Základní škola a Mateřská škola na Salmově ulici má nového ředitele

Pane řediteli, můžete se na úvod našim čtenářům krátce představit?

Jmenuji se Josef Škvařil, je mi 47 let, ve školství pracuji pětadvacet roků. Během této doby jsem učil na prvním i druhém stupni základní školy, současně jsem byl i učitelem na základní umělecké škole a posledních dvanáct let jsem pracoval jako ředitel základní umělecké školy. Moje cesta k pedagogice ovšem nebyla přímočará. Pro učitelskou profesi jsem se rozhodl až po maturitě. Původním povoláním jsem totiž mechanik – elektronik.

Po maturitě v technickém oboru jste tedy začal studovat pedagogiku?

Bylo to poněkud složitější. Po maturitě jsem nastoupil do podniku Metra Blansko, kde jsem pracoval v úseku vojenské výroby. Pak následovala základní vojenská služba, kterou jsem absolvoval jako člen profesionálních armádních hudebních souborů v Plzni a Českých Budějovicích. Po návratu z vojny v roce 1992 byl podnik Metra v útlumu a já se musel rozhodnout, co dál. Živil jsem se krátce jako OSVČ – hudebník a pak jsem dostal nabídku ze Základní umělecké školy v Jedovnicích učit tzv. na záskok. Tam jsem si poprvé vyzkoušel pedagogickou práci s dětmi a učení mě, jak se říká, chytlo. Rozhodl jsem se tedy, že se budu věnovat naplno práci učitele a vystudoval jsem dálkově pedagogickou fakultu a postupně vzdělání doplňoval o školský management apod.

Tradice, nikoli strnulost; modernost, nikoli podbízivost; atraktivita, nikoli prodejnost. Takové jsou zásady, se kterými nastupuje do funkce ředitele ZŠ a MŠ Salmovy Josef Škvařil. Foto: archiv

Pane řediteli, blanenská veřejnost vás zná především jako ředitele Základní umělecké školy v Jedovnicích, s jejímiž soubory jste často vystupoval také v Blansku. Co vás vedlo k tomu, že jste se z umělecké školy rozhodl odejít?

Na otázku proč odcházím ze školy, která úspěšně funguje, navíc právě v okamžiku, kdy se podařilo po desetiletích provizorií dokončit kompletní vybudování jejího zázemí, jsem v nedávné době musel odpovídat docela často. Důvodů bylo více. Po dvanácti letech ve funkci jsem logicky dospěl k bilancování. Během dvou funkčních období se mi v ZUŠ podařilo postupně realizovat téměř všechny body, které jsem si při nástupu předsevzal. Neznamená to samozřejmě, že by nebylo dále co zlepšovat, na tomto poli nemá ředitel školy „hotovo“ nikdy. Nicméně možnost, která se nabídla v podobě konkurzu na ZŠ Salmově, jsem bral jako profesní výzvu a příležitost k dalšímu využití zkušeností z oblasti školského managementu. Navíc se mi v posledních letech postupně víc a více začalo stýskat po práci v hlavním vzdělávacím proudu, takže jsem o návratu k pedagogice základní školy uvažoval již delší dobu.

Hovoříte o návratu k základní škole. Můžete tuto myšlenku trochu přiblížit?

Vystudoval jsem pedagogiku pro 1. stupeň ZŠ a učit na ZUŠ mi umožňuje specializace v oboru hudební výchova. Svým vzděláním jsem tedy byl mezi řediteli ZUŠ do jisté míry výjimkou. Navzdory téměř čtvrtstoletí praxe v základní umělecké škole, kde jsem byl postupně učitelem, vedoucím pobočky a nakonec ředitelem, jsem řadu let učil na plný úvazek na základní škole. Na ZŠ jsem pracoval jako třídní učitel na 1. stupni ve spojených třídách. Výuka spojených ročníků pro mě byla zdrojem mnoha pedagogických zkušeností. Dodnes smekám před pedagogy v tzv. malotřídkách, kteří jsou veřejností často nedoceněni. Vyzkoušel jsem si i práci pedagoga na 2. stupni základní školy, ale tam jsem působil pouze rok, protože jsem z pozice třídního učitele 6. ročníku ZŠ odešel do funkce ředitele ZUŠ v Jedovnicích. Proto tedy hovořím o návratu k základní škole. Ještě bych měl dodat, že i během funkčního období ředitele ZUŠ jsem před několika lety na částečný úvazek rok vypomáhal základní škole jako učitel. Takže jsem se od ZŠ nikdy úplně neodpoutal.

Mluvil jste také o zkušenostech z oblasti školského managementu. Máte na tomto poli i jinou praxi než práci ředitele školy?

Za cenný zdroj zkušeností považuji svoji dvacetiletou praxi v zastupitelstvu malé obce, která zřizuje úplnou základní školu. V minulosti jsme si zde například prošli tvrdou zkouškou spočívající v odvrácení poměrně dramatických dopadů poklesu demografické křivky a úbytku žáků. Postupně se nám podařilo situaci nejen stabilizovat, ale školu dokonce rozšířit. Zajímavé podněty jsem nacházel také ve skutečnosti, že jako ředitel jedovnické ZUŠ jsem vedl pobočky školy v dalších pěti obcích. Vzhledem k tomu, že tato pracoviště ZUŠ byla umístěna v objektech základních škol, bylo zajímavé srovnávat prostředí různých škol a odlišné přístupy jednotlivých ředitelů a zřizovatelů. V několika posledních letech jsem byl také v denním kontaktu s životem na „průmyslovce“, neboť ZUŠ v Jedovnicích sdílí společný objekt se střední průmyslovou školou. To přinášelo řadu impulsů pro práci ředitele základní školy, zejména s ohledem na učební výstupy žáků 2. stupně. Kromě výše uvedeného jsem členem školských rad Střední průmyslové školy Jedovnice a Základní školy při Dětské léčebně Ostrov u Macochy. Pracuji také v Komisi pro výchovu, vzdělávání a sport Jihomoravského kraje, která je poradním orgánem Rady Jihomoravského kraje. Školská problematika z různých úhlů pohledu mi tak zabírá i velkou část volného času, ale nevnímám to jako zátěž, je to zajímavá práce.

S jakými vizemi či předsevzetími nastupujete na ZŠ Salmovu?

Tato otázka je na samostatný článek, protože zahrnuje obsáhlou problematiku, která nejde popsat několika slovy. Vážím si toho, že nastupuji na školu, kde k výměně ředitele nedošlo z důvodů špatné práce, ale jako důsledek přirozené generační obměny. ZŠ Salmova dosahuje dlouhodobě velmi dobrých výsledků, její cennou devizou je stabilní a odborně kvalitní pedagogický tým. Ve škole je cítit pozitivní a příjemná atmosféra, takže si v novém prostředí rychle zvykám. Věřím, že i po zahájení školního roku nebude moje seznamování s novou problematikou příliš dlouhé a podaří se mi plynule navázat na kvalitní práci odcházející paní ředitelky. Lze předpokládat, že k rozvíjení pozitivních stránek školy a naopak eliminaci negativ může do jisté míry pomáhat i určitý nadhled pracovníka přicházejícího do týmu z vnějšku. Pokud bych přeci jen měl všechny vize formulovat několika slovy, tak je mým cílem vzdělávat a vychovávat ve škole žáky tak, aby byli v maximální míře připraveni na budoucí život, a to nejen v rovině požadavků dalšího studia či trhu práce, ale také ve vztahu ke společnosti, což zahrnuje nejenom odpovídající portfolio znalostí a dovedností, ale také zásad slušného chování apod.

Řadu let jste byl ředitelem školy zřizované Jihomoravským krajem, učil jste na škole zřizované malou obcí, máte zkušenosti ze školských rad apod. Můžete porovnat přístupy jednotlivých zřizovatelů?

Každý zřizovatel má jiné podmínky a možnosti a každá škola je do jisté míry specifická. Jestliže Jihomoravský kraj zřizuje zhruba dvě stě škol, jsou řídící mechanismy nastaveny diametrálně jinak než na malé obci, která zřizuje jednu školu, například malotřídní. Osobně však vnímám, že vedení města Blanska se o „své“ školy stará velmi dobře, a to jak z pohledu ekonomiky a investic, tak i v oblasti metodického řízení. Výhodou je zde nepochybně existence samostatného efektivně fungujícího odboru školství. Pokud Vaše otázka směřovala k tomu, zda kvalita zřizovatele byla jedním z faktorů, které ovlivnily moje rozhodnutí přihlásit se ke konkurzu do ZŠ Salmovy, pak odpovím ano, ale nebyl to důvod jediný, jak jsem již uvedl výše.

Za rozhovor poděkovala a mnoho úspěchů v nové funkci popřála Jana Franchi