„Každý z nás může něco udělat pro své město,“ věří nový vedoucí odboru komunální údržby

Pane inženýre, mohl byste se čtenářům v krátkosti představit?

Z Blanska sice nepocházím, narodil jsem se v Uherském Hradišti a na Blanensko jsem se přiženil, nicméně bydlíme v Doubravici nad Svitavou a k městu jsem si vytvořil vztah. Dvacet let jsem pracoval ve státní správě, konkrétně pro ministerstvo obrany. Díky svému původnímu povolání jsem si tak projel celou republiku. To považuji za výhodu, mám totiž možnost srovnání úrovně života v jiných městech, vím, s čím se nejčastěji potýkají, jak dané problémy řeší jinde. Problematika místní samosprávy mi každopádně není cizí, parametry státní správy a správy měst a obcí jsou totiž nastaveny prakticky stejně.

Není ale tajemstvím, že v Blansku jste angažován i v zájmových spolcích...

Jsem velmi hrdý na to, že vedu místní rybářský spolek, který má k dnešnímu dni jeden tisíc jednapadesát dospělých členů, což v rámci dvacetitisícového města není rozhodně málo. Je to nezanedbatelná skupina lidí, která může ovlivnit dění ve městě a dovolím si tvrdit, že tomu tak skutečně je. Zcela novou tváří v Blansku tedy rozhodně nejsem.

Uspěl jste ve výběrovém řízení na funkci vedoucího odboru komunální údržby. S jakou koncepcí jste se o toto místo ve výběrovém řízení ucházel?

Kromě pevně daných požadavků, které jsem musel jako uchazeč splnit, jsem měl za úkol předložit vlastní koncepci rozvoje Blanska v rámci bytové a nebytové politiky města. Zaměřil jsem se především na stav účelových komunikací, tedy chodníků a vůbec infrastruktury města, která obyvatele trápí dnes a denně. To ale samozřejmě není problém pouze Blanska, to je bolavé místo všech měst a obcí v zemi. Nikdo nemá dobrý pocit z toho, když šlápne na rozbitý chodník nebo když vjede na komunikaci, která připomíná spíše tankodrom. V rámci možností rozpočtu města budu prosazovat opravy chodníků a dlážděných cest, Blansko potřebuje také provzdušnit, s tím souvisí otázka nové výsadby zeleně, květinových záhonů nebo dřevin. Možná teď vypadám jako snílek, ale já opravdu věřím, že lidé potřebují mít kolem sebe pěkné a upravené prostředí. 

Představu o tom, kam byste se chtěl ubírat máte, každodenní realita Vašeho odboru ale asi vypadá trošku jinak. Denně musíte řešit řadu akutních a mnohdy nepříjemných situací, zbývá zde vůbec prostor a čas na nějakou inovativní tvůrčí činnost?

Samozřejmě jsou věci, které nelze odsouvat, které se musí vyřešit operativně a hned. Nicméně pouhé hašení požárů k ničemu nevede. Bez určitého modelu, čeho bychom chtěli, ať už v rámci volebního období nebo fiskálního roku, dosáhnout, se však rozhodně neobejdeme. Přirozeně je zpracovaný střednědobý výhled v oblasti pravidelné údržby a oprav v souladu s programovým prohlášením rady. Tam, kde se průsečíky zájmu všech zúčastněných střetnou, tam je bod nula, to je ten ideální stav.

V čem vidíte z pohledu obyvatele města jeho největší slabinu?

Trápí mě to, že jsou lidé, kteří si neváží toho, co pro ně město vybudovalo, kolik na to vynaložilo finančních prostředků. Vezměte si například zničené autobusové zastávky, posprejované budovy, zdevastovaná dětská hřiště. Ano, řadu věcí uděláme znovu, ale jak dlouho ještě? Všechno se pak stává velmi snadno předmětem časté kritiky ze strany obyvatel města, město se nestará, město nezajistí. Kolik lidí se ale zamyslí nad tím, že udržovat věci, které slouží nám všem, není úkolem pouze města. Vše je o lidském přístupu, každý by měl začít sám u sebe. Pak si můžeme kromě otázky, co město udělalo pro nás, zodpovědět s čistým svědomím i na to, co jsme udělali my pro město. Každý něco udělat může, dokonce musí, v případě, že je svědkem nějakého protiprávního skutku.

Teď jste mi nahrál k dalšímu tématu, a tím jsou černé skládky. Nelze si nevšimnout kontejnerů, které buď přetékají, nebo jsou obloženy věcmi, které do nich nepatří. Máme přitom dva sběrné dvory...

Lidé jsou zhýčkaní. Proč by jinak neodvezli svoje staré myčky, televizory, počítače či monitory na sběrný dvůr, který je přitom zdarma a k dispozici i o sobotách. Místo toho, aby lidé volali nám, proč to město neuklidí, by měli volat městskou policii, která by toto neoprávněné jednání vyřešila přímo na místě. Pro nás jsou to naprosto zbytečné výdaje, které by se daly využít úplně jinak ku prospěchu nás všech. Vynalézavost některých lidí je bezmezná. Co byste řekla na televizor odložený na parkovišti, navíc vyhrazeném pro osobu se ZTP, v blízkosti Salmova jezu? Sběrný dvůr je ani ne o kilometr dál...

Nedávno město pořídilo za nemalé finanční prostředky nové odpadkové koše a lavičky. Bohužel ne každý z nás ví, jak by se měly používat. Foto: S. Mrázek

Nemáte obavy z toho, že právě odbor komunální údržby bývá nejčastěji pod drobnohledem obyvatel města?

Pravda je, že jsme skutečně jakýmsi hromosvodem, devadesát procent dotazů či podnětů končí na stole jednoho z pracovníků našeho odboru, strach ale rozhodně nemám. I se špatným nápadem se totiž dá mnohdy pracovat. Spíš řešíme to, že daný problém s námi nesouvisí, a proto ho nemůžeme nijak ovlivnit, což lidé někdy bohužel nechápou. Takovým příkladem jsou častá upozornění na nepořádek na pozemcích, které vůbec nejsou v majetku města.

Nicméně spolupráce obyvatel města je pro Váš odbor přínosná v případě, pokud ohlásí závadu či nedostatek, který skutečně s komunální údržbou souvisí...

Nepochybně. Pokud o něčem nevíme, těžko to můžeme vyřešit, ať už sami, nebo ve spolupráci s Technickými službami, městskou policií nebo stavebním úřadem a dalšími. Jen bych byl radši, kdyby se lidé v případě, že nám svoje podněty nebo dotazy zasílají v písemné podobě, nezapomínali tak často podepsat. Anonymy opravdu nemám rád a bytostně s nimi nesouhlasím.

Pracovní úspěchy v nové funkci popřála a za rozhovor poděkovala Jana Franchi