David Bednář: Kdybych se znovu narodil, zase bych hrál fotbal

David Bednář alias „Bedýnka“ se věnuje fotbalu již od dětství. Začínal přípravkou v Bořitově, hrál v Blansku, v Brně, v Rájci-Jestřebí a v Olomouci, kde si zahrál i III. a II. ligu. Nyní kope za rakouský Oberndorf a současně trénuje dorost FK Blansko. Malou kopanou pak hraje za FC Kvasar Černá Hora. 

Vedení města přijalo Davida Bednáře, aby tak ocenilo úspěchy tohoto sportovce, který příkladně reprezentuje nejen město, ale vůbec celý blanenský region.

Foto: Studio Audiovisual

Starosta Polák společně s místostarostou Crhou s ním hovořili především o záměru města Blanska jednou provždy vyřešit skutečnost, že Blansko nemá dosud umělý trávník. Zástupci Blanska věří, že budeme úspěšní v rámci programu, který byl za tímto účelem vypsán. Pomoc již přislíbil i premiér Bohuslav Sobotka, díky kterému se z „umělky“ těší už i ve Vyškově. Nejde však pouze o vybudování tolik potřebného umělého koberce, akutní je i oprava vůbec celého zázemí FK Blansko.

Polák s Crhou připomněli, že ve městě Blansku jsou celé desítky sportovních klubů, které je třeba materiálně podporovat. Situace v rozdělování finančních prostředků je tedy nepoměrně těžší než v jiných městech, kde je sportovních organizací mnohem méně. Vedení města aktuálně prosazuje vytvoření koncepce sportu, která by měla začít platit od začátku příštího roku. Jejím cílem by mělo být nejen spravedlivé rozdělování financí, ale obecně podpora sportu a práce s mládeží, která má v dnešní společnosti nezastupitelné místo.

Davide, jak jste se dostal k fotbalu? 
K tomuto sportu mě přivedl můj tatínek. Pocházím z Černé Hory, tam podmínky nebyly, takže přípravku jsem navštěvoval od pěti let v Bořitově. Od druhé do čtvrté třídy jsem hrál i hokej, ale objevily se zdravotní problémy spojené s přetížením. Musel jsem si vybrat, tak jsem se rozhodl pro fotbal.

Když byste měl srovnat podmínky ve fotbalu, které byly za vašeho dětství a stávající situaci? Změnilo se něco?
Myslím, že je to docela paradox, ale mám pocit, že řada věcí je úplně stejná, že se za těch dvacet let vlastně nic nezměnilo. Samozřejmě záleží na podmínkách klubů, v Olomouci to třeba bylo o něčem úplně jiném, to ale nejde srovnávat. Tady citelně chybí umělý povrch, kdyby tady byl, klubu by se otevřely úplně nové možnosti. Třeba v Boskovicích se teď má rozjíždět celostátní liga v malé kopané, kde by proti sobě měly hrát výběry oblastních svazů z celého blanenského regionu. Údajně to má hrát celorepublikově až osm mužstev. Škoda, že to nebude v Blansku...

Je podle vás fotbal stále mezi mládeží atraktivní, nebo vnímáte určitý pokles zájmu malých potenciálních fotbalistů?
On se vždycky objeví nějaký sport, který zrovna slaví úspěchy a děti se snadno nadchnou. Všichni chtějí být výborní biatlonisté nebo třeba rychlobruslaři. Ve fotbalu to jde v těch výkonech reprezentace spíš sestupnou tendencí, takže jim třeba chybí nějaké výrazné vzory. To ale pořád nemění nic na tom, že fotbal je jedním z nejpopulárnějších sportů na světě a hraje se i v těch nejhorších podmínkách.

V současné době fungujete také jako trenér dorostu FK Blansko. Jak to lze vůbec skloubit s vaším angažmá v rakouském Oberndorfu?
Velmi těžce. Musím uznat, že bez pomoci kolegů bych to nezvládal. V Oberndorfu hraju první sezonu, jezdíme tam ve třech. Motivací je nám vyhrát, protože v případě, že zápas prohrajeme nebo remizujeme, musíme jezdit na tréninky. Protože mi někdy časově kolidují zápasy v Rakousku s utkáními mých svěřenců tady u nás, někdy se stane, že se zápasu ani nemůžu osobně zúčastnit. Mrzí mě to, mám tam několik šikovných kluků, kteří chodí pravidelně na tréninky, pracují na sobě a snaží se opravdu někam posunout.

K tomu, aby se malý kluk jednou stal úspěšným fotbalistou stačí jen talent, nebo je podle vás potřeba i něco navíc?
Talent stačí k tomu, aby se někam dostali, ale rozhodně nestačí na to, aby se tam i udrželi. Je potřeba něco obětovat. Ono to není jen o umu, dneska je sport spíš silovou záležitostí. Pokud nejste schopna podat atletický výkon, nemůžete se udržet na vrcholu. Hra se obecně zrychlila, když se dívám na zápasy ze sedmdesátých let, tak mám pocit, že snad na tom hřišti ani neběhají, ale spíš popocházejí. Pak je důležitá životospráva. V podstatě musíte vše podřídit fotbalu.

Vy sám jste jistě skvělým příkladem. Máte za sebou úspěch jak na ME v MK v Černé Hoře, tak na MS v USA. V první případě šlo o třetí, ve druhém o krásné páté místo. Jak jste se dostal do výběru?
Dva roky nazpátek jsem se účastnil Mistrovství republiky v malé kopané v Milovicích, kde jsem hrál za Boskovice. Několik hráčů bylo vytipováno a já mezi nimi. Pak jsme jeli na camp, kde si z nás vybrali. Hlavně v Americe to byla obrovská zkušenost. Hráli jsme v multifunkční hale, chvílemi to vypadalo spíš jako hokej i hřiště bylo hokejové, nechyběly ani mantinely. Byli jsme po složitém cestování velmi unavení, vypadli jsme na Brazílii, nakonec jsme prohráli o gól. Věřím, že kdybychom byli čerství, že bychom je víc potrápili.

Existuje ještě něco, čeho byste ve fotbalu rád dosáhl?
Mou snahou je vše nějak dohrát. Mám totiž zdravotní problémy. Měl jsem i nabídky do II. ligy, ale musel jsem to odmítnout. Rád bych si ještě někdy zahrál v Blansku, ale to zatím nevypadá.

Vaše nejsilnější a nejslabší stránka?
Vždycky jsem byl hodně rychlý, asi ještě pořád stíhám (smích). Za kariéru jsem dal asi jen dva góly hlavou, takže nikdy jsem nebyl hlavičkářem a už asi ani nebudu.

Před námi je MS v ledním hokeji. Sám jste hokej hrál. Budete ho sledovat?
Já ho radši hraju, než sleduju, ale pokud mi to čas dovolí, rád se podívám. Já jsem prostě tělem i duší fotbalista. Kdybych se znovu narodil, zase bych hrál fotbal.

Za rozhovor poděkovala Jana Franchi