Městská dechová hudba těší všechny generace

 Přestože dechovka bývá spojována především se starší generací, mezi návštěvníky koncertu nechybí ani nejmenší děti. Asi šestiletá holčička předvádí hotové taneční kreace a „do kola“ nakonec vtáhne několik dalších, ještě menších. Děti se za tónů polek a valčíků vesele honí kolem fontánky a koncert se tak nechtěně stává manifestací nadčasovosti dechovky a lidové písně, která spojuje generace.

Arnošt Hlaváček, bývalý dirigent, nyní bubeník a impresário Dechové hudby Blansko tento dojem jen potvrzuje. „Vždyť jaké písničky se hrají na svatbách a oslavách? Lidovky, protože ty si může každý sám zazpívat,“ říká. Důkazem, že dechovka pořád „táhne“ je ostatně sama kapela – mezi zkušenými muzikanty se stříbrnými vlasy přibyly mladé tváře, kterým chuť do muzicírování rozhodně nechybí. „Účast na zkouškách je prakticky stoprocentní,“ pochvaluje si Arnošt Hlaváček, který svým nadšení pro hudbu nakazil i další generaci své rodiny: vnučka se ujala role zpěvačky a vnuk kapele pomáhá jako zvukař.

Rodák z Ježkovic a odchovanec baťovského Zlína je ostatně s historií dechové hudby v Blansku pevně spjat už desítky let – sám začínal v podnikové kapele ČKD, jejíž členové společně s muzikanty z Metry vytvořili po zániku podnikových klubů městskou kapelu. Ze základu vybudovaných tehdejšími muzikanty kapela stále těží, dokonale vedený notový archiv by dle slov Arnošta Hlaváčka mohla blanenské dechovce závidět i Moravanka. Bez zázemí, které kapela našla v Dělnickém domě, by se však neobešla. „Rád bych poděkoval vedení města i Kulturního střediska. Chlapi z jiných kapel si z nás utahují, že jsme nejlépe zaopatřená dechovka na okrese, ale nebýt téhle podpory, tak není ani dechovka, ani koncerty,“ říká šéf blanenské dechové hudby.

A na co se v nejbližší době jako muzikant těší? „Čtvrtého srpna jedeme do Bojnice, tam jezdíme už pátým rokem. Lidi nás tam mají rádi, tam při muzice tančí nejen děti, ale i dospělí. To zahřeje u srdce,“ uzavírá „Arno“ Hlaváček.

kkuc