Před 100 lety se narodil pedagog a spisovatel Vladimír Polák

Přesto, že se Mgr. Vladimír Polák narodil ve Valašském Meziříčí (14. ledna 1914), patří neodlučně k Blansku (kam přišel oficiálně k 1. září 1963, tedy před 40 roky), k jeho regionu, a to zejména jako velmi literárně čilý autor.

Soupis jeho prací je obdivuhodný a dokazuje i žánrovou pestrost zájmů Vladimíra Poláka, původním povoláním učitele. Studia započal na reformním reálném gymnáziu v Novém Jičíně, kde v roce 1932 maturoval. Studium na Státní pedagogické akademii v Brně uzavřel v roce 1935, o dva roky později získal kvalifikaci odborného učitele pro češtinu, němčinu a tělovýchovu.

V roce 2004 oslavil Vladimír Polák 90 let. Při té příležitosti podepisoval v blanenském muzeu svoji novou knihu Případy advokáta krále. Foto: S. Mrázek

Studium na Přírodovědné fakultě Masarykovy university v Brně přerušily válečné roky, takže vysokoškolská studia ukončil po složení všech požadovaných zkoušek promocí až v roce 1955 na Pedagogické fakultě v Brně. Učitelské práci zůstal věren, dodnes s úsměvem vzpomíná na některé neopakovatelné zážitky, které krásné povolání, spíše poslání, provázely.

Co jsem až potud napsal, není nic objevného, a je možné se s těmito údaji setkat v jiných medailoncích, které o jubilantovi již byly publikovány. Koneckonců již i ve Sborníku Muzea Blansko bylo popsáno badatelské úsilí Mgr. Vladimíra Poláka, jakož i připomenuto, že je mj. také členem Klubu literatury faktu Obce českých spisovatelů (jak patrno ze Slovníku Klubu českých a slovenských autoru literatury faktu z roku 2003, je blanenský autor nejstarším žijícím členem), i to, že Miroslav Ivanov, uznávaný reprezentant literatury faktu, nazval Vladimíra Poláka „... poctivým dělníkem na našem úhoru“. Měl na mysli nejen objevnou a doplňovanou studii „Mohla být anglickou královnou“, zachycující životní úděl Karolíny Meineke či zdařilé pojednání „Byli Vajckorni vinni?“ o velkém mordu u Křtin, ale i další stati a články nebo publikace žánrem literatury faktu se obírající.

Bylo rovněž zdůrazněno, že Mgr. Vladimír Polák patřil k častým rozhlasovým autorům (přes 100 relací), že má „na svědomí“ i dvě písně složené pro Gustava Broma, legendárního muzikanta a dirigenta, že byl a stále je neúnavným přispěvatelem do regionálního tisku, nejen do něho (od roku 1946 časopisecky zveřejněno kolem 700 příspěvků).

Postřehy a výsledky zkoumání jubilant publikuje i v odborných časopisech, především ve sborníku „Přísně tajné“. V neposlední řadě i ve sborníku blanenského muzea, v němž také v roce 1999 vyšla obsáhlá bibliografie autorova, kterou pouze doplním, že do výčtu publikací přibyla knížka poezie „Díky Moravskému krasu“, vydaná v roce 2001 v péči Muzea Blansko a redakce okresních novin Týden u nás, a další ze svazku literatury faktu „Stíhač RAF Jaroslav Štěrbáček“ (vydalo v roce 2002 Muzeum Blansko).

Vladimír Polák, byť jej zdraví trošku zlobí, má stále hbitou mysl, neustále vyhledává nové a nové podněty, přichází s novými nápady a jeho psací stroj vytrvale zaplňuje čisté stránky. Stále má připraveny zajímavé rukopisy, pojednávající o významných osobnostech spjatých s naším regionem, o zajímavých událostech, které měly vliv na dění v Blansku či jeho okolí. Vladimír Polák udržuje i čilý písemný vztah se svými přáteli z kruhů literárních, i když, jak smutně konstatuje, jich valem ubývá.

Možná už méně je známo, že Vladimír Polák je pořád, i když ze zdravotních důvodů již ne aktivně, nadšeným vyznavačem motorismu. S velkým zanícením bere do rukou fotografie svých někdejších „benzínových miláčků“. Na černobílých snímcích rozměrů 6×6 či o málo větších jsou motocykly a automobily různých značek. Každý obrázek ochotně doplní stručným komentářem o základních technických datech a mnohdy také poznámkou, která upřesňuje , jak k vozidlu přišel, jaký byl jeho další osud.

Mezi stroji je však i hodně portrétů někdejších motoristických hvězd, nechybějí ani unikátní snímky ze závodů na starém Masarykově okruhu, když po něm kroužili jezdci světových volantů. V současnosti velmi bedlivě sleduje závodnickou pouť Jaroslava Huleše a moc se vždy těší z každého úspěchu českého reprezentanta v seriálu mistrovství světa motocyklů. „Co říkáte na Huleše?“, se obvykle ozve v telefonním sluchátku po závodě, a to i nezdařeném.

Vladimír Polák také patří k velkým obdivovatelům Karla „Tunála“ Divíška, který zanechal nesmazatelnou stopu své činnosti v Moravském krasu, ale také jako motorista i pilot. Letectví je další z vášní, které jubilant vzdával svůj hold. Má také u pilotů řadu přátel a nechybějí mezi nimi třeba ani otec a syn Kotlánovi z Blanska.

Hned vedle „motoportrétů“ jsou v archivních obálkách však i osobnosti dění kulturního, spisovatelé, herci, operní pěvci. Velké přátelství pojilo Vladimíra Poláka s někdejším sólistou zpěvohry a později i opery Státního divadla v Brně, Jiřím Přichystalem, společnou řeč však nacházel a nachází i s dalšími kumštýři od múzy divadelní či spisovatelské.

Vladimír Polák je však především učitel, své profesi věnoval i několik publikací (např. čítanky pro zvláštní školy nebo knihu se zajímavým titulem Jízdní řád jako vyučovací pomůcka). Sám si z učitelského působení Vladimíra Poláka vybavuji jeho práci v blanenské zvláštní škole, která v jednom období měla třídu v někdejším Domě dětí a mládeže, kam jsem chodíval i jako vedoucí kroužku. Obdivoval jsem rozvážnost a trpělivost Vladimíra Poláka, s níž se žákům věnoval. Bylo lze poznat, že měl u nich přirozenou autoritu, dokázal zvládnout situace, v nichž by jiný pedagog možná mnoho nesvedl.

Rád pobývám v přítomnosti Vladimíra Poláka, setkání s ním vždycky obohatí. Měl jsem možnost jej provázet i při „křtech“ jeho některých publikací, kteréžto „akty“ se odehrávaly většinou v Muzeu Blansko, ale byli jsme třeba také s úvodem knihy „Byli Vajckorni vinni?“ v Ostrově u Macochy, přímo v obci, jíž se událost z historie dotýkala. Vždy se přítomným dostalo pečlivého vysvětlení, znalých odpovědí na otázky, které často doplňovaly v knize napsané.

Mgr. Vladimír Polák byl v roce 2000, u příležitosti 95. výročí povýšení Blanska na město, poctěn čestným občanstvím. Uznání, jehož si velmi váží, je spravedlivým vyjádřením poděkování za práci, kterou pro Blansko na poli učitelském, literárním i literárně-badatelském udělal. Popřejme, aby stále bylo mnoho duševních sil k rozšíření a doplnění celkového díla o další texty.

Jaroslav Parma