Výstavu nejen o vidění a snění můžete zhlédnout v Galerii města Blanska

Kdy jste začal poprvé malovat?
Nepamatuji si to přesně, ale vyplynulo to přirozeně z mého rodinného zázemí. Otec byl kreslíř a oba prarodiče tvořili akvarely. Nikdo z nich umění nevystudoval, měli to pouze jako koníček. Otec svůj talent uplatnil v řemesle, měl kamenickou firmu, kde jsem do svých čtyřiadvaceti let pracoval. Ovšem, věděl jsem, že se potřebuji věnovat umění naplno, tak jsem se nakonec rozhodl pro studium umění na vysoké škole (pozn. aut.: Fakulta výtvarných umění v Brně). Přišel jsem díky tomu o spoustu peněz a návštěvy hokejových turnajů, ale zase jsem se jako malíř naučil spoustu věcí, které změnily moje nahlížení na umění a potažmo i na život. Hodně lidí si myslí, že umění je o bohémství, ale není tomu tak, je to především o hledání kultivovanosti, preciznosti a vytrvalosti. Maluji, protože mě malba učí. Učí mě pozorovat svět, ale i sama sebe.

O čem je Vaše blanenská výstava?
Moje olejomalby jsou inspirovány konkrétními výjevy z krajiny přetvářené člověkem (zahrady, golfová hřiště, zemědělsky obhospodařovaná krajina). Ovšem tyto krajinné výjevy se prostřednictvím mého vidění stávají abstraktními formami. Divák tak na první pohled na obraze uvidí především barevné plochy, které jsou na plátno kladeny v mnoha barevných podmalbách. Vlastně můžu říct, že je to výstava o vidění a snění, je o meziprostoru, ve kterém čas a prostor začínáme chápat jinak.

Vernisáž výstavy proběhne v sobotu 30. března v Galerii města Blanska. K vidění zde bude do 12. května. Foto: J. Písaříková

Když malujete krajinu, pracujete přímo v přírodním prostředí, nebo vycházíte z fotografií?
Maluji podle paměti, hlavně mě zajímají zcela marginální místa, ta nejnudnější, kolem kterých často chodíme bez povšimnutí.

Prodáváte své obrazy?
Kupci za mnou občas přichází. Živit se uměním do jisté míry možné je. Ovšem vždy vám hrozí to riziko, že ustrnete a malujete pouze to, po čem lidé touží. Toho bych se nerad dopustil. Když je můj obraz příliš efektní, raději ho přemaluji.

Za rozhovor poděkovala Jana Písaříková