Běžci z Blanska závodili s mexickými indiány. Jaké to bylo, přiblíží na besedě v knihovně

„Poprvé se závod dlouhý 80 kilometrů běžel za skromných podmínek v roce 2003 a jeho světovou popularitu zajistila kniha Zrozeni k běhu. Ta fascinujícím způsobem popisuje průběh závodu špičkových ultramaratonců s Tarahumary běžícími v sandálech vyrobených z gumy starých pneumatik,“ říká blanenský dobrodruh a běžec Milan Daněk.

Jak vlastně dnes už legendární běžecký závod vznikl?

Závod Ultra Maraton Caballo Blanco založil Micah True (Caballo Blanco – Bílý kůň), který na něj chtěl přivést běžce z celého světa a představit jim indiány kmene Tarahumara, jejich krásnou zem a skvělou kulturu. Není to běžný závod. Veškerý zisk spojený s pořádáním akce je předáván zástupcům indiánské komunity. Nejde však pouze o hmotnou pomoc, ještě větší význam má podpora zachování kulturního bohatství místních indiánských tradic, ve kterých běh na dlouhé tratě hraje velmi výraznou roli.

V jakém prostředí závod probíhá?

Už před deseti roky nás zakladatel běhu Caballo nabádal, abychom neříkali, jak je to v regionu, kde se závod koná, děsivé nebo nikdo další nepřijede. Účast v závodě má vedle sportovní stránky ještě další rozměr a poslání. Měděné kaňony svou nekonečnou divočinou, nepřístupným terénem, indiány a proměnlivým počasím přitahují nejen turisty a ultramaratonce. Divoká krajina dříve poskytovala úkryt desperátům prchajícím před zákonem, lákala prospektory hledající cenné suroviny a v posledních desetiletích drogové kartely. Využívají terén i místní domorodé i mestické rodiny a jejich děti. Drogová válka se zde stala součástí každodenního života. Místní lidé musí často snášet dlouhá období „půjčování“ svých dětí k práci na makových a konopných polích. Unesené děti jsou nuceni vykonávat jednoduché práce, než jsou po čase zase vráceny. Případný odpor lze snadno udusit násilím.

Běžci svou účastí v závodě pomáhají také tarahumarským dětem….

Tarahumarské děti byly dlouho ztracené mezi dvěma světy. Školský systém donedávna nedovoloval užívat jejich rodný jazyk a kulturní tradice. Téměř bylo pravidlem, že ve čtvrté třídě jsou Tarahumarové dva roky pozadu za mexickými vrstevníky a většina z nich ze škol začínala odcházet. Teď se to změnilo.

Jakým způsobem?

Nový vzdělávací program spojuje děti s jejich zvyky a obyčeji dědů. Učí se tančit, zpívat, běhat, sázet, modlit se a léčit v souladu s přírodou. Takové poznávání jim pomáhá uspět ve škole. Jsou soustředěnější a spolupracují, protože škola se stává součástí jejích kulturních tradic, které jejich komunity udržují po tisíce let. Nový koncept vzdělávání Busuréliami (Vnitřní probuzení) začal roku 2016 a setkal se s obrovskou odezvou dětí, učitelů i rodičů. Účast rodičů a starších je při výchově dětí tradičními způsoby nezbytná. Všichni jsou zapojeni do činností a plánování akcí, včetně posvátných obřadů. Učí se hledat požehnání duchů pramenů, zdravit slunce, naslouchat zemi, hledat léčivé bylinky, tančit, běhat a mnoho dalšího. Spolu s tím, že se děti probouzí ke svým kulturním tradicím, narostl i zájem o běžné školní vzdělávání.

FOTOGALERIE
Běžci z Blanska závodili s mexickými indiány. Jaké to bylo, přiblíží na besedě v knihovně

Tarahumarské děti dostaly drobnosti z Blanska. FOTO: archiv Milana Daňka

. . . a další . . .

Celkem fotografií:  19

Na závodě se objevilo také město Blansko, a sice prostřednictvím předmětů, které jste na místo přivezli. O co přesně šlo?

Děkujeme moc za věci, kterými nás vybavila Blanenská informační kancelář. Jednalo se o batůžky, pastelky, propisky, cukrovinky.  Dětí tam bylo tolik, že jsme je osobně nerozdávali, ale dárky jsme předali organizátorům dětského běhu. Ti pro ně zajisté našli to nejlepší využití. Účastníci závodu získávají trička a školní pomůcky. Co se nerozdá, to se rozdělí do škol.      

Letos se koná po třicáté běžecký závod Moravský ultramaraton, jehož jedna etapa startuje i v Blansku. Proslýchá se, že se běhu zúčastní také indiánští běžci z Mexika. Je to tak?

Závod Moravský ultramaraton (MUM), který zahrnuje sedm maratonů v sedmi dnech, letos slaví třicátiny a to je příležitost pro mimořádnou oslavu. Asi každý běžec slyšel nebo četl o zázračných schopnostech indiánských běžců z mexických kaňonů. Nejsou zázrační, ale výjimeční určitě ano. Už dvakrát jsme se o tom mohli přesvědčit a tu šanci se pokusíme dát i účastníkům na stezkách mumáckých etap. V Mexiku jsme náš závod nejen patřičně propagovali, ale taky pozvali na Moravu současně nejlepší indiánské běžce Lorenu a Antonia Ramirez.

O koho jde? Co je to za běžce?

Rodina Ramirezů je označována za poklad Sierra Tarahumara. Jsou skutečnou reprezentací všeho mimořádného na lidech Raramuri a jejich běžecké kultury. Všichni členové rodiny mají mimořádný vytrvalostní běžecký talent, ale s pokorou nehledají osobní uznání. Jejich cílem je ctít roli, kterou běh má v komunitě Tarahumarů (Raramuri). Chtějí dál mezi všemi sdílet tyto tradice, předávat smysl a význam, kterou pro ně má běh a jeho spojení se Zemí i mezi lidmi navzájem. Lorenu Ramirez mnozí znají z mexického filmového dokumentu, který sbírá ocenění po celém světě. Žije poklidný venkovský život – jenom si občas obuje sandály a zaběhne ultramaraton. Dokument je ke zhlédnutí například na Netflixu.

Ve středu 27. dubna budete spolu se Zdeňkem Novákem mluvit o závodu Ultra Maraton Caballo Blanco mluvit na besedě v Městské knihovně Blansko. Na co se návštěvníci mohou těšit?

Bude to povídání a promítání fotek. Těšíme se, že se podělíme o naše zážitky nejen z průběhu závodu, ale i ze setkání s úžasnými lidmi a krásnou krajinou Měděných kaňonů.   

   vložil: Michal Záboj, redaktor / tiskové oddělení