama.

Třetí den začal vyjížďkou do historického města Jawor. Při cestě nezvládl náš kolega zvaný Kopr úhybný manévr před ním jedoucí cyklistky a havaroval. I když byl indisponován, tak pokračoval s námi do Jaworu, kde se mu následně dostalo základního ošetření. Po přivítání na radnici jsme si prohlédli muzeum a dva kostely. Nejzajímavější pro nás byl kostel Míru, jeden z největších dřevěných kostelů v Evropě. Nejdříve jsme si mysleli, že jsme vstoupili do divadla, imponoval nám obrovský prostor se čtyřmi galeriemi. Byl postaven v 17. století a vejde se do něj až 6000 lidí, symbolizuje v katolickém Polsku luteránský vliv, a také náboženskou svobodu, která byla v době, kdy byl vybudován, běžná v zemích západní a severní Evropy.

Po obědě jsme se rozdělili na dvě skupiny, jedna se vrátila se zraněným kolegou do Legnice a druhá pokračovala do přírodního parku Chelmy, který je v Kaczawských horách. Stoupali jsme nádhernou krajinou s malebnými osadami, pastvinami s dobytkem až k bývalému německému radaru do výšky 475 m. Není to mnoho, ale vzhledem k nízké nadmořské výšce polských rovin jsme měli pěkný výhled do okolí Zlatoryje a Legnice. Viděli jsme v zapadajícím slunci také úchvatné panorama Krkonoš, které jsme dosud znali jen z české strany.

Obavy, že v Polsku v rámci vyjížděk najedeme málo kilometrů, se nenaplnily. Ve skupině z Ukrajiny byla Tamara Polakova, dvojnásobná mistryně světa v silniční cyklistice a její kolegové na silničních speciálech, kteří si vždy nějaký kilometr přidali a kterým naši cyklisté zdatně sekundovali.

Co říci závěrem? Oplatili jsme loňskou návštěvu Ekoramy v Blansku, poznali nové přátele z Legnice a Ukrajiny, celé setkání vyhodnotili na jedničku. Škoda jen, že se ze setkání omluvili cyklisté z partnerských měst Legnice – německého Wuppertalu a francouzského Roanne. Poděkování patří Městu Blansku za finanční podporu, kterou jsme hradili část nákladů na ubytování a dopravu, i za reklamní materiály o našem městě. Velké poděkování ale patří zejména našim hostitelům a hlavně přátelům z EKORAMY za jejich vstřícnost a srdečnost a milé přijetí.

Za NASA v.k.y. Jindřich Pelan