Těžko uvěřit aneb Trochu jiná gratulace

Představit Evu Juračkovou (rozenou Molkovou) je lehké a těžké zároveň. Jednoduché nejspíš proto, že již řadu let patří mezi etablované výtvarné umělce s jasným přesahem blanenského regionu. Složitost spočívá v tom, že se nechci opakovat. A napsat naprosto nový, rádoby objevný medailon (natož ke krásným kulatinám), který by hodnotil její dosavadní umělecký vývoj a všeobecný kontext, ve kterém tvořila a tvoří, mně prostě nejde.

Jak z této šlamastiky ven?
Mohl bych si pomoci snůškou „filozofických sentencí“, tvářit se zasvěceně a prezentovat se jako všemu rozumějící intelektuál. Takhle však ani náhodou! Přiblížit Evu tímto způsobem nechci, neumím to a myslím si, že se to vůči ní ani nehodí. Já si dovolím trochu jiný pohled. I když jiný…? Vše souvisí se vším…

Rád bych se zmínil o TOM, jak na mě Eva Juračková působí jako člověk. Nutno uvést, že ji blíže neznám příliš dlouho. Pár let jsme spolu kantořili na blanenském gymnáziu, nyní jsme našli nový druh spolupráce v knihovně. Jméno Juračková mně však nebylo přinejmenším od středoškolských studií neznámé. Umělecký klan Juračků pozitivně ovlivnil několik umění milovných generací a tradice naštěstí pokračuje dál. Juračková EVA k šíření dobrého jména rodiny významně přispívá.

A jsem u toho lidství. Je omšelou, byť mnohokrát potvrzenou pravdou, že život nepřináší jenom hezké chvíle. Arnošt Lustig dobře věděl, proč říkal, že život není to, co chceme, ale to, co máme, a často i to, co nechceme. Poznal to určitě každý z nás, pocítila to docela silně i sama Eva. A snad právě proto je většina mých pracovních i jiných setkání s ní „občerstvujících“. Hezky se s ní povídá, skoro o všem. Nemusím si dávat pozor na každé slovo, každou formulaci. Je o čem si povídat! Cítím z ní velkou dávku empatie, nezištnosti a snahu dělat pro druhé a „být s lidmi“.

Mohl bych pokračovat dál, ale úmyslně nebudu. Myslím, že jsem řekl, nebo aspoň naznačil, vše, co jsem o svém dojmu z Evy Juračkové říct chtěl.

I když… Chyba! Zapomněl jsem uvést, že se to všechno odráží v její profesi, jejích obrázcích a jejím, dnes naprosto vytrácejícím se, lidství.

Já TO tam vidím!

Pavel Přikryl