Canisterapie: Jak psi pomáhají postiženým

Canisterapií se rozumí léčebný kontakt psa a člověka. Pes už svou přítomností dokáže vyvolat dobrou náladu všude tam, kde je jí nedostatek. A o tom, že úsměv léčí, není pochyb. Psi tak pomáhají tělesně postiženým, mentálně postiženým nebo klientům při rehabilitaci. U autistů může pes plnit roli prostředníka mezi jejich světem a okolím. Psi pomáhají kojencům i seniorům, dokonce i lidem celkově zdravým, kteří se ocitli v nepříznivé životní situaci. V těchto případech se canisterapie využívá především k odbourání stresu.

Školu jsme navštívili v den, kdy se tam sešli rodiče žáků a všichni psi, kteří se podílí na terapii. Bylo pro ně připraveno představení jednotlivých technik, jimiž se bve škole zabývají. Rodiče si tak měli možnost podrobně prohlédnout, co se s jejich dětmi při terapii děje. „Ve dvacetileté historii školy canisterapie představuje podpůrnou metodu, které slouží a pomáhá žákům školy v tom, aby zlepšovali svoje schopnosti a dovednosti a je to nezbytná součást naší výchovy a vzdělávání. Provádíme ji od vzniku školy. Vystřídalo se zde množství canisterapeutických psů a v současné době k nám dochází psovodky s pěti psy,“ přiblížil využívání této podpůrné léčebné metody ředitel školy Mgr. Martin Koupý.

Deni, Ambra, Madla, Max, Sen nebo Garia, to jsou psí jména, která děti důvěrně znají. Terapie ve škole probíhá několikrát do týdne, kdy se průběžně střídají psi. Probíhá canisterapie jak kolektivní, tak i individuální, kdy jsou více postižení žáci polohovaní v pracovně paní logopedky. Potvrzuje, že kontakt klientů se psy pomáhá: „Jak v emoční, tak v pohybové stránce u dětí to má rozhodné význam. Stejně jako např. u seniorů. I této skupině obyvatel tito psi pomáhají.“

Kolektivní canisterapie probíhá v tělocvičně školy. Je spíš pro děti živější, hyperaktivní, a pro děti, kterým by z jakýchkoliv důvodů nevyhovovala canisterapie individuální. Vše na první pohled vypadá jako hra. Jak konkrétně kontakt dětí se psy pomáhá, vysvětluje speciální pedagožka Michaela Barkerová Kopecká: „To působení je velice promyšlené, protože my děti jednak učíme vzájemné spolupráci, procvičujeme hrubou jemnou motoriku, pravolevou orientaci, orientaci v prostoru. Naše spolupracovnice Marika Zouharová vydala takovou canisterapeutickou kuchařku, kterou se inspirujeme, ale spoustu disciplín si domýšlíme také až sami na místě.“

Děti hrají fotbal se psem nebo kutálenou. Hrají si na detektivy, kdy děti schovávají psům granule. Staví překážkové dráhy, podlézají psa, dělají pro něj tunely a samy prolézají strachovými tunely. Protože se jedná o děti s postižením, vynahrazuje jim hra se psem i nějaké chybějící sociální kontakty, které jim třeba ze strany vrstevníků chybí. Hra dodává dětem sebevědomí. Pocit, že mají pro sebe psa a on je poslouchá, že prostě jsou šikovní, že mu dokáží dát povely, hodně znamená.

Individuální terapie zahrnuje především polohování. Ta je určena pro děti s těžším postižením, kdy pejsek předává pozitivní energii, dítě prohřívá. „Využíváme toho jako přípravy na pozdější cvičení s fyzioterapeutkou. Bylo nám potvrzeno, že žádné rašelinové zábaly a nic jiného dítě nepřipraví tak, jako energie od pejska,“ hodnotí Kopecká příznivé účinky. Vzápětí dodává, že tato terapie nemusí být vhodná pro všechny děti: „Musíme zvažovat, zda nemají alergie na zvířata, musíme děti rozdělovat do různých odvětví canisterapie podle fyzických a povahových předpokladů i podle temperamentu. Některé děti mohou využít jen některé disciplíny.“

Najít vhodné psy ale není jednoduché. „Je to dlouhá doba pátrání a především je to o zkušenosti samotných psovodů s prací ve speciálním školství nebo s těmito dětmi,“ myslí si Koupý. Pes musí projít speciálním výcvikem a složit speciální canisterapeutické zkoušky, kde je jednak základní poslušnost, reakce na ostatní psy nebo reakce na vozíček, na padající berle, na větší skupinu lidí. Musí si např. nechat sáhnout do misky od cizího člověka. Prostě nesmí v žádném případě ublížit. Není to tom, že by měl někdo doma hodného pejska a toho za dětmi přivedl, upozorňuje Kopecká: „Musíme být na to velice opatrní. Při terapii máme rozdělené role. Já hlídám děti, jejich bezpečnost i to, aby pejskovi neublížily. Psovod si zase hlídá pejska a jeho bezpečnost a aby neublížil dětem.“

Základní škola speciální jako krajská škola finanční prostředky na tuto pomoc dětem nedostává. Peníze shání prostřednictvím občanského sdružení „Počítáte s námi“ od sponzorů, pomocí grantů a z dotací. Díky tomu ve škole provádí individuální i kolektivní canisterapii několikrát do týdne a psi se účastní i dopoledního vyučování s dětmi.

Stanislav Mrázek