Jubilejní datum pro CHKO Moravský kras

Po roce 1956 pak nastala mnohaletá, snad patnácti či dvacetiletá pauza a teprve potom následovalo vyhlašování dalších chráněných oblastí a národních parků.

Přesto, že tehdejší výnos stanovil ochranné podmínky a hranice oblasti, došlo v roce 1958 k úpravě hranic v nejjižnější části Moravského krasu tak, že jeho část byla z chráněné oblasti vyjmuta a později vyhlášena za dobývací prostor lomu Mokrá.

Přestože si mnozí Moravský kras představují jako území bezprostředně obklopující propast Macochu a Punkevní jeskyně, jde o omyl, neboť CHKO Moravský kras tvoří úzký pruh devonských vápenců mezi Brnem a Sloupem. Zasahuje do tří okresů, a to Brno-město, Brno-venkov a Blansko, v němž jsou zhruba dvě třetiny území, významné zejména svými čtyřmi veřejnosti přístupnými jeskyněmi.

Mohlo by se zdát, že vyhlášení CHKO znamenalo významný zásah do hospodaření i dalšího budování území. Ale asi to zase tak velká tíže nebyla, což může dr. L. Štefka doložit. Výnos o zřízení CHKO byl opravdu velmi přísný, mj. zakazoval stavby chat a přesto se chaty stavěly s řádným povolením. Bylo to zřejmě proto, že výnos nebyl podpořen institucí, která by jeho poslání hlídala, nebyl nikdo pověřen, aby jeho zásady prosazoval. Do doby, než byla ustavena Správa CHKO.

V době „bezvládí“ bylo rozoráno nemálo závrtů, zmizely velké plochy zeleně na plošinách, o možná stovkách nových chat ani nemluvě. Dnes je situace přehledná, kompetence jsou jasně určeny. O zpřístupněné jeskyně pečuje Správa jeskyní Moravského krasu a Správa CHKO reguluje činnost, stanovuje podmínky současného života ve svěřeném regionu. RNDr. Leoš Štefka, který mimochodem na své místo nastoupil již v roce 1980, vidí současné největší problémy v intenzivním hospodářském využívání CHKO a její husté zástavbě.

„Na značných plochách je dosud ještě intenzivní zemědělské hospodaření,“ říká. „Někde se ho podařilo upravit, třeba na Ostrovské plošině nad Amatérskou jeskyní, a to s ohledem na podzemní krasový systém. Jinde, jako v oblasti Vilémovic, Lažánek, se nám zatím nepodařilo dohodnout s místními hospodáři.“ Je to zcela jistě pro chráněnou oblast škoda. I proto, že by mohly být využity fondy Evropské unie, určené k ochraně přírody.

Zdálo by se, že nebezpečím je i turistika, ale podle vedoucího Správy CHKO je právě tato oblast dokladem, že se některé věci posunuly v prospěch ochrany území. Jeho využití k turistickým možnostem je opravdu příkladem. Třeba vyloučením dopravy ze žlebů či stanovením limitů návštěvnosti.

Někdejších 13 km silnic se přeměnilo na pěší a cyklistické stezky, organizovaná doprava už je samozřejmostí. „Je to kompromis mezi zájmy turistů a ochranou přírody a neslyším v posledních letech žádné připomínky,“ řekl s uspokojením dr. Leoš Štefka.

Určitě je dobře, že se o vzácné území někdo odborně stará a naplňuje padesátiletý výnos, který byl z počátku ke škodě krajiny, ale i jejích obyvatel, přehlížen.