Igráček s rouškou už pomáhá i v Blansku, kde se zrodil

Kvůli tomu firma Efko, pro kterou pracuje, už dva měsíce pomáhá zásobovat nemocnice, pečovatelskou službu i charitu po celé zemi. Společnosti, která běžně vyrábí hračky, společenské a vzdělávací hry, výtvarné a řemeslné potřeby a vydává dva časopisy, se za tu dobu podařilo vydělat na ochranné pláště, roušky a dezinfekce za více než tři čtvrtě milionu korun.

V polovině května darovala firma EFKO ochranné pomůcky, pratelné textilní overaly a pláště v hodnotě 20 tisíc korun, blanenským pečovatelkám. Jak se vám podařilo v době, kdy většina firem utlumuje výrobu, vydělat dostatek peněz, abyste mohli rozdávat ochranné pomůcky? 

Všechny peníze na tyto ochranné pomůcky se vybraly díky akci Pomáhej s igráčkem. V ní jsme zatím vydělali něco přes sedm set tisíc korun. A rozhodli jsme se, že za tyto peníze nakoupíme co nejvíce pomůcek, které jsou potřeba a rozdělíme je na co nejvíce místech v co nejvíce městech.

Nápad na igráčka s rouškou dostal Jiří Dvořák doma v Blansku. FOTO MIchal Záboj

Na začátku byl Váš nápad, který vznikl v Blansku, je to tak?

Nápad vznikl hned poté, co 16. března zavřeli školy, obchody s hračkami, všechna místa, kde se igráček prodával. A tím pádem hrozilo, že budeme zavírat i továrnu – nebylo by komu prodávat a rozvážet. A večer, když jsem koukal na Zborovcích, kde bydlím, z balkonu na to, jak lidi tleskají zdravotníkům, hasičům a policistům, tak mě napadlo, že by bylo fajn pomoci i nějak jinak, ne jen děkovat na dálku potleskem. Tleskání je symbolické, je to pěkné, já ale přemýšlel, jak opravdu hmatatelně pomoci. To už bylo jen kousek od nápadu na roušku a vytvoření z igráčka rouškáče. 

Jak rychle jste jej začali vyrábět? Přeci jen od nápadu až ke konečnému produktu bývá dlouhá cesta…

Igráčka s rouškou jsme vyvinuli za pět dní, to je rekord. Nová hračka se běžně vyvíjí půl roku i rok, než dojde na trh. My jsme s igráčkem s rouškou vytvořili efkovský rekord. Já měl rychlý nápad, můj dlouholetý kamarád a majitel firmy Mirek Kotík je zase neskutečný v tom, jak umí všechno zorganizovat a uvést v život. Na výrobě jednoho igráčka se podílí přes čtyři desítky činností – od vývoje po výrobu, řeší se spousta věcí, vstřikování, barvy... Chtěli jsme roušku, tak jsme nově museli vyvinout igráčka bez nosu, vše vyzkoušet, ono se to nezdá.

Unikátní je asi právě to načasování. A ta neuvěřitelná rychlost, s jakou se o igráčkovi s rouškou dozvěděl bez nadsázky celý svět.

To byla unikátní doba, která se už nebude opakovat, něco takového se nestalo ani když se igráček vracel na trh po revoluci. Ten nápad se začal šířit virálně po internetu – ozvaly se tiskové agentury, pak se začaly ozývat i televizní společnosti – ČT, Prima a podobě. Chvíli na to se ozvaly i zahraniční agentury jako je americká AP, CNN, tiskovou zprávu vydalo i Warner Bros v Americe. Tak se nápad na igráčka s rouškou, který, podotýkám, vznikl v Blansku na balkoně, začal šířit po celém světě. Takový ohlas jsme nečekali. Dostal jsem 1500 zpráv na Facebooku z Ameriky, Japonska, Austrálie, přišly dotazy, za jakou cenu jim pošleme postavičku igráčka s rouškou, že bez něj třeba nejsou schopni děti donutit nosit roušku.

A poslali jste?

Poslali, ale spíš jako výjimku, rodiče na tom trvali, i když jsme jim psali, že poštovné do Japonska bude stát 1600 Kč. Takže jsme posílali postavičku za 79 Kč s poštovným za 1600 Kč. Jinak ale do zahraničí igráčky neposíláme. Rozhodli jsme se, že budeme vyrábět jen pro Českou republiku, ještě stále totiž nestíháme pokrývat ani poptávku jen v rámci ČR. Na začátku jsme se s majitelem firmy, mým dlouholetým kamarádem, domluvili, že vyrobíme zkušebních 20 tisíc igráčků, zatím se jich ale za necelé dva měsíce prodalo 50 tisíc a stále to nestačí.

Původní sérii dvanácti figurek už doplnil například popelář a voják. FOTO archiv firmy Efko

Jak to přesně funguje?

Igráček stojí 79 Kč, 15 korun z každého, což je v podstatě zisk naší společnosti poté, co odvedete DPH, zaplatíte odvody na zaměstnance, provozní náklady třeba za energie a podobě, jde na speciální celní konto a z toho se potom nakupují tyto ochranné pomůcky pro obce, charity, nemocnice a podobně.

Jak jste hledali ty, které obdarujete?

Z počátku to bylo tak, že jsme oslovili jenom vedení kraje v Jihlavě, naše výrobna je totiž v Novém Veselí na Moravě, u Žďáru nad Sázavou. Na začátku chyběly všude dezinfekce, tak jsme řešili dezinfekci.  Pak se začaly ozývat hlavně charity a nemocnice, s tím, co by potřebovaly nejvíc. Proto jsme začali spolupracovat na výrobě pratelných textilních ochranných plášťů a overalů, které chyběly nejvíc. Spolupracujeme s firmou Modeta, která vyrábí plavky, měli po sezóně a neměli co na práci, druhým výrobcem, který nám šije ochranné pláště, je firma Vývoj Třešť, která běžně šije pánské obleky a také neměla co na práci.

Znamená to, že igráček s rouškou pomáhá na více frontách – zachránil výrobu vaší firmě, pomáhá udržet výrobu v podnicích, které teď vyrábí ochranné pomůcky, a produkt pak ve finále pomáhá tam, kde pečují o potřebné?

Ano, věci, které dodáváme do charit a nemocnic, jsou od ryze českých firem, to je podmínka. Nesmí tam být zahraniční kapitál, jsou tam ryze čeští majitelé.

Kde všude už jste pomohli?

Začali jsme na Vysočině, kde sídlí naše firma, teď se každý z vrcholového managementu snaží prosadit svoje rodná města, já jsem se narodil v Břeclavi, teď přišlo na řadu Blansko, kde žiju.

Máte už nějak spočítáno, kolik ochranných pomůcek už se podařilo předat?

Dezinfekce jsme předali za 80 tisíc, plášťů, overalů a roušek se zatím podařilo vyrobit a už i rozdat za 150 tisíc korun. Teď ve výrobě je připraveno zboží za dalších 380 tisíc, postupně se vyrábí, na konto se vybralo ale už přes 750 tisíc korun.

Odrazil se nárůst prodeje igráčka a jméno, které jste si vybudovali, nějak i do prodeje dalších vašich výrobků?

To je strašně těžké hodnotit v době, kdy jsou prodejny, které byly našimi hlavními odběrateli, zavřené. Internetový prodej samozřejmě narostl, ale tam neprodáváme hlavní část výroby, hlavní dodávky jdou do velkých obchodů, jako je třeba Tesco. Změnila se ale jedna věc, ozvaly se nám prodejny, které byly otevřené i v době koronaviru, igráčky si objednala třeba drogerie Teta, jsou na benzinových pumpách, v květinářstvích. Já jsem vozil igráčky například do hospody na Velvetu, provozní tam také neměl co prodávat, pivo nemohl prodávat, tak prodával igráčky.

Igráček s rouškou se oblékl i do uniformy pilota. FOTO archiv firmy Efko

Igráčci si i zalétali, je to tak?

Ano, stali jsme se i součástí projektu Piloti lidem. Dnes se nám vrátili kopiloti co létali s piloty, kteří vozili zdravotnický materiál a další pomoc napříč republikou, nalétali toho opravdu hodně. Naši igráčci letěli třeba i s mistrem světa elitní letecké série Red Bull Air Race a mistrem Evropy v letecké akrobacii Martinem Šonkou. Těchto pět jedinečných Igráčků pilotů nám Martin Šonka podepsal a teď půjdou do dražby, výtěžek bude věnovaný na konkrétní nemocné dítě, které nutně potřebuje finanční pomoc.

Vy jste ale během koronaviru nevyráběli pouze igráčky s rouškou, že?

Podařilo se nám vymyslet i vlastní konstrukci ochranného štítu, ten je také velice úspěšný. Na rozdíl od většiny výrobců nepoužíváme drahý 3D tisk, vymysleli jsme vlastní výsekovou konstrukci, která sedí na naše stroje a současně na ni jdou nasadit i ochranné štíty, které lidé používají na konstrukci vytištěnou na 3D podle vzoru PRUSA.

V pondělí 25. května má dojít k největšímu rozvolnění mimořádných opatření vlády. Co se pro Vás změní?

Počítáme s tím, že se zase obnoví prodej igráčků bez roušky a našich hraček. Chceme ale s igráčkem pomáhat i dál, jít tímto směrem i do budoucna. Zjistili jsme, že je tolik problémů, které by si zasloužily pomoci, že má cenu v tom pokračovat. Ne že ty problémy vyřešíme, ale má cenu jim pomoci. A lidé jsou ochotní pomáhat, to se také ukázalo. Pomohou, dostanou za to hračku, chceme, aby tato myšlenka pokračovala.

Jiří Dvořák předal ochranné pláště a overaly v hodnotě 20 tisíc korun vedoucí pečovatelek Ivetě Čípkové a starostovi Jiřímu Crhovi. FOTO Michal Záboj

Igráček-rouškáč bude tedy pomáhat dál, nebo chystáte něco nového?

Dokud budou roušky, budou i igráčci. Jinak ale platí, že je to limitovaná edice, dělali jsme takto už Masaryka, když bylo stoleté výročí založení republiky, nebo Karla IV., když se slavilo 700 let od jeho narození. Chystáme dvě oddělení – oddělení normálních hraček pro děti od dvou do 9 let a oddělení Pomáhej s igráčkem pro všechny, hlavně dospělé, kteří opravdu chtějí pomoci. Pomoc teď chceme zaměřit například na zoologické zahrady, které teď kvůli propadu návštěvnosti bojují a neustále prosí o pomoc. Vyrobit proto chceme igráčka, který bude mít na tričku natištěnou třeba opici, slona, lva a podobně. Kdo si ho koupí, přispěje konkrétní zoo, z každé figurky půjde 15 korun na krmivo. Něco podobného chceme udělat i pro útulky, které se na nás také obracejí. Další oblast pomoci chceme zaměřit na poškozené lesy zdevastované suchem a kůrovcovou kalamitou. Igráčka doplní semínko, které si každý může zasadit a vypěstovat strom. Současně půjde 15 korun z prodeje na nákup sazenic pro lesníky.

Jste členem hudebního uskupení Sanitka. Založil jste facebookovou skupinu Blanenšťáci a během koronaviru jste ji využil i pro hudební výzvu pro místní kapely. Sanitka tam umístila píseň Na Covid houpačce s chytlavým refrénem Jen se mi směj, roušku mi dej! Těšíte se, až se zase obnoví koncerty?

Určitě. Chystáme dvojkoncert s kamarádskou funky kapelou Ekström Kvartett a těšíme se, že možností hrát přibyde. A výzva pro kapely na Blanenšťácích běží samozřejmě dál.

Jak jste se vlastně jako rodilý Břeclavák dostal k tomu, že jste založil facebookovou skupinu Blanenšťáci?

Matka se narodila v Lysicích, otec ve Vyškově, v 50. letech dostali přidělenku do Břeclavi, kde jsem se narodil. Jsem ale jediný z rodiny, který se vrátil do rodného kraje. Kořeny zde jako rodina máme. Domov je tam, kde máte rodinu a kamarády, takže já mám teď domovy dva, Břeclav a Blansko. Všechno ale souvisí s tím, že dřív jsem tady dělával nějaké kulturní akce a pokud člověk chtěl vědět, co se děje, musel složitě hledat na různých webových stránkách. Chtěl jsem vytvořit jednu platformu, kde by se všechny informace seskupily – aby kapely mohly dávat vědět, kde budou hrát, místní podnikatelé mohli informovat o tom, co chystají, měli stránky, kde si můžou udělat reklamu. To, že někteří si z toho udělali debatní fórum nad politikou, to neovlivním. A pokud někdo porušuje zásady, tak příspěvky mažu. Jinak si ale na Blanenšťáky může umístit, kdo chce, co chce.

Nemrzí Vás, že občas jsou tam příspěvky i komentáře hodně negativní až nesnášenlivé?

Nesmíme svět obecně, ani ten tady v Blansku, posuzovat podle facebooku, což je bohužel dnes úplně běžné. Korona nám trochu otevřela oči v tom, jak jsme byli zhýralí. Teď se ukázalo, kdo je a kdo není vlastenec, kdo chce opravdu něco změnit nebo pomoci. Kdo chce a může, tak to dělá, ostatní jen dál sedí u počítače a ťukají tam podobné příspěvky. Ale jsou jiní, kteří dělají smysluplné věci, v tom vidím přínos, roušková doba už se nikdy nebude opakovat.

Jiří Dvořák

Narodil se 22. 1. 1963 ve Valticích. Žil v Břeclavi.

Vystudoval Pedagogickou fakultu Masarykovy univerzity v Brně.

Pracoval jako učitel na základní škole v Lanžhotě, Brně, Letovicích a v Blansku. Po Sametové revoluci začal při zaměstnání podnikat, vytvářel učební pomůcky. Od roku 1994 se naplno věnuje podnikání a vydávání vzdělávacích publikací pro děti, rodiče a učitele, vyvíjením pedagogických pomůcek, her a hraček.

Vydává časopis Tvořivý Amos a Golem, vydává knihy v nakladatelství Albatros. Je jednatelem ve společnosti EfkoART, s. r. o., která vyrábí společenské a vzdělávací hry a hračky, mezi jinými také legendární postavičku Igráček.

Spolupracuje na výrobě materiálů pro výtvarné tvoření a řemeslo Creartec.

Je zakládající člen a lídr skupiny Sanitka.

Žije v Blansku, je ženatý, má dceru Pavlínu a psa.

Je zakladatelem facebookové skupiny Blanenšťáci.

Věnuje se muzice, malování, grafice, píše básničky a další texty.

Pavla Komárková

   vložil: Michal Záboj, redaktor / tiskové oddělení