Vzácná pozůstalost zamířila do muzea

24. září 2011, ostatní, přečteno: 4308×

Muzeu Blansko se před nedávnou dobou podařilo získat do sbírky předměty a různé písemnosti z pozůstalosti paní Věry Lesné. Tato blanenská občanka, potomek rodu Bakešů a Wanklů, zemřela počátkem letošního roku.

Tento článek byl vydán před více jak rokem.
Informace v něm již nemusí být aktuální.

Muzeum z její pozůstalosti získalo trojrozměrné sbírkové předměty, například postříbřený samovar, který MUDr. Jindřich Wankel získal jako dar od ruského hraběte Uvarova, několik obrazů s podobiznami členů rodiny, a také různé písemnosti vztahující se k této na osobnosti bohaté rodině.

Samovar ze sbírky
Samovar, který MUDr. Jindřich Wankel získal jako dar od ruského hraběte Uvarova.

MUDr. Jindřich Wankel (1821–1897) byl lékařem v salmovských železárnách v Blansku, působil však též jako antropolog či speleolog a je nazýván otcem moravské archeologie. Wanklova nejstarší dcera Lucie Bakešová (1853–1935) se věnovala etnografii a sociální práci. Její syn, MUDr. Jaroslav Bakeš (1871–1930), byl významný lékař s velkým sociálním cítěním. Jeho koníčkem byl mimo jiné lov. Na loveckou expedici se vypravil dokonce do Kanady, odkud přivezl mnoho zvířecích trofejí i pro muzeum v Brně, měl sem údajně zaslat i cennou kostru losa. Nafilmoval řadu filmů ze života zvířat, nashromáždil mnoho vědeckých dat a sbíral také minerály a horniny. V době, kdy ještě chránit zvířata nepatřilo k běžným zvykům, skolil například během své lovecké výpravy konané v roce 1927 dokonce tři medvědy grizzly. Jeho záliba se mu stala osudnou, neboť zemřel na zápal plic, který si přivodil na lovu v Polsku.

Dcera MUDr. Jaroslava Bakeše, Věra Lesná Bakešová (1892–1981), vystudovala lyceum na učitelský stav v brněnské Vesně. Působila jako sociální pracovnice v Útulně ženské v Brně. Byla čestnou předsedkyní Dámského odboru Spolku Dům útěchy, jehož cílem bylo zlepšit péči o nemocné zhoubnými nádory. Zde podporovala dílo svého otce Jaroslava Bakeše. Ve spolku zaměřeném nejen na shánění financí se konaly též přednášky a besedy. Věra Bakešová udržovala také nadále památku své babičky Lucie Bakešové.

K dalším příbuzným patřil například prof. Karel Absolon, významný vědec, archeolog a speleolog, nebo úspěšný fotograf Vladimír Jindřich Bufka.

Co se týče písemností, jedná se o poněkud fragmentární soubor, ve kterém se nacházejí například dopisy Jaroslava Bakeše mamince Lucii Bakešové roz. Wanklové a další dopisy, fotografie například z lovu Jaroslava Bakeše v Kanadě, různé dokumenty jako křestní a úmrtní listy, pozvánka k promoci MUDr. Jaroslava Bakeše se zprávou pro rodiče nebo pohádky psané Věrou Lesnou, rozenou Bakešovou.

K jedinečným přírůstkům patří dva fragmentární deníky Lucie Bakešové, v nichž se nacházejí zápisky nejrůznějšího charakteru od výpisků z literárních děl po různé popisy denních čiností až po úvahy či odborné popisy týkající se různých témat. Například zápis z 9. dubna (pravděpodpobně 70. léta 19. století) popisující Adamov a cestu vlakem z Blanska do Adamova, zní:

„Adamov jest dědinka sestávajíce jen z několika málo stavení, leží v krásném údolí, které ověnčeno jest hustými lesy a skály. Na levém břehu Svitavy jsou jsou letní byty tak zvané ville a na vyvýšeném místě strmý krásný kostelík. Kníže Lichtenštejn vystavěl kostelík ten, jednoduše, hezky a však za velkou prý cenu. Nedaleko jest též hřbitov v slohu samém co kostel, fara a škola. K levé straně kostela se nachází nádraží. Z Blanska do Adamova jest velmi zajímavá cesta. (...)Vlak pnouce, a všeliké okliky proběhvše musí 4 dlouhé průkopy projeti nežli přijede do Adamova, kde se odevře ráj před očima lidskýma.“

Pavlína Lesová