Nutnost stěhování a uzavírání expozic

Připomeňme trošku historii dřevomorky na zámku…

„Údržbáři blanenského zámku, pánové Jelínek a Kučera, v květnu roku 1998 zjistili, že se betonová mazanice podlahy stropu nad místnosti expozice umělecké litiny propadá. Na pokyn tehdejšího vedoucího stavebního úřadu byla betonová mazanice na některých místech odsekána, byly udělány sondy, a objevilo se, že trámy jsou napadeny. Místa si prohlédl vedoucí stavebního úřadu a konstatoval, že stropnice jsou napadeny.“

Bylo současně i řečeno, kde je vina?

„Bylo konstatováno, že stav není způsoben tím, že by provozovatelé budovy v posledních více jak třiceti letech, neboť poslední generální rekonstrukce skončila v roce 1969, hospodařili špatně. Nikde nezatéká, půda je suchá. Na vině je špatně použitá technologie při generální rekonstrukci. Tehdejší firmy zvolily nesprávný materiál, který nasává vlhkost ze vzduchu, a ta nejen podporuje růst dřevokazné houby — dřevomorky domácí, ale současně vytváří dobré prostředí pro tesaříky, červotoče a další dřevokazný hmyz.“

Opravy jsou jistě finančně náročné. Jak to bylo s penězi?

„Požádala jsem, aby město pro rok 1999 uvolnilo finanční prostředky alespoň na sondáže, aby se upřesnil rozsah napadení. Rada však nedala žádné peníze a uvedla, že máme provést sondáž z vlastních prostředků. Příští rok jsem zase žádala o peníze na rok 2000, ale zase jsme nic nedostali. Zjistili jsme však, že praská nejen podlaha půdy, ale už také strop velké výstavní síně. Proto jsem na jaře roku 2001 pozvala odborníky, kteří usoudili, že jde o havárii, že se strop okamžitě musí podepřít výdřevou, jinak může kdykoliv spadnout.

Ale asi 14 dnů před tím, než tito odborníci přišli, konal se v hudebním salonu koncert, na němž byl přítomen i pan Stanislav Navrkal. Ten si povšiml, že se prohýbá ostění stropu hudebního salonu. Požádala jsem tedy zmíněné odborníky, aby se podívali i na hudební salon. Konstatovali, že jeho stav je ještě horší než nad litinou. Řekli také, že se dá předpokládat, že stropní konstrukce druhého patra ve větší či menší míře budou poškozeny, ale na dvou místech je stav kritický: nad hudebním salonem a nad litinou.“

Havarijní stav obvykle znamená i možnost obdržení financí. Stalo se?

„Na rok 2001 získalo Muzeum Blansko od města, svého zřizovatele, 250.000 Kč. Prostředky byly využity k zabránění případnému úrazu, tzn., že byla udělána výdřeva, podepřeny stropy, aby se zabránilo možnému zřícení a udělaly se další sondy. Na rok 2002 schválilo město jeden milion korun, za který se opravily stropy v místech dvou havárií. Město Blansko tak investovalo milion a čtvrt na odstranění havarijního stavu.“

Prostředí zámku je neustále vylepšováno.
Poprvé v historii osvětlují hudební salon lustry.
Foto: J. Parma

Ale práce stále pokračují. Bez peněz od města?

„Na letošní rok 2003 se podařilo za pomoci pana poslance Kaly v závěru roku loňského získat od ministerstva financí dotaci dva miliony korun. Peníze dostalo město na opravu zámku a muzeum je v současné době investuje. Prostředky budou využity i na opravy dalších zjištěných poškození, navazující na expozice litiny, rozebrali jsme expozici ‚funerální‘ litiny, protože nad ní dřevomorka pokračuje také. Částečně se budou trámy vyměňovat i na místnostmi expozice SPRIMT, zbytek peněz bude využit na další sondáže a zjišťování skutečného stavu. Ještě jsme dostali dotaci asi 50.000 Kč od ministerstva kultury.“

Jak se projevily opravy v chodu muzea?

„Museli jsme např. vystěhovat depozitář, schraňující materiály k dějinám Blanska a Blanenska, byly narušeny koncerty cyklu Hudba na blanenském zámku, návštěvníci jsou ochuzeni o část umělecké litiny, museli jsme rozebrat expozici Společnosti pro identitu měřicí techniky.“

Rozebrat a uložit nebo snad přestěhovat? Říká se, že se na své místo už nevrátí…

„Od počátku jsme upozorňovali, že místnosti potřebujeme pro expozici k dějinám Blanska a Blanenska, což je náš dlouhodobý úkol. Od počátku byl SPRIMT připravován, že expozice nebude napořád, i když byla označována jako ‚stálá‘. Ovšem do doby, než se vyřeší restituce rodiny Salmů, což se stalo a my můžeme do zámku investovat. Naše snaha však je, aby tzv. ‚šedá část‘ Zámku 2 sloužila pro SPRIMT. V prvním poschodí, jehož polovinu jsme již zrekonstruovali, vč. nové podlahy a elektriky, si SPRIMT již může alespoň část své expozice nainstalovat.

Je otázkou času, kdy seženeme další finanční prostředky a budeme moci pokračovat v rozšíření expozice. V případě, že budou peníze, bude opraveno i přízemí, kde by byla klubovna a další místnosti. SPRIMT by využíval celou budovu kromě dílny, která slouží muzeu, ale současně by byla i jemu k dispozici.“