Těžko uvěřit aneb Trochu jiná gratulace
12. ledna 2013, kultura, přečteno: 2951×
V těchto dnech oslaví významné životní jubileum výtvarnice a učitelka Eva Juračková.
Tento článek byl vydán před více jak rokem.
Informace v něm již nemusí být aktuální.
Článek měl omezenou platnost.
Informace v něm uvedené nemusí být již aktuální.
Představit Evu Juračkovou (rozenou Molkovou) je lehké a těžké zároveň. Jednoduché nejspíš proto, že již řadu let patří mezi etablované výtvarné umělce s jasným přesahem blanenského regionu. Složitost spočívá v tom, že se nechci opakovat. A napsat naprosto nový, rádoby objevný medailon (natož ke krásným kulatinám), který by hodnotil její dosavadní umělecký vývoj a všeobecný kontext, ve kterém tvořila a tvoří, mně prostě nejde.
Jak z této šlamastiky ven?
Mohl bych si pomoci snůškou „filozofických sentencí“, tvářit se zasvěceně a prezentovat se jako všemu rozumějící intelektuál. Takhle však ani náhodou! Přiblížit Evu tímto způsobem nechci, neumím to a myslím si, že se to vůči ní ani nehodí. Já si dovolím trochu jiný pohled. I když jiný…? Vše souvisí se vším…
Rád bych se zmínil o TOM, jak na mě Eva Juračková působí jako člověk. Nutno uvést, že ji blíže neznám příliš dlouho. Pár let jsme spolu kantořili na blanenském gymnáziu, nyní jsme našli nový druh spolupráce v knihovně. Jméno Juračková mně však nebylo přinejmenším od středoškolských studií neznámé. Umělecký klan Juračků pozitivně ovlivnil několik umění milovných generací a tradice naštěstí pokračuje dál. Juračková EVA k šíření dobrého jména rodiny významně přispívá.
A jsem u toho lidství. Je omšelou, byť mnohokrát potvrzenou pravdou, že život nepřináší jenom hezké chvíle. Arnošt Lustig dobře věděl, proč říkal, že život není to, co chceme, ale to, co máme, a často i to, co nechceme. Poznal to určitě každý z nás, pocítila to docela silně i sama Eva. A snad právě proto je většina mých pracovních i jiných setkání s ní „občerstvujících“. Hezky se s ní povídá, skoro o všem. Nemusím si dávat pozor na každé slovo, každou formulaci. Je o čem si povídat! Cítím z ní velkou dávku empatie, nezištnosti a snahu dělat pro druhé a „být s lidmi“.
Mohl bych pokračovat dál, ale úmyslně nebudu. Myslím, že jsem řekl, nebo aspoň naznačil, vše, co jsem o svém dojmu z Evy Juračkové říct chtěl.
I když… Chyba! Zapomněl jsem uvést, že se to všechno odráží v její profesi, jejích obrázcích a jejím, dnes naprosto vytrácejícím se, lidství.
Já TO tam vidím!
Pavel Přikryl
Další články v kategorii „kultura“
14. července 2024
Muzeum Blanenska zve na letní program
10. července 2024
Startuje Letní Open Stage, do konce prázdnin nabídne osm koncertů
8. července 2024
OBRAZEM: V Blansku odstartovala sezona promenádních koncertů i závod RC modelů
5. července 2024
Galerie města Blanska také letos nabídne výtvarné dílny
1. července 2024
OBRAZEM: První prázdninový víkend patřil vodním hrátkám
25. června 2024
Kino uvedlo nový dokument z cyklu Živá paměť o Irmě Charvátové
24. června 2024
OBRAZEM: Víkend nabídl hudební festival i koncerty ZUŠ
21. června 2024
Jak se prvňáčci popasovali se čtením
17. června 2024
OBRAZEM: Do Blanska se sjely škodovky a slavil se Den otců
14. června 2024
Muzeum chystá Pazourkovu letní školu archeologie