Vašek Kolář: Splnil jsem si sen

Vašku, blahopřeji k úžasnému výkonu. Blansko má velký důvod k oslavě, ne každé město se může pochlubit mistrem světa. Kde se letos vše odehrávalo a jak se vám jelo?
První dva závody se jely ve Španělsku, první proběhl v Bueu u portugalských hranic. Tady byly jednotlivé sekce postaveny u Atlantiku na pobřeží na krásných kamenech. Bylo jich tam moře, skvěle by se tam trénovalo, prostě nádhera. Další závod se jel v Odeně u Barcelony. Tam se všechny sekce lišily: jelo se na zřícenině, v lesíku na červeném prachu, další dvě sekce zase byly umělé v centru města. Přišla nás sem povzbudit spousta diváků, byla tam úžasná atmosféra. No a poslední závod se konal  u nás v Tanvaldu, kde už to docela dobře znám, jsou tam často závody a scházíme se zde i na týdenním kempu trialistů. Celkem to byly tři týdny, v sobotu jely vždy mladší a v neděli pak starší kategorie.

Čerstvý mistr světa Vašek Kolář. Foto: archiv Václava Koláře.

Mnoho vašich kolegů určitě pomýšlelo na vítězství, kdo byl podle vás tentokrát vaším největším soupeřem?
Bylo jich hodně, to je pravda. Raul Gutierrez Garcia, který byl loni v Blansku třetí, opravdu hodně trénoval. Dá se říct, že byl ve své životní formě, cítil se skvěle a sám říkal, že je v nejlepší kondici, v jaké kdy byl. O to víc jsem rád, že se mně povedlo ho porazit. On k tomu vítězství navíc měl v prvním závodě blíž, stavěl tam totiž sekce, takže si je přizpůsobil tak, aby mu to vyhovovalo. Nebo třeba i Ben Savage z Anglie, který jezdí na horském kole. Je to rozdíl, někde má výhodu, jinde zase ne, tomu se dařilo. V neposlední řadě i Rafael Tibau, Španěl, který jezdí fakt dobře, i když hlavně pro druhou federaci, vždycky se umístí do první pětky. Z toho jsem měl opravdu strach.

A co Katalánec Daniel Comas, který loni v Blansku obhájil mistrovský titul?
Ten se závodu nezúčastnil. Rozhodl se skončit. Je mu přece jen už 33 let, navíc se stal otcem. Chtěl skončit v nejlepším. Bude určitě jezdit exhibice, navíc pracuje pro firmu, která navrhuje díly na kola a sportovní oblečení. O to víc se snažili Raul a Ben, oba byli prostě skvělí.

Jaké byly vaše nejsilnější zážitky?
Nikdy nezapomenu na ten druhý závod. Byl nejsložitější, dlouhý, bylo neskutečný vedro a závod byl navíc opravdu vyrovnaný. Nakonec jsem měl náskok sedmi bodů. Byl jsem si vědom toho, že nesmím v závěru nic pokazit. Bylo to těžký a když se to povedlo, tak jsem se rozbrečel, protože jsem cítil, že jsem tak blízko, že je to důležitý a že mám skvěle nakročeno. Byla to obrovská emoce, dostalo mě to. V Tanvaldu jsem pak na posledním závodě sice vyhrál, ale už to nebylo takové jako ve Španělsku, tam jsem si to fakt užil.

Jaká byla atmosféra závodu a podpora ze strany diváků?
V Tanvaldu se mnou byla moje klaka, bylo to super. Přijela sem spousta kamarádů, aby mě podpořili, hlavně ti, co sami jezdí, ale mistrovství se zúčastnit nemohli. Třeba zraněný David Herka, ti mi neskutečně pomohli, byla tam skvělá atmosféra. Když jsem skákal do cíle z poslední sekce a ještě jsem nebyl v cíli, tak už po mně lili šampaňským, prostě jsme to společně oslavili.

MS 2014 v ČR -Tanvaldu. Foto: archiv Václava Koláře

Mistrovský titul není lehké vybojovat. Jak dlouho jste na něho čekal?
Já jsem se stal mistrem světa v juniorské kategorii v roce 2006 a od té doby jsem byl druhý, pátý, sedmý ..., než jsem se vyšplhal výš. Začal jsem víc trénovat, věnovat se tomu, co dělám, naplno. Dal jsem si cíl a úplně všechno jsem tomu podřídil. Zrozuměl jsem, asi před třemi lety jsem se rozjel a nese to svoje ovoce.

Foto: archiv Václava Koláře

Málokdo asi ví, že ještě před odjezdem na MS do Španělska jste podal další, téměř nadlidský výkon, když jste v Číně vystoupal na kole na Dračí věž. O co vlastně šlo?
Do Číny sem bylo pozvaných kromě 25 Číňanů i 10 jezdců z Evropy, z každého státu jeden. Šlo o takovou promo akci, protože příští rok bude MS asi v Číně. Těšil jsem se, i když jsem vlastně nevěděl, co mě tam čeká. Fyzička mi nedělá problém, říkal jsem si, že to v pohodě zvládnu, ale když jsem to viděl, tak to pro mě byl šok. Schody té věže, která je vysoká asi 300 m, byly z plechu a strašně prudký. Navíc tam bylo poměrně dost šero, bylo to totiž únikové schodiště. Měli jsme vyskákat přes čtyřicet pater. Říkali jsme si, ze úspěch by byl vyskákat jedno. Když se jel hlavní závod, tak jsem to chtěl zkusit. Přede mnou jel Daniel Comas, který to ve třetím patře vzdal. Já jsem o tom přemýšlel taky, předjel jsem ho a skákal dál. Říkal jsem si, kolik toho asi vydržím, jestli to má vůbec cenu. Nakonec jsem to chtěl risknout, nechtěl jsem to vzdávat. Chvílemi mi bylo špatně, měl jsem křeče, chtělo se mi zvracet. Ke konci jsem to chtěl mít co nejdřív za sebou. Prostě jsem to chtěl dát. Vyskákal jsem to s časem 31 minut. Zvládli to ještě dva Číňané, jeden si ale šlápnul a druhý měl horší čas než já.

Tak to určitě stálo za všechny ty útrapy. Překonal jste sám sebe, zdá se, že když jste na kole, jen tak něco vás z kola nedostane.
To je pravda. Občas je to opravdu náročné. Já mám totiž navíc strach z výšek. Když jsem vyjel na vrchol té věže výtahem, bylo to těžký. Kluci se mně smáli, tlačili mě blízko k zábradlí. Během závodů ale nevidím, neslyším. Skákal jsem i kolem otevřenýho okna, normálně bych kolem něho ani neprošel.

Foto: archiv Václava Koláře

Co vás čeká v nejbližší době?
1. září odlétám na týden do Norska na MS pod UCI. Je to úplně jiná disciplína, pojedou tam kluci, co se připravují speciálně na ni, jen já jsem ten blázen, co se snaží o obojí. Asi to ani nejde, aby člověk makal v jednom a vynikal někde jinde. Sám jsem docela zvědavý, jak to půjde. Vše je odvislé od toho, jak budou postaveny sekce. Pokud tam budou obrovské skoky z roviny na rovinu, kde člověk nemusí myslet, snad jen na to, jestli skočí, nebo neskočí, tak to mi nejde. Já mám rád dlouhé sekce, náročné na fyzičku. Rád přemýšlím, dávám přednost technice.

A co odpočinek? Zbývá vám na něho čas?
Je pravda, že MS bylo dost náročné, Norsko neberu nijak vážně, uvidím, jak to dopadne. Pro mě bylo jednoznačně prioritou to Španělsko. O tom jsem snil od malička. Po návratu snad nějak zrelaxuju, i když je fakt, že já bez kola odpočívat vlastně nedokážu. Jinak mě baví natáčet videa, i když opět na kole. Na konci sezony točíme s kámošema, já na kole, jeden na motorce a druhý na jednokolce. Loni jsme točili v Boskovicích ve Westernovém městečku, mělo to děj, jezdili jsme v kostýmech. Myslím, že to bylo docela povedený. Zajímá mě i střih, to mám opravdu rád.

Říkají vám něco i jiné sporty, nebo kolo a dost?
Rekreačně mě vždycky bavil basket, přes zimu snowboard, jako doplňkový sport dělám i free style na kole. Kolo je kolo. Teď si uvědomuju, že jsem vlastně nikdy nebyl na dovolené, třeba bych si ji i zasloužil, ale bez kola bych se asi nudil. Památky mě moc nelákají, viděl jsem toho už docela dost. Já jsem radši někde v kempu, vezmu kolo a jdu trénovat. Někam bych ale vyjet měl ...

Kompletní výsledky jednotlivých závodů MS najdete zde.

Za rozhovor poděkovala Jana Franchi.