Na večerní procházky Blanskem zve fotograf Ivo Stejskal

Ivo, jsi profesionální fotograf. Kdy se v Tvém případě objevila ona vášeň zachycovat skutečnost okem objektivu?

Fotím odmala. Doma jsme měli několik fotoaparátů, ten nejjednodušší byl vyhrazen pro nás děti. Můj vztah k focení tak prošel vývojem, postupně jsem se zdokonaloval v technice, a můj zájem o ni přetrvává dodnes. Vždy je to o vizi, přípravě, focení, postprodukci, prodeji.

Pokud ale vím, k profesionálnímu focení ses dostal až později...

Po Gymnáziu v Blansku jsem studoval na Vysoké vojenské letecké škole v Košicích, po jejím absolvování jsem působil jako pilot nadzvukového letadla a později i jako pilot vrtulníku. Už v té době jsem ale zároveň fotil a publikoval, i když ne tak intenzivně. Hlavně při mých cestách do zahraničí, což je moje velká záliba, jsem se snažil něco zajímavého vyfotit. K fotografiím jsem psal i články do různých časopisů, namátkou bych zmínil Lidé a Země, Outdoor nebo Turistika a hory. Moje práce s leteckou tematikou pak byly publikovány například v časopise Letectví a kosmonautika. Létat jsem přestal ve třiatřiceti letech, pak jsem působil v energetice a bankovnictví. Profesionálnímu focení se věnuji čtyři roky.

Kde se lidé mohou s Tvými snímky setkat? Jsou lehce dohledatelné?

V mnoha publikacích, hlavně v těch o přírodě, v učebnicích, v našich i světových médiích a hlavně na internetu, tam asi nejčastěji. Moje autorství u nich vždy ale uvedeno není, záleží na agentuře nebo vydavatelství. Někteří zdroj i autora vzorně uvádějí, například ČTK, na webu České televize, i když na obrazovce samozřejmě ne, jsou ale i vydavatelé, kteří si s tím hlavu příliš nelámou...

Na co se ve své tvorbě zaměřuješ?

Kdybych to měl vyjádřit matematicky, tak ze šedesáti procent fotím sport, dvacet procent věnuji cestovatelské fotografii, deset letecké fotografii a zbytek by byl takový mix. I když já jsem ten typ, který se nerad upíná na jediné téma. Člověk se pak nerozvíjí, i jiná oblast fotografie může něco do té vaší přinést. Jsem rád, když se dostanu k focení něčeho, co nefotím pravidelně, je to takové oživení.  Rád zajdu na workshop i z jiných oblastí fotografie, účastnil jsem se například svatebního workshopu v Londýně s Jeffem Ascoughem, s Adolfem Zikou workshopu na téma akt nebo workshopu o focení jídla s Robertem Vanem. Během mého posledního pobytu v Paříži jsem pak navštívil kancelář s galerií věhlasného fotografa leteckých snímků Yanna Arthus-Bertranda.

Máš fotografii, které si ceníš absolutně nejvíc?

To nedokážu říct. Když jsem byl v Anglii na jazykovém kurzu, lektorka nám položila otázku, co bychom si s sebou vzali v případě, že by doma hořelo. Tehdy jsem odpověděl, že by to byly moje negativy, i když pro jiné nemusejí mít žádnou hodnotu. Fotografií mám statisíce. Vybrat jednu jedinou bych asi nedokázal.

Třeba teprve přijde...

Vím, co by mělo přijít, co by bylo zajímavé. Mám doma několik publikací světově uznávaných autorů, jejichž fotky žijí i po jejich smrti. Přesně taková by měla být... (směje se).

Jakou výbavu máš k dispozici?

Zabírám širokou škálu fotografovaných témat. Největší a taky nejdražší výbavu rozhodně vyžaduje focení sportovních akcí, řekněme dva fotoaparáty a několik výměnných objektivů, blesk, stativ, monopod a další příslušenství. Záleží také na tom, zda fotím halové sporty, nebo venkovní, pak se samozřejmě přizpůsobím daným podmínkám. Mnohdy nosím na zádech patnáct kilo výbavy.

Fotoaparát, nebo telefon?

Pokud u sebe nemám foťák, což je neštěstí, tak taky občas něco vyfotím na telefon, to je ale stav maximální nouze a když můžu, stejně jedu pro foťák. Za dobrých světelných podmínek můžou být i z telefonu pěkné fotky, ale focení sportu nebo záběrů za horších podmínek telefonem si dokážu představit opravdu jen stěží.

Tvoje největší výzva?

Člověk se pořád vyvíjí a snaží se ubírat určitým směrem. Snažím se vnímat a poznávat, mám k práci respekt. To je pro mě výzva.

Do čeho bys naopak nikdy nešel?

Dělám sice i reportážní fotografie, fotit třeba dopravní nehody je pro mě opravdu asi až na posledním místě, ale pokud bych dostal takovou zakázku od seriózní agentury, tak bych ji patrně neodmítl.

Křest kalendáře Ivo Stejskala s leteckými snímky města a jeho částí, nazvaného „Blansko s nadhledem“, proběhl 13. listopadu 2016 v rámci Vítání sv. Martina. Foto: S. Mrázek

Věnoval ses někdy lektorské činnosti?

Spíš šlo o individuální konzultace. Pokud se mě někdo na něco zeptá, nemám s tím problém a dotaz rád zodpovím. Jde o to, v jaké fázi ten tazatel je, dnes fotí kdokoli prakticky čímkoli. Mám tu zkušenost, že technicky focení nejlépe zvládají lidé, kteří začínali s filmovými přístroji a byli zvyklí si veškeré hodnoty nastavovat sami. Dnes máme na trhu fotoaparáty, které i v automatickém režimu fotí kvalitně, mnoho uživatelů tak základy expozice (čas, clona, ISO, kompenzace) neřeší, dále mají spoustu různých funkcí, z nichž ve skutečnosti využíváme jen zlomek.

Odkud tě mohou znát přímo Blanenští? Účastníš se výstav ve městě?

Měl jsem tři výstavy v kině a jednou jsem se zúčastnil Salonu blanenských fotografů s leteckými snímky zachycujícími proměny města v průběhu asi patnácti let. Myšlenka je skvělá, dobré je i to, že výběr fotografií je na volné téma, nicméně místnost, kterou v knihovně za tímto účelem využívají, je podle mě naprosto nedostatečná. Myslím, že třeba v Dělnickém domě jsou ideální prostory, tam bych v tomto směru viděl určitý potenciál. Svoje kouzlo samozřejmě mají i venkovní výstavy.

Jsi autorem městského kalendáře s leteckými snímky „Blansko s nadhledem“. V čem byla práce na teprve připravovaném kalendáři s nočními záběry jiná?

V prvním případě jsem dostal konkrétní zadání ze strany města. Tentokrát jsem byl oddělením propagace a cestovního ruchu osloven, zda nemám zimní snímky, které jsem shodou okolností měl. Nakonec jsme se dohodli na celém kalendáři s tím, že město specifikovalo, o jaké lokality by zhruba mělo zájem. Problém je, že volba atraktivních míst v Blansku je poměrně omezená i ve dne, při nočních snímcích se výběr ještě zúží, protože většina z nich není osvětlena. Nemohl jsem proto vyhovět jejich představám ve všech případech. Na pořízení snímků jsem měl navíc pouze jediný měsíc.

Jak probíhalo samotné focení?

Výhodou je, že jsem Blanenšťák a znám terén. Nejdřív jsem si objel vytipované lokality, abych si ujasnil ideální pozici a dobu focení. Během jednoho večera jsem zvládl vyfotit zhruba dvě, každou asi o třiceti snímcích, ze kterých jsem potom vybíral. Městu jsem nakonec předal třiadvacet fotografií, užší výběr byl pak na nich.

Narazil jsi při pořizování snímků na nějaká úskalí?

Občas to bylo docela dobrodružné. Třeba při focení nad Dolní Lhotou, které mi dalo asi nejvíc práce, jsem nemohl najít cestu zpět. Hledal jsem ideální výhled na město, prošel jsem pole, les, evidentně to bylo oblíbené místo divokých prasat, která jsem rozhodně netoužil potkat. Navíc jsem se snažil najít takové místo, kde bych mohl pořídit záběr bez drátů vysokého napětí, což je opravdu problém. Neměl jsem moc času, protože jsem chtěl zachytit i měsíc, ale ten často zakrývaly mraky. Kromě toho jsem ještě mohl budit pozdvižení. Lidé, kteří vidí neznámou osobu s čelovkou na hlavě, zpozorní a mají obavy, zda tam neprovádím něco nekalého.

Na jaké netradiční pohledy se tedy lidé v novém kalendáři mohou těšit?

Snažil jsem se, aby i v případě lokalit, které jsou tradičním objektem zájmu, bylo něco nového, nějaký prvek, který by přinesl určité oživení. Zajímavé jsou třeba snímky doplněné světelnými čarami od předních světel aut při dlouhé expozici. Překvapením pro mě samotného byl snímek, který zachycuje budovu blanenského zámečku, a který se mi podařilo zachytit vlastně náhodou. Fotil jsem znovu celkový pohled na Blansko určený na titulní stranu tak, aby na snímku nebyly dráty vysokého napětí. Na závěr jsem udělal širokoúhlým objektivem záběr na město s tím, že při prohlídce na LCD mne něco barevně zaujalo. Normálně neosvětlený zámeček totiž díky modré reklamě na budově naproti a pouličnímu osvětlení vynikne fialovou barvou. Bez dlouhé expozice to ale nikdo neuvidí. Ne příliš častý je i záběr na město z louky za psím útulkem nebo pohled z výšky směrem k náměstí Svobody.

Kalendář bude slavnostně pokřtěn na oslavách Vítání sv. Martina, a to v rámci hlavního nedělního programu dne 12. listopadu v 15:10 hodin. Po celý den bude v prodeji na stánku informační kanceláře Blanka, který najdete u hlavní zámecké brány. Následně bude k dostání také přímo v Blanenské informační kanceláři Blanka na Rožmitálově ulici.

Za rozhovor poděkovala Jana Franchi