Milé paní Čepové s láskou... aneb Trochu jiný dopis

Víme, že nejsme s touto parafrází první, neboť i Vy jste podobnou trefně  použila jako název Vašeho článku k jubileu paní profesorky Habešové.  Ale protože i Vy jste nedávno (jistě úspěšně a ve zdraví) „přežila“ své životní jubileum, posíláme Vám tyto řádky.

Seznámili jsme se s Vámi, když jste na sklonku léta 2009 napsala recenzi na knížku Neprošlapanou cestou, kterou vydalo naše sdružení Hnutí Humanitární Pomoci (stacionář Domov OLGA & chráněné byty Centrum VELAN). A protože jsme Vám sdělili, že velice rádi čteme a Vy jste bystře vystopovala skutečnost o našem časovém zaneprázdnění v naší práci pro zdravotně handicapované spoluobčany, začala jste nám iniciativně doporučovat a vybírat knihy k přečtení. Knihy, o kterých bychom se bez Vás nedozvěděli, a tudíž si je ani nepřečetli. Jsme tomu velice rádi a Vám za to patří náš veliký dík.

Teď se vkrádají dvě otázky. Ta první je – proč vlastně číst, nehledíme-li jen na to, že je jedno co čteme, jen aby to posloužilo k naplnění volného času, když někdo neví co s ním. Tedy člověk potřebuje a měl by si užívat krásných knih, krásné hudby, obrazů i soch, jestliže chce být kulturní, vždyť kultura zcela jistě kultivuje lidský život. A jak kdosi pravil, prý jej i prodlužuje.

Ta druhá otázka je – co číst. V této souvislosti si dovolíme citovat jednu větu proslulého boskovického rodáka, kardinála Tomáše Špidlíka, který ve své knize Duše poutníka nám sděluje: „Život je krátký k tomu, abychom mohli číst dobré knihy, musíme číst ty nejlepší.“

A ta souvislost s Vámi? Vy nám jaksi ty nejlepší knihy pomáháte nacházet, my je můžeme číst, a ony nás mohou duševně oblažovat. Pro TO všechno, a věříme, že i za mnoho dalších spokojených čtenářů Městské knihovny Blansko, Vám přejeme do dalších let dobré zdraví a hodně duševní aktivity pro nás všechny čtenáře.

Vaši Jana a Jaromír Kratochvílovi, Domov OLGA, Blansko