Dlouhé zimní večery tráví výrobou pohádkových figurek

Co vás k výrobě figurek přivedlo?

Od mládí jsem měl takové choutky. Bavil jsem se například tím, že jsem maloval na břízu náš kateřinský kostel. Později jsem přišel do Blanska a dělal jsem ze sádry indiánské hlavy apod. Dnes se věnuji hlavně figurkám. Nejdřív jsem je vyráběl ze sádry, ale když syn viděl, že mě to baví, koupil mně speciální hmotu, která je jak plastelína, ale po zpracování pomalu vytvrdne.

Jen se tím bavíte nebo jste někdy studoval uměleckou školu?

Ne, já jsem zedník. Výroba figurek je pro mě zábava, které se věnuji jen po chvilkách přes zimu. Ale zato dlouho. Už to bude takových dvacet let. Za tu dobu jich mám asi stovku na téměř padesáti dioramatech. Vyrábím je ve velikostech od tří (zvířata) do asi 12 centimetrů (Golem) podle typu postavy. Přesné měřítko nemám.

Co patřilo mezi Vaše první výtvory?

Když byli kluci malí, tak jsem vyrobil betlém ze sádry. To bylo problematické, protože sádra rychle tvrdne a nestačil jsem figurky vytvarovat. Proto jsem je udělal nahrubo a pak jsem je speciálním nářadím obrušoval a barvami namaloval. Něco je i ze dřeva. Betlém se dá připojit i do zásuvky. Pak se rozsvítí hvězda a oheň.

Jak dlouho vám trvá výroba jedné figurky?

Vyrábím je po chvilkách, tak přesně nevím. Figurky suším na radiátoru. Ruce, aby se neulomily, vyztužuji drátem. Vyrobit jednu figurku nahrubo mně trvá asi jeden celý den. Pak ještě dodělávám jemné detaily a figurku namaluji. Dřív to šlo líp. Dnes už jsem ale starší a moje ruce nejsou tak rychlé a přesné jako kdysi.

Pohádková témata byla od začátku jasnou volbou?

Neměl jsem jiný nápad. Začal jsem s nimi hlavně kvůli vnoučatům. Vyrobil jsem jim figurky Ferdy Mravence a pak jsem pokračoval s výrobou dalších pohádkových postaviček. Ale úplně první samostatné figurky byly stolař a zedník. Podle syna a sebe.

Které jsou naopak ty poslední?

Teď v zimě jsem vyrobil pět dioramat: Sněhurka a sedm trpaslíků, Budulínek, Ivan z Mrazíka jako medvěd, Děda Mráz s Nastěnkou a Baba Jaga na koštěti. Vidíš toho psa? Toho jsem dělal podle našeho. Jaké postavy budu dělat letos ale ještě vymyšlené nemám.

Jaké další pohádkové postavičky máte?

Tady je třeba perníková chaloupka, zde čert s Káčou na zádech a tady hastrmani. Ale dřív jsem se bavil i takovými legráckami, jako je obal ze špejlí na placačku s fotkami Blanska.

Obal je pěkný, co dobrého je uvnitř?

Tam nic není. Tam by nic dlouho nevydrželo. (směje se)

Co Vám na figurkách dá nejvíc práce?

Nejtěžší je vystihnout obličej. A pak vytvarovat ruce, protože figurka dlouho schne. Nejvíc dají zabrat ty nejmenší drobnosti.

Vy máte modelaření asi v rodině, že ano? Teď narážím na velký model hradu Bouzova stojící na zahradě ve Svaté Kateřině.

Ten dělal můj bratr a je hodně veliký. Jeho věž je vyšší jak ty, má kolem dvou metrů. To už je druhý hrad, který postavil. Nejdřív vyrobil malý model a teď veliký, který tvořil z betonu postupně po částech.

Seskládaný hrad bez věže muselo na zahradu stěhovat 12 chlapů. Já jsem mu k němu vytvořil figurky – šlechtice, mnichy, stráže apod. K vidění je ve Svaté Kateřině za mostem, třetí dům odspodu. Nelze to minout.

Plánujete svoje figurky někde vystavit?

Rád bych. Domlouváme se s galerií tady v Blansku a pokud se vše podaří, bude to zajímavá výstava především pro děti.

Za rozhovor poděkoval Stanislav Mrázek