Blansko po sametu představí Pavel Svoboda

Pane Svobodo, Váš zatím poslední titul Proměny ulic končí rokem 1989. Aktuálně pracujete na knize nové, můžete ji čtenářům představit?

Blansko po sametu začíná rokem 1990, je to publikace, ve které se snažím přiblížit vývoj Blanska v porevolučním období, zaměřuji se hlavně na to, co se v Blansku postavilo, co se naopak zbouralo, jakými změnami město procházelo. Končit bude událostmi roku 2015. 

Všímáte se v ní i politických aspektů?

Ne. To není téma, které by bylo středem mé pozornosti. Pokud by měl někdo zájem o informace tohoto typu, může si prohlédnout kroniky města Blanska. Zmiňuji zde ale jednotlivé starosty a období, odkdy dokdy ve svém mandátu působili, a kolik mělo město v daném období obyvatel.

Rozsahem bude kniha srovnatelná s předchozími tituly?

Bude rozsáhlejší, odhaduji to tak na dvě stě stran, už teď jsem na straně sto čtyřicet a chybí mi ještě zpracovat čtyři poslední roky. Můžete se těšit na historické fotografie, polovina je jich černobílá, zbytek pak už v barvách. Potýkám se ale s problémem, že pro období 1990–2000 jich moc není. V důsledku společenských změn byla doba jaksi hektičtější, všechny příliš zaměstnávaly restituce, privatizace, zakládání živností. Tolik se nefotilo...

Takže pokud by čtenáři vlastnili fotografie z tohoto období, mohou Vám je zapůjčit?

To bych byl opravdu moc rád. Uvítal bych především snímky z výstavby silnic, sídlišť, ze stavby aquaparku, zastřešení zimního stadionu, povodní nebo i fotografie zachycující přestavby budov blanenských škol.

Narazil jste při svém bádání na nějaké překvapivé informace?

Připomněl jsem si, jak často se v tomto období měnily blanenské obchody a provozovny. Někdy se dokonce stávalo, že k takové změně docházelo i každého půl roku. Vzpomenete si třeba na army shop, první bazar společnosti Kaspo nebo autosalon Volkswagenu? A co třeba prodejna Krasu Boskovice na Rožmitálově ulici? Před tím zde působila firma Honapo, nedokážu se dopátrat toho, čím se vlastně zabývali. S tím by mi mohli pomoci čtenáři...

Z jakých pramenů čerpáte?

Ještě si musím projít dvě kroniky města, jinak čerpám z archivních materiálů, procházím si Nový život, Týden u nás, další regionální noviny a samozřejmě i Zpravodaj města Blanska.

Kdy kniha vyjde?

Počítám tak v srpnu nebo v září příštího roku. Nerad bych to uspěchal, především formální a jazykové korektury textu vyžadují svůj čas. Je to mravenčí práce. Vzhledem k tomu, že v příštím roce si připomínáme sté výročí od konce první světové války a vzniku samostatného Československa, uvažuji o tom, že bych křest knihy spojil s nějakou tematickou výstavou. To je ale ještě daleko...

Nedovedu si představit, že Blansko po sametu bude Vaším posledním literárním počinem. Co přijde potom?

Další kniha? Ne. To už snad ani ne. I když, takových témat by bylo, která by si zasloužila zpracovat. Například významné osobnosti, rody nebo třeba sochy či památníky. O těch nyní píšu seriál pro Regionální listy.

Jste velmi aktivní a činorodý člověk. Kde berete energii? 

V kondici se udržuji právě svým aktivním přístupem k životu. Odpočívám tím, že dělám to, co mám rád. Je to můj koníček a jsem vděčný za to, že se mohu věnovat věcem, které mě naplňují. Je pravda, že vnoučata mám daleko, mám tudíž víc času než třeba ostatní prarodiče.

Když nejste právě ponořen do nějakých regionálních materiálů, co si rád přečtete?

Je pravda, že těm se věnuji absolutně nejvíc, ale když mám čas a chuť, rád se začtu do nějakého životopisného románu.

Jaké knihy byste se nikdy nevzdal? Co je Vaše „srdcová záležitost“?

Pilnáčka (pozn. red.: Josefa, autora Pamětí města Blanska a okolních hradů), z toho čerpám neustále, nebo Obrazů z Moravského Švýcarska a jeho minulosti od Jindřicha Wankela.

Paměti města Blanska a okolních hradů od Josefa Pilnáčka jsou pro Pavla Svobodu bezednou studnicí informací. Foto: J. Franchi

Za rozhovor poděkovala Jana Franchi