Třináctka – pro festival Rajbas šťastné číslo

15. prosince 2011, kultura, přečteno: 4050×

Třináctý ročník festivalu Rajbas v neděli skončil. V čem byl stejný, v čem jiný a v čem výjimečný, než předchozích dvanáct ročníků? Také tyto otázky jsem se chystala položit hlavnímu organizátorovi festivalu Milanu Daňkovi.

Tento článek byl vydán před více jak rokem.
Informace v něm již nemusí být aktuální.

Letošní Rajbas je za vámi. Jaký je to pocit?

Po skončení Rajbasu se vždycky dostaví úleva a hlavně uspokojení, že všechna ta práce měla smysl. Diváci byli spokojeni, a právě o to nám jde. Rajbas ostatně funguje především na základě referencí spokojených diváků, žádnou velkou propagační kampaň neděláme.

V čem byl tedy třináctý Rajbas tradiční a v čem jiný?

Skladba programu se za ty roky už pomalu ustálila – i tentokrát proběhly obvyklé doprovodné akce, jako je šifrovací hra Megbolundul, Grena běh, či Progulka, které provedly účastníky Blanskem a umožnily jim nahlédnout do běžně nepřístupných jeskyní. Festival se tak obrací k regionu, k městu Blansku a k Moravskému Krasu, který bychom tímto způsobem rádi propagovali.

K zajímavé změně jsme přistoupili v rámci přehlídky filmů Okem dobrodruha, kdy byly poprvé snímky hodnoceny profesionály přímo na sále, vzápětí po promítnutí. Tvůrci filmů tak okamžitě dostali zpětnou vazbu, což je unikátní. Jinak já sám toho jako organizátor moc nevidím. Mě více zaujmou věci, který nebyly v plánu a které nečekám. Letos jsem si všiml, že se na festival znova vrátily kytary, potěšila mě kapela Šnek a spol, která po koncertu šla mezi lidi a hrála dlouho do noci.

Jakým způsobem hledáš lidi, kteří vystupují na festivalu?

Z velké většiny se hlásí sami – lidé z této branže se navzájem znají a festival je zavedený, část pak oslovuji sám podle zaměření festivalu. Letos byla skladba vystupujících zásadně ovlivněna zaměřením na Balkán, což zase bylo dáno naší snahou vyhovět přání diváků, jež zaznělo při minulých ročnících. Lidé měli zájem načerpat inspiraci pro cestu do míst, kam se mohou případně vypravit sami.

Kdo všechno se vlastně na realizaci festivalu podílel?

Jde o typický příklad komunitního projektu, na němž spolupracují lidé z neziskového sektoru s profesionály, což je spojení, které má specifika, ale v případě Rajbasu funguje dobře. Nedokázal bych ani spočítat, kolik lidí se na festivalu podílelo. Byl to Extrem tým Horizont Kola Novák, lidé kolem Ulity, jeskyňáři, CK Rajbas, CK Kudrna, pracovníci kulturního střediska... nechci je ani všechny vyjmenovávat, abych na nikoho nezapomněl. Všem jim patří velké poděkovaní a stejně tak všem, kteří program obohatili zcela neformálně, jako například účastníci soutěže NaFEST.

Třináctý Rajbas tedy skončil. Máte už nějaké konkrétní plány na příští rok?

Nic bližšího nemohu prozradit – zatím existují tři varianty a pracuje se na tom. Navíc stále vyhodnocujeme letošní ročník, sbíráme aktuální postřehy od diváků. Slíbit tak mohu jediné – příští rok do toho půjdeme zase a určitě se bude na co těšit.

Za rozhovor poděkovala

Klára Kučerová

Zvláštní cenu Srdcaři.cz získal film: PHANTOM, Cima Grande, režie, scénář, kamera: Martin Grajciar – dokument o pokusu tří lezců zdolat cestu Phantom 7c+ na věži Cima Grande v italských Dolomitech. (foto: archiv festivalu Rajbas)