Hlas zvonů nahradí velikonoční klapání

Ideální věk klapačů je minimálně osm roků, protože akce vyžaduje poměrně dobrou kondici. Účastníci musí totiž dodržet po celou dobu (asi 90 minut) předepsaný rytmus klapání.

Trasa: kostel sv. Martina – ulice Rožmitálova – zámecký park – hřbitov (zde krátký oddych) – zpět ulice Dvorská – koníčci na náměstí Svobody (krátká přestávka) – ulice Rožmitálova – ke kostelu na farní dvůr. Zde také proběhne společná děkovná modlitba a bude zde připraveno i postní občerstvení pro klapače.

Termíny v Blansku:

• 25. března (Velký pátek) v 15.00 hodin, kdy podle tradice zemřel Ježíš Kristus. To klapou jen klapači v rytmu Umřel Kristus Pán. Ostatní „klapání“ jsou již tradičně i s řehtačkami.

• 25. března (Velký pátek) po skončení obřadů (kolem 20.00 hodin),

• 26. března (Bílá sobota) časně ráno v 06.30 hodin a poté v pravé poledne.

Hrkání je na Těchově dlouholetou tradicí. Foto z roku 2014: J. Vylášek

Na Hořicích je to jedna z posledních, stále udržovaných tradic. Poslední desetiletí se odehrává zcela v 'režii' dětí navštěvujících základní školu. Úkolem zúčastněných je přinést si řehtačku, hrkač nebo jinou pomůcku a obejít celou vesnici. Jeden okruh měří zhruba tři kilometry.

Termíny Na Hořicích:

• 24. března (Zelený čtvrtek) dvakrát,

• 25. března (Velký pátek) čtyřikrát,

• 26. března (Bílá sobota) ráno.

V sobotu vycházejí děti naposledy a v každém domě dostanou sladkosti nebo peníze. Poté nastává dělení peněz podle zásluh. Skupinu vedou po celé tři dny nejstarší z dětí a jejich úkolem je i rozpočítání vybraných peněz. Věk hrkajícího v tom nehraje roli, důležitá je účast, tedy kolikrát dítě obešlo vesnici.

Termíny na Těchově

• 24. března (Zelený čtvrtek), v 06.00, ve 12.00 a v 18.00 hodin,
• 25. března (Velký pátek), v 06.00, ve 12.00 a v 18.00 hodin,
• 26. března (Bílá sobota), v 06.00 hodin.

Děti školou povinné chodí pod vedením nejstarších z nich přes celou vesnici. V sobotu, po desáté hodině ráno, pak jdou po místních domech za odměnou. Na Těchově klapou od napaměti hrkačky všech tvarů a barev, nejčastěji však ty dřevěné, které se zde mnohdy dědí z generace na generaci.

red