Poduklí se změnilo v pouliční galerii

„Samozřejmě jsme museli přizpůsobit ‚výtvarno’ materiálu a našim možnostem. Inspirací pro nás byla abstrakce a konstruktivismus. Řešili jsme pojednání plochy, kompozici, úsporné tvary, a hlavně naprosto jinou práci, žáci se tak poprvé setkali s lepením samolepících folií. Zvládli to skvěle. Snad potěšíme a rozsvítíme svou prací všednodenní život v Blansku jasnými barvami,“ věří lektorka výtvarného oboru Eva Juračková.

Nápad vznikl při vzpomínkách na uplynulá desetiletí a na oslavy stého výročí republiky. „Při prohlídce starých fotografií jsem nenašla oblíbený cíl našich rodinných nedělních výletů. Velmi často jsme s rodiči chodili do Olomučan a cestou se zastavili u domu pana Táborského. Na plotě jeho zahrady a předzahrádky byly připevněny obrazy. A jaké! Nikdy jsem neviděla takové množství,“ vzpomíná blanenská pedagožka a výtvarnice. 

Maloval řeku Svitavu a její okolí. Řeka v zimě, v létě, na podzim, uzavřená v ledovém krunýři, volavky a kačeny na řece, jarní rašení devětsilů, obrovské listy lopuchů, voda přeskakující kameny, temná zákoutí Svitavy, mělčiny, splavy, jeho dům, ... „Očima malé holky jsem hltala tato díla a přála si být malířkou. U silnice zastavovala auta, lidé si prohlíželi a kupovali. Byl to skvělý marketinkový tah – namalovat a hned vystavit, ještě mokré se ‚štaflemi a paletou’ za plotem. Nastoupila nostalgie a nápad vytvořit něco podobného,“ vysvětluje Juračková.

Díla jsou instalována od včerejšího odpoledne na ploše bývalého hotelu Dukla, kde vznikla odpočinková zóna. Proč nespojit odpočinek s vnímáním estetična? Děti dětem. Umění je otevřeno všem. Kdo se chce podívat, podívá se, kdo nechce, jde dál. Fotografie: archiv ZUŠ Blansko

Jana Franchi