Dechová hudba Blansko oslaví 75 let slavnostním koncertem

Kapelník vzpomíná – 2. část

Léta po revoluci
V roce 1990 je privatizován závod ČKD. Podniky přestaly přispívat na kulturní činnost a dechovka se stěhuje do Závodního klubu ČKD včetně nástrojů a notového archivu. Uměleckým vedoucím zůstává Jan Pravda a kapelníkem je František Kunc. Tam se také konají zkoušky orchestru. Pak se ruší i závodní klub, ruší se i kulturní soubory, většina členů končí. Ne však dechovka ČKD. Do ní také přichází někteří členové ze souborů, které již zanikly.

Současná dechovka vlastně vznikla sloučením dechovek ČKD, Metra a Městské hudby. Základem se stala Dechová hudba ČKD, která působila v závodním klubu. Ten však měl být prodán. V roce 1998 si objekt pronajala od správce konkurzní podstaty společnost Klub ZEUS s. r. o. a zachovala provoz budovy i činnost kolektivů v ní působících až do roku 2000, kdy celý Dělnický dům kupuje Město Blansko. Do vínku jej dostává Kulturní středisko města Blanska a ředitelem se stává pan Jaroslav Jeřábek.

Díky vedení města, odboru kultury, mládeže a tělovýchovy, ale hlavně díky panu řediteli, kteří nám bezplatně propůjčují místnost pro nástroje, notový archiv a umožňují nám jedenkrát týdně zkoušet v prostorách klubu, slaví letos orchestr 75 let svého trvání. Nebýt pochopení pana Jeřábka a lidí kolem (všechno je v lidech, ne v systému), byla by dechovka před patnácti lety zanikla.

Dechová hudba Blansko 2014. Foto: L. Král

Obrození dechovky
V roce 2000 odchází ze zdravotních důvodů Jan Pravda a hudba je bez uměleckého vedoucího. V té době se v souboru vystřídalo mnoho vedoucích, většinou z řad amatérských hudebníků. Chyběla však osobnost a kapela začala stagnovat. Až v roce 2004 přišel jako umělecký vedoucí bývalý ředitel ZUŠ Boskovice pan František Hlaváček, který přivedl několik mladých hráčů a pod jeho vedením se soubor dostal na velmi dobrou úroveň. S malou přestávkou, kdy kapelu vedl ředitel ZUŠ Letovice pan Petr Halamka, působil zde jako vedoucí pan František Hlaváček až do roku 2010.

V roce 2005 končí jako kapelník pan František Kunc. Po dohodě s vedoucím Odboru školství, kultury, mládeže a tělovýchovy Městského úřadu Blansko a ředitelem Kulturního střediska města Blanska byl jako kapelník a organizační vedoucí v jedné osobě zvolen pan Arnošt Hlaváček, rodák z Ježkovic a odchovanec baťovského Zlína. Ten dělá kapelníka dosud. Uměleckého vedoucího v současné době kapela nemá.

Dechová hudba účinkuje prakticky od založení na všech veřejných oslavách a akcích. Od roku 2008 šestkrát koncertovala na Slovensku v Lázních Bojnice, kam si ji zval majitel těchto lázní. Třikrát reprezentovala město Blansko na Mezinárodním festivalu dechových hudeb v Letovicích a na základě toho dostala nabídku k účasti na festivalech v Belgii a ve Španělsku. Myslím ale, že největším uznáním i oceněním pro nás bylo udělení Ceny města Blanska za kulturu v roce 2012.
Cena je udělována jednou za tři roky těm, jejichž práce, ať amatérská či profesionální, je mimořádně úspěšná v široké oblasti kultury nebo vzdělávání, a tím je zároveň prospěšná městu a jeho občanům. Dechová hudba dostala velký počet nominací, zejména za udržování kulturních tradic národa. V tomto případě dechové hudby.

Koncert dechové hudby Blansko 2015. Foto: L. Král

Konec dechovky?
Jak již to v životě bývá, lidé, v tomto případě muzikanti, přicházejí a odcházejí, ale dechovka žije dál. Je to výborná parta, dýchá z plných plic, zkouší a hudebníci rozdávají radost druhým. Podílí se na udržování a budování kulturního bohatství našeho národa. Náš národ není vůbec chudobný, ten má v sobě bohatství nad celý boží svět.To bohatství je především v nádherných lidech, jejich práci a v lidovém umění přenášeném z generace na generaci.

Současně účinkuje v souboru dvacet členů, z toho jen čtyři (!) z Blanska. Věkový průměr je 65 roků. Čtete dobře, šedesát pět let. Ještě že většina muzikantů tímto druhem hudby žije a má zapsán ve svém srdci výrok slavného rakouského dirigenta Herberta von Karajana: „Každý, kdo se může zabývat hudbou až do konce svého života, dostal ten největší dar, který Bůh může dát.“

Problém je nedostatek hráčů. Kdo za to může? Nevím. Závidím městům Jedovnice a Letovice, kteří měly v Jirkovi Gundakerovi a Petru Halamkovi výborné ředitele hudebních škol, kteří vychovali mnoho výborných muzikantů a založili vynikající dechové soubory, které dosud hrají.

Několikrát jsem upozorňoval, že bych chtěl s kapelnictvím skončit a předat to někomu mladšímu. Čas se nedá zastavit. Deset roků kapelnictví a věk 82 roků, to je určitě důvod na předání pomyslného žezla. Nikomu se do toho nechce. Kdo něco podobného nedělal, nedovede si představit, kolik je potřeba času a námahy, pokud to chce dělat tak, aby se nemusel stydět. Věřím, že se najde někdo mladší, bude pokračovat v této záslužné práci a dechovka (za podpory města a jeho kulturních pracovníků) v Blansku bude.

Hlídejme si své kulturní bohatství a nejen kulturní. Byl bych nerad, kdyby se naplnila ta moudrá slova z naši písničky české: „Až se ta písnička ztratí, pak už nic nebudem mít, všechno s ní pomine, všechno s ní zahyne, potom už nebudem žít.“ To by nám z naší hymny opravdu zůstala jen její první věta: „Kde domov můj?“ Byla by to ostuda, kdyby okresní město nemělo svoji hudbu.

Přes všechny tyto potíže a problémy, které máme, hrajeme rádi a s láskou k pravé české dechovce. Pokud tuto lásku máte i vy, tak vás za celou kapelou zvu na některý z našich koncertů. Zvláště pak na slavnostní koncert do Dělnického domu, který proběhne 23. října 2015 u příležitosti 75 výročí založení naší hudby. Bližší informace budou zveřejněny na plakátech a v denním tisku.

A ještě něco. Za těch deset let kapelnictví jsem se snažil dělat hudbu opravdu pro lidi. Tradiční českou dechovku bez nějakých swingových hitů a podobně. K tomu jsou určeny jiné orchestry, s jiným nástrojovým obsazením. Největší odměnou pro mne bylo, když jsme naší písničkou někoho potěšili a udělali radost. Ať známému, či neznámému. To bylo vždy pohlazení po duši. Proto tu muziku celých 65 roků dělám. Pokud se mi tohle aspoň trochu povedlo, pak má můj život smysl a nežiji jej nadarmo.

Závěrem bych rád poděkoval návštěvníkům našich koncertů za přízeň, kterou nás motivují k další činnosti, kulturním pracovníkům města za podporu a hlavně muzikantům a zpěvákům za perfektní přístup k této náročné práci. Zatím však pulzuje dechovácká krev v našich žilách dál. A to je dobře, pro dechovku i pro vás. Nebýt těchto okolností, už by dechovka neexistovala.

Arnošt Hlaváček
kapelník