Blanenská čistírna odpadních vod se poprvé otevřela veřejnosti

 Když míjím psí útulek, znejistím. Čistička – ta by měla zpracovávat tekuté odpady. A ty přece tečou dolů, ne nahoru, a já jedu stále výš... Váhám čím dál tím víc, ale z rozpaků mě zanedlouho vyvede cedule na vratech, které míjím. Ano, jedu správně. Čistírna odpadních vod skutečně je, navzdory vší logice, nad Blanskem.

Ing. Pavel Mikulášek, výrobně-technický náměstek divize Boskovice, mně vzápětí ujistí, že má úvaha byla zcela správná. „Čistička na kopci opravdu není běžná, nikdo ovšem nedokázal najít místo, které by bylo v údolí a přitom bylo dostatečně odlehlé, aby nepřekáželo. Údolí je úzké, je v něm ochranné pásmo dráhy, řeka... Tato lokalita nabízela alespoň dostatek prostoru pro nádrže. Gravitačně kanalizace spadá k lomu, tam je nejnižší místo, a odtamtud se tlačí vzhůru. Čerpá se do výšky 30 metrů, délka výtlaku je 600 m, průměr potrubí je 400 mm. Tím prochází veškerý odpad, které odejde do kanalizace v Blansku, ať už jde o splašky nebo dešťovou vodou. Maximum je 136 l/s, denně to dělá cca 4500-5000 m² vody,“ vychrlí na mě bez zaváhání.

Stačí vůbec kapacita čističky pro město, jako je Blansko? „Čistírna  byla rekonstruována a rozšířena, do zkušebního provozu šla v roce 2007. Od té doby se napojil na kanalizaci Spešov, přesto má čistička stále kapacitu na to, aby se mohly napojit Olomučany, Hořice, Olešná. Tam lidé zatím mají jímky a malé čističky,“ vysvětluje Pavel Mikulášek, zatímco míjíme bublající nádrže, které kupodivu nepáchnou, ale zvláštně... voní. Jak se dozvídám, právě tak to má být. „Čistička je živý organismus. Je to mikrobiologie. Když do toho kápnete benzín, ropnou látku, chlor, čističku tím zahubíte. A čím menší je, tím citlivější,“ říká Pavel Mikulášek. A kdo nebo co to vlastně odpady z Blanska čistí? “Převážně bakterie, ale dalo by se obecně mluvit o nižších organismech. Představte si řeku, princip je stejný, ale v té řece je proces čistění méně intenzivní. Bakterií je míň, nemají takový apetit a taky nemají tolik potravy. Tady se to všechno zkoncentruje. Je tady více vzduchu, potravy, lepší podmínky. A jak spotřebovávají potravu, což ten náš odpad, čistí vodu,“ říká, zatímco se díváme do odtoku z čističky, ze kterého proudí, překvapivě, naprosto normálně vyhlížející voda vtékající úzkou strouhou zpátky do Svitavy.

Voda skutečně je čistá, kontroly jsou přísné, vzorky se odebírají automaticky, povinně je zpracováno 26 odběrů ročně, a nejen to – namátkou se zastaví i neohlášené kontroly z Povodí Moravy. „Jsem přesvědčen, že lokální čištění nepřispívá tolik životnímu prostředí jako čištění centrální,“ říká Pavel Mikulášek, když se zajímám o alternativní možnosti, třeba malou domovní čističku. „Provozování domovních čistíren, to je velký otazník. Kdysi jsme si dělali malý průzkum. Čtyři roky po uvedení do provozu už nebyly některé domovní čističky ani zapojeny do elektriky, neprobíhalo odstraňování kalu... Nedá se to srovnat s kontrolou, jaké podléháme my. A nejde jen o vyčištěnou vodu, ale také o nakládání se shrabky, bioplynem, který tady vzniká. To v domovních čističkách nikdo nekontroluje,“ vysvětluje.

Přitom množství odpadu, se kterým se musí blanenská čistírna odpadních vod den co den „poprat“ narůstá a jeho charakter jí dává stále víc zabrat. Nejhorší jsou drtiče odpadků, které odpadní vody „obohatí“ o značné množství živin, paseku dokáže udělat i olej z pánve nebo friťáku vylitý do dřezu. „Tuk je obecně problém a do odpadu nepatří, stejně jako zbytky jídla. Ty by měly přijít do popelnice, tuk by se měl slít do lahve a zlikvidovat také tak,“ doporučuje Pavel Mikulášek.

To už se musí loučit, protože do čističky dorazila další skupina návštěvníků, žáci se sekundy blanenského gymnázia – je vidět, že navzdory nevlídnému počasí je o návštěvu čističky zájem.

A je to tak jen dobře. „Když v nějakém městě bydlíte, určitě byste chtěla vidět, co se v něm děje. A čistička je součástí organismu města,“ uzavírá přednášku technolog výroby Vodárenské akciové společnosti, a.s.