Sedmdesátka Ludvíka Daňka

Ludvík Daněk

První tréninkové dávky absolvoval budoucí nejslavnější český diskař na každodenní čtyřkilometrové cestě kopcovitým terénem do školy. Ve sportu učarovaly Ludvíkovi nejprve lyže, zpočátku běžky, ale dařilo se mu i na skokanském můstku. Bratr Jiří však jednou přinesl domů disk a Ludva si umínil, že Jirku „přehodí“. Podařilo se mu to za týden. Disku už zůstal věrný.

Na 70. výročí narození Ludvíka Daňka nezapomněli představitelé Města a v pondělí 8. ledna přišli k pamětní desce na jeho rodném domku na Hořicích položit květiny.
Foto: S. Mrázek

Vyučil se soustružníkem, v osmnácti si připisoval první atletické úspěchy. Na vojnu šel k pohraničníkům, kde usilovně trénoval, jeho výkon 45,27 m ho předurčil k převelení do brněnské Rudé hvězdy. Po zranění páteře a ledviny z havárie na motocyklu se ale diskem zabýval jen rekreačně.

Později trenér Brandšteter pozval Daňka na trénink „béčka“ brněnské Zbrojovky. Po několika měsících přehodil Daněk 50 m, na mistrovství republiky v roce 1961 skončil osmý, o rok později se definitivně přestěhoval do Brna. V roce 1962 byl Daněk v Československu nejlepší, ve stejném roce se zúčastnil Mistrovství Evropy v Bělehradě, kde skončil devátý.

V červnu 1963 překonal v Košicích 60m hranici hodem 60,04 m. V květnu 1964 vytvořil evropský rekord (62,45 m), nato v srpnu v Turnově překonal hodem 64,55 m světový rekord. Hned následující rok se Daněk stal prvním diskařem na světě, který překonal hranici 65 m. Na závodech v Sokolově v říjnu 1965 hodil 65,22 m.

Mezitím v roce 1964 absolvoval svou olympijskou premiéru na 18. Olympijských hrách v Tokiu. Byl druhý za Oerterem, získal stříbro. 19. Olympijské hry v Mexiku v roce 1968
mu přinesly bronzovou medaili. Zlato na něj čekalo o čtyři roky později na 20. Olympijských hrách v Mnichově, kde v dramatickém souboji a nepříjemném dešti v posledním pátém hodu dosáhl výkonem 64,40 m prvenství a porazil své velké soupeře, mnohonásobného světového rekordmana Jaye Silvestera z USA a Rickarda Brucha ze Švédska.

Ludvík Daněk. Zdroj: olympic.cz

Ze šesti účastí na mistrovstvích světa v letech 1962–78 zvítězil pouze v Helsinkách (1971) a v Římě (1974) byl druhý. Stále překonával bolesti po zraněních z havárie. S aktivním závoděním se Ludvík Daněk rozloučil na Mistrovství Evropy v Praze v roce 1978.

Ani v dalších letech Daněk atletiku neopustil. Působil jako trenér a činovník v pražské Rudé hvězdě, v 90. letech se stále více věnoval práci v Českém klubu olympioniků. Byl také místopředsedou Českého atletického svazu. Jako manažer pomáhal zajišťovat různé sportovní podniky, například Běchovický běh. 10. 5. 1995 obdržel čestné občanství města Blanska za vynikající sportovní výsledky a reprezentaci republiky.

Skvělého sportovce však zradilo srdce. Volný čas trávil na své chalupě v Hutisku-Solanci na Vsetínsku. Tam ho při práci na zahradě postihla nevolnost. Návštěvu lékaře však odmítl a druhý den ho soused nalezl již mrtvého. Atlet odpočívá ve Valašském Slavíně v Rožnově pod Radhoštěm. Náhrobek zdobí plastika diskaře.

V září 2003 byla odhalena pamětní deska na Daňkově rodném domku v Hořicích. V Brně je po něm pojmenováno gymnázium na Botanické ulici 70, kde je umístěna i jeho pamětní deska. V červnu 2005 byly jeho jménem pojmenován sportovní ostrov v Blansku.

(zdroj: brno.cz, upraveno)