Pozvánka na výstavu: Salva vale Dagmar Šubrtové

Tvorba autorky se pohybuje od nehmotných poloh sochařského média až po zdůraznění jeho fyzičnosti, a to formou zpracování klasických sochařských materiálů. Často reaguje na okolí, které její práci ovlivňuje tak, že se mnohdy přibližuje rovině site-specific.

Dlouhodobě sleduje proměny krajiny v důsledku více než 100 let trvající industrializace, zvláště v hornických regionech, krajiny, jež byla utvářená dlouhodobými geomorfologickými procesy. Ústředním tématem jsou průmyslem zdevastovaná „území nikoho“ a odvaly hlubinných dolů. Neomezuje se jen na reflexi, ale směřuje k sochařské interpretaci nově vznikajících míst tzv. nové divočiny, která jsou fyzickým příkladem přírodní obnovy. Některé práce jsou založeny na principu sochařské simulace objektu, jeho skladby, vrstvení, krystalizace a fikce geologické hmoty.

Dagmar Šubrtová, Zelená žena, 2010

Kurátorka výstavy Radoslava Schmelzová uvádí blanenskou výstavu Dagmar Šubrtové takto:

„Pro výstavu, jejíž pojmenování odkazuje k místnímu jménu Valis baptismi, zvolila site specific přístup. Neznamená to ‚jen‘ pracovat přímo s výstavním prostorem, ale hledat i obsahy ‚identity‘ lokality, respektovat její podvojnou morfologii a stejně jako dvoustrannou temporalitou.

Na prahu Moravského krasu nelze přehlédnout charakter málo úrodné, erozí obnažené vápencové krajiny, kde se většina vody okamžitě ztratí v podzemí rozsáhlého jeskynního systému. Její totožnost spočívá v podvojnosti povrchu suchých planin a hlubiny jeskyní tvarovaných vodami ponorných řek. Současnost krajiny je nezvykle propojena s prehistorií země i člověka, vládne tu paměť místa, rytmus jeho času i snů.

To, že nějaká ‚věc‘ pominula, neznamená pouze to, že je vzdálená v čase, jistěže fakticky vzdálená zůstává, ale ono vzdálení může vyvstat v našem čase i jako nevykoupený přízrak. Psychická archeologie dějů a věcí dávno minulých tu povstává ve site specific instalaci jako teorie podzemní paměti.“

Výstava potrvá do 6. února 2015.

red