Skromná veteránka oslavila významné jubileum

Dodnes malebná Zakarpatská Ukrajina, někdejší nejvýchodnější část naší republiky, kraj pracovitých lidí fandící myšlence československé. Ale i kraj bez romantiky pro ty, kteří si tam museli poctivě dobývat každodenní chléb. Kraj, kde je málo práce dodnes.

V této oblasti se nedaleko Chustu ve Veljatině narodila i naše oslavenkyně, členka Českého svazu bojovníků za svobodu, válečná veteránka, která doslova s frontou prošla celou tehdejší republiku až do Prahy. O tom svědčí i její Osvědčení, které potvrzuje, že sloužila v československé armádě od listopadu 1944 do konce války.

Paraska Štoudková již trochu naříká na bolesti nohou, ale její mysl je stále mladá i přes jejích pětaosmdesát, které oslavila 12. července. Absolvovala vojenský kurz telefonistů, ošetřovala raněné a sloužila v pomocné rotě na osvobozeném území. „V patnácti letech jsem nebyla žádná hrdinka, musela jsem i zalhat, že je mi osmnáct, jinak bych musela zůstat doma, ale chtěla jsem bojovat se sestrou.“

Paní Paraska přijímá gratulace a malou pozornost z rukou Ivo Poláka. Foto: S. Mrázek.

Paní Paraska pamatuje své velitele a ráda na ně vzpomíná: generál Klapálek, generál Svoboda, to jsou osobnosti dodnes. O tom, že zraněným, když nemohli psát, psala dopisy domů, o hrůzách, které zažila, se pak po válce dosti navyprávěla ve školách, v zdravotnických kurzech a jinde.

S nostalgií vzpomíná i na svého spolubojovníka Vasila Coku, který dnes žije na Ostravsku. Ale i na bratra, který se osvobození nedožil. Válečné zdravotnické zkušenosti využívala i po válce, když přednášela kurzy první pomoci na školeních řidičů jako členka Československého červeného kříže. Desítky přednášek i po roce 1989 si vyslechla řada pozorných posluchačů. Prostě uměla spojit poutavým vyprávěním teorii s možnými skutečnostmi, které mohou třeba na silnicích nastat. Těch zranění viděla spoustu a dovedla je přesvědčivě i popsat, to ji zaručovalo pozornost kurzistů, mezi kterými byla velmi oblíbená.

Přednášela i ve školách o knize nazvané Z Buzuluku do Prahy, protože řadu v ní popsaných situací prožila přímo. Byly to přesvědčivé a pozorně vyslechnuté příběhy ze života frontového vojáka s jeho každodenními strastmi. Ve svých pamětech byla vždy skromná a příhody vyprávěla, jako by nebyly její, nikdy nepřeháněla, nestavěla si žádný pomyslný pomník.

A skromná je i dnes. Ráda vzpomíná na své mládí prožité v Zakarpatí, ještě nedávno se tam byla i podívat. V kruhu rodiny žije spokojená léta, ráda peče i vaří a vždy se najde někdo, kdo její chutné výrobky rád smlsne. Válečná veteránka Paraska Štoudková žije v Blansku, a proto jí i naše redakce přeje k jejímu životnímu jubileu další dlouhá léta a hlavně, ať ji nezlobí to potřebné zdravíčko. K přání se přidávají i její spolubojovníci.

Jan Kux