Nový zákon o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon) – 1. část

Cílem zákona je dle prohlášení ministra pro místní rozvoj Mgr. Radko Martínka: „omezit obtěžování občanů administrativou a přenést zátěž při vyřizování a uskutečňování stavebních aktivit ze stavitele na příslušné úřady“. Zda se tato slova naplní, ukáže teprve praxe. Co je ale již dnes zřejmé, nový stavební zákon s sebou přinese zátěž pro obecní rozpočty, a to nejenom ve zvýšení počtu pracovníků stavebních úřadů.

Nový předpis je jinak strukturován a oproti původnímu podstatně po věcné i obsahové stránce rozšířen. Starý – dosud platný, je roku 1976 a prošel více než dvaceti změnami. á devět částí se 145 paragrafy a 3 prováděcí vyhlášky. Nový – z roku 2006 a platný od 1. 1. 2007, má sedm částí a celkem 198 paragrafů. V návrhu jsou (dosud neschválené) 4 prováděcí vyhlášky.

Mezi oběma zákony tedy uběhlo celkem třicet roků, což je poměrně dlouhá doba. Složitá byla i příprava. Nenaplnil se ani původní předpoklad, vztáhnout účinnost nového stavebního zákona k novému správnímu řádu, který s účinností k 1. 1. 2006 nahradil původní předpis z roku 1967. Příprava nového stavebního zákona byla iniciována přijetím Usnesení č. 612 ze dne 20. června 2001, kterým schválila Vláda ČR věcný návrh zákona a uložila Ministerstvu pro místní rozvoj ČR předložit vládě návrh stavebního zákona. Od této doby po schválení uběhlo téměř pět let. Z toho plyne, že
příprava nového zákona nebyla vůbec jednoduchá, a je otázkou, zda schválené znění
má předpoklady k naplnění původního záměru – zjednodušení řízení.

Další pokračování tématu „nový stavební zákon“ se bude zabývat úvodními stanoveními stavebního zákona.