Z redakční pošty: Za futsalem do Maďarska

Sám nevím, jestli je tomu deset, nebo už možná patnáct let, co každý rok v listopadu okolo sv. Martina reprezentujeme Kolpingovu rodinu Blansko na mezinárodním futsalovém turnaji konajícím se vždy v některém jihomoravském městě (v posledních letech převážně v Brně).

Každý rok jsme obdivovali týmy z Německa, Maďarska či Rumunska, které se i s rodinami nasoukaly do aut, a jely sem k nám stovky kilometrů za fotbalem.

A loni jsme se „hecli“, a podnikli na oplátku obdobnou cestu do maďarského města Érsekvadkert. Napoprvé pro nás víkend strávený v městě, kde naší češtině či angličtině takřka nikdo nerozuměl, po fotbalové i společenské stránce nedopadl zrovna nejlépe. Ubytování v krásném srubu uprostřed lesa a místní pohostinnost nás velmi mile překvapily, a cítili  jsme se naopak provinile, že jsme sami z České republiky nic moc domácím pořádajícím darem nepřivezli.

Navíc naše horké a „přemotivované“ hlavy jdoucí za vítězstvím při zápase s domácím mužstvem (a z našeho pohledu permanentním poškozování od místního rozhodčího) byly velmi rozhořčeny a naplněny negativními emocemi. Až jsme měli později lehké sportovní výčitky, že jsme v maďarském městě, jehož jméno jsme nebyli schopni ani správně vyslovit, nezanechali moc dobrý dojem.

Ale pro letošní rok jsme se poučili, jeli jsme podruhé na maďarskou misi lépe připraveni, nevydali jsme se primárně za sportovními, nýbrž hlavně za společenskými úspěchy a zážitky. A tento náš cíl se nám podařilo naplnit, ba přeplnit.

Za podpory předsedy Kolpingovy rodiny Blansko, Města Blanska a dalších sponzorů jsme jeli do Maďarska vybaveni bohatou dárkovou taškou pro všechny protihráče, se kterými jsme se na hřišti potkali (nechybělo pravé české pivo a pálenka, které sklidily nehorázný úspěch).

Foto: archiv autora

A tím, že jsme prohráli postupně pět ze šesti našich odehraných zápasů, jsme soupeřům udělali další velkou radost. Sami jsme si naopak užívali krásného ubytování, vstřícného přístupu všech dalších devíti týmů, zajímavého večerního kulturního, folklórního i gurmánského programu a popíjení výborných místních alkoholických nápojů, po kterých jsme měli pocit, že už si konečně začínáme i s maďarskými a rumunskými kolegy při diskusi v jejich mateřštině rozumět.

Neskutečně jsme si červnový víkend užili a těšíme se na příští rok, kdy se pokusíme získat si místní publikum pro změnu i fotbalovým uměním. Maďarsko se stalo naší srdeční záležitostí pro další roky.

Děkujeme Kolpingově rodině Blansko za možnost spojovat po sportovní a kulturní stránce evropské národy.

Pavel Kubík
Kolpingova rodina