Blanenský rodák Filip Král má namířeno do NHL

Filipe, pro mnohé není tajemstvím, že jste začínal v Blansku. Kolik vám tehdy bylo?

Myslím, že tři, nebo čtyři roky. Učil jsem se bruslit a potom jsem se dostal do blanenské hokejové přípravky. Do Brna na Úvoz (nyní HCM Warrior Brno, pozn. red.) jsem přešel ve třetí třídě. Tam jsem hrál asi čtyři roky. Pak přišel přestup do Komety Brno.

Proč právě tato volba?

To, abych přešel do Komety, chtěl pan Zábranský z Úvozu, kde jsem působil jako útočník. Po přestupu do velké Komety ze mě udělal obránce. Měl čich na to, kdo je na co talent, a takto také vybíral.

Jak jste tam byl dlouho?

Zůstal jsem tam od sedmé třídy asi šest let. Kdybych se chtěl vrátit do Česka, můžu se vrátit zpět do Komety. Smlouvu tam mám sice ještě na dva roky, ale vyšli mně vstříc tím, že mi ji přerušili.

Vzpomenete si na svoje první úspěchy?

V osmé třídě jsme vyhráli mistrovství republiky, v mladším dorostu jsme pak byli, myslím, druzí. Potom přišla reprezentace, v šestnáctkách jsem ještě nebyl stálým členem kádru a jel jsem jen na jeden turnaj z pěti. Od sedmnáctek jsem byl v týmu na každém turnaji až do osmnáctky.

Následně, tuším, český tým vyhrál Memoriál Ivana Hlinky...

Ano. To byla velká radost. Podobný úspěch se od nás čekal i na mistrovství světa do osmnácti let, ale bohužel jsme vypadli s Finskem po prodloužení.

Jak se vám dařilo potom?

O loňských Vánocích (2017/2018) jsem na mistrovství světa do dvaceti let hrál opravdu hodně. Před zápasem s Finskem (šlo o čtvrtfinále, pozn. red.) jsem ale musel z důvodu nemoci vynechat trénink. Trenér mě pak přestal nasazovat. Nebyl jsem už v dobré kondici.

Minulý rok ale došlo k obratu, když přišel juniorský draft do CHL...

Tam mě draftovali přímo do WHL. Chtěl jsem ale ještě působit v Kometě v áčku, tak jsem trénoval letní přípravu, účastnil se přípravných zápasů, ale nehrál jsem tolik. Dostal jsem třeba jen šest minut za zápas. To bylo málo. Posílali mě i do Třebíče do první ligy. Tam jsem si sice zahrál, třeba pětadvacet minut na zápas, přesto mi připadlo lepší odejít do Kanady, naučit se hrát jejich styl hokeje a cizí jazyk.

Tak se mi nabízí další otázka. Jak jste na tom s angličtinou?

Byl jsem v Americe, ale hrál jsem kanadskou ligu. Hodně jsem cestoval, to bylo fajn. Hodně mi to dalo. Doma nás ale učili britskou angličtinu, ta americká je úplně něco jiného. Zpočátku jsem skoro ničemu nerozuměl. Trochu jsem si ale už zvykl.

Co srovnání stylu hry?

V Americe je hlavně užší hřiště. Hrál jsem se stejně starými kluky, ale hra je tam mnohem rychlejší. Všichni jsou blíž. Hraje se tam hodně do těla. Všechno se dohrává.

To je následek (dívám se na ortézu na Filipově rameně)?

Ano, to se mně stalo v souboji. Hráče jsem odstrčil, odneslo to rameno a potrhané šlachy. Léčba potrvá asi tři měsíce.

Kterého úspěchu si nejvíc ceníte?

Určitě vítězství Memoriálu Ivana Hlinky, i když nejvíc by to asi měl být úspěch Komety za muže, ale tam jsem k tomu nepřispěl tolik svým výkonem. Hrál jsem sedmého beka a nastupoval jsem jen občas. V osmnáctce jsem u toho byl naplno od začátku do konce.

Na blanenské radnici jste byl přijat s obrovským pohárem. Jaká to byla trofej?

To byl zisk titulu v Kometě minulý rok, který získala po jednapadesáti letech. Tam jsem hrál za muže. Setkal jsem se také se svými fanoušky v Blansku na bowlingu a pak i v Jedovnicích. Na obě místa přišla asi třicítka lidí. Moc mě to potěšilo.

Co vás čeká v nejbližší budoucnosti?

V červnu bude draft NHL, a tam bych chtěl uspět. Pojedu na týden do USA na testy. Do Buffala jede první stovka hráčů v předběžných žebříčcích. Žebříčků je několik, vždy se do té stovky dostanu, obvykle jsem v její druhé půlce. Nebudu tam sice nic dělat (směje se a ukazuje ruku), ale alespoň tam potkám skauty.

Pokud by to vyšlo, což bychom vám moc přáli, co by to znamenalo?

Za tři týdny nato bude vyhlášení draftu, zhruba za další týden se jede na kemp. Tam už je řeč o smlouvách. To ale taky asi ještě nestihnu. Uvidím podle ramena. Dál nic zatím neřeším. Ale možnosti jsou. Vrátit se do Spokane Chiefs, kde bych rád ještě strávil aspoň rok a zdokonalil se, nebo půjdu zpátky do Komety.

Jak se váš hokejový život vlastně snoubí se školou?

Tu dělám dálkově na Kladně. Chodí tam hodně hokejistů. Jednou za půl roku tam píšeme testy, odevzdáme seminární práce a oni nám je oznámkují. Tím, že jsem byl celý rok v Americe, budu teď dělat obě pololetí naráz. V prváku jsem chodil do školy v Brně, ale bylo to hodně náročné, i když vycházeli většinou vstříc. Ve škole jsem strávil čtyři hodiny, pak půl dne trénink, v sedm večer jsem byl zpět v Blansku a na učení už jsem neměl ani chuť ani sílu.

Fotografie Filipa Krále: L. Brunt

Přijímáte rady svého otce (Jindřich Král je předsedou HC Blansko, pozn. red.)?

Když mohl, díval se na zápasy ve Spokane, to zde byly čtyři hodiny ráno. Po zápase jsme si zavolali. Už ale neradí, jen když se ho já zeptám na nějakou konkrétní situaci.

Bylo pro vás těžké žít sám v Americe, daleko od rodiny?

Bydlel jsem v americké rodině. O všechno, včetně jídla, se starali oni. Měl jsem pro sebe celou spodní část domu i s kulečníkem. Potíž byla v tom, že jsem si před odjezdem do států nestihl udělat řidičák, tak mně hodně chybělo auto. Byl jsem tak hodně závislý na ostatních. Máma za mnou přijela na dva týdny s kamarádkou, na poslední dva týdny v základní části pak dorazil zase brácha, a hodně jsme toho pojezdili. Pak začalo play-off a dva týdny nato jsem jel domů do Česka i já.

Za rozhovor poděkovala a hodně úspěchů do budoucna popřála Jana Franchi