Pozvánka do galerie – Kauza Štětec

Od začátku mi byla její díla blízká svojí srandovností. Ta byla charakteristická i pro Denisu samotnou. Její rané práce byly roztomilé tím, že je autorka myslela vážně, a komično nastalo až při konfrontaci se „seriózním“ okolím. Vzpomínám, jak tehdy řešila téma skoku – velkoformátové černobílé tisky panáků seskakujících z jakéhosi můstku. Skutečný „skok“ však učinila přestupem do malířského ateliéru.

DENISA KRAUSOVÁ: KAUZA ŠTĚTEC
Galerie města Blanska
3. 9. – 5. 10. 2011

Barva, plátno a svobodnější způsob práce jí pomohly se uvolnit a rozvíjet svůj talent. Začaly vznikat půvabné malířské série. Jednu z nich vystavila v brněnské Galerii mladých (výstava Lev Alejandro, 2004). Šlo o řadu drobných obrázků o stejném formátu, přičemž byl každý z nich vytvořen trochu jiným stylem. Myslím si, že to byla první Denisina zdařilá a vyspělá série. Následovaly další, kde nejčastěji zpracovávala zážitky a postřehy ze svých cest (Peru, Mexiko, Rumunsko…).

Denisa Krausová – Balon, 140×140 cm, 2009

Od začátku ji zajímalo téma autoportrétu. Zobrazovala se jako ústřední figura, nebo jako postavička tvořící součást příběhu obrazu. Vše, co maluje, je osobní, ať jde o zážitky, sny a záznamy z reality. Během roku 2008 a 2009 se postupně zbavuje autobiografických tendencí a zaobírá se samotným médiem obrazu. Sleduje klasické téma, jako zátiší nebo krajina a jejich výstavbu na obrazovou plochu. Rukopis je čím dál tím více uvolněný, malířský a formát pláten čím dál tím větší.

Kurátor a kritik Jan Zálešák tuto proměnu pozitivně hodnotí: „Sama velikost pochopitelně nemusí znamenat mnoho, ale v případě Denisy Krausové platí, že s posunem na větší formát narostlo i sebevědomí a přesvědčivost výrazu“ (Ateliér č. 8/2009, str. 5). To je skutečně pravda, ale na druhou stranu se ona jistota při práci se štětcem může stát trochu nudnou manýrou. Nutno říci, že autorka si je těchto možných nebezpečí vědoma a poctivě to řeší. Denise totiž podle mého názoru sedí trocha nejistoty, experimentu a moment, kdy kombinuje „malířské styly s nemalířskými“. Tehdy se projeví její osobitý smysl pro detail, jenž někdy přechází v, pro umělkyni typickou, naivizující titěrnost.

Výstava Denisy Krausové v Galerii města Blanska představuje díla nová doplněná o některá starší tak, aby byly zastoupeny všechny malířské polohy, kterými od roku 2004 malířka prošla. Záměrem je poskytnout náhled do jedné osobní umělecké historie a ukázat, jakým způsobem si tato historie pohrává s celými dějinami umění. Štětec je v interpretaci Krausové nejenom nástroj k malování, ale i symbolický objekt s více konotacemi. Umělkyně jej považuje za symbol malířství, ale popovým způsobem jeho zobrazení tak upírá dějinám tohoto média veškerou vážnost, resp. si je svým způsobem přivlastňuje. Stejným způsobem k těmto dějinám přidává i ostatní motivy z nízké a lidové kultury.

Podobně nevážné je i pojetí štětce jako dopravního prostředku k létání (stejně jako koště), o který pečuje podobně jako někteří řidiči o svůj automobil. Díky jeho zřejmému falickému tvaru jsme nuceni obrazy podrobit ještě hlubší analýze. Předmět tak můžeme číst jako Denisinu hračku, potěšení, a dokonce i jako jejího milence. A to už by mohl být zajímavý případ pro psychoanalytický rozbor.

V menším sále galerie stojí objekt-environment, bouda bez střechy, jejíž interiér představuje Denisin imaginativní ateliér/pokoj. V jeho prostoru je zkoncentrován autorčin zmenšený svět, jakési zázemí vytvořené z odložených pláten a předmětů, které ji obklopují v jejím skutečném ateliéru a můžeme je nalézt i na jejích plátnech. Symbolickým strážcem tohoto světa je Lev Alejandro, Denisina „nepovedená“ socha (2004).

Výstavu doplňuje kostým Štětec, který vytvořila Jana Kochánková.

Petra Herotová