Příhradový most přes Svitavu

„Co s mostem, musíme vyřešit nejpozději do zahájení prací na regulaci toku Svitavy, které by měly proběhnout příští rok. Příhradový most u Billy je jejich součástí. K mostu se ale nikdo nezná,“ což je problém, říká Ing. Jindřich Král.

Správce konkurzní podstaty potvrdil, že most nebyl nikdy v rámci konkurzu vydán. Povodí Moravy by mohlo sice most odstranit, ale dokud nejsou vyjasněné vlastnické vztahy, nepustí se do takové akce. V rámci přípravných prací se hledá skutečný vlastník, aby během stavby mohlo Město Blansko most přemístit. Náklady na manipulaci s ním jsou započítány v ceně úprav koryta řeky.

„O mostu se již dříve jednalo ohledně toho, zda se jedná o kulturní památku či ne, nicméně to nebylo nikdy dořešeno. Podle poslední studie, kterou mám k dispozici, je most v mnohem horším stavu, než se na první pohled jevilo,“ sdělila starostka Jaroslava Králová.

Aby se vše co nejdříve vyřešilo, zveřejnilo Město Blansko na úřední desce výzvu Povodí Moravy, na jejímž základě se měl oprávněný vlastník přihlásit. Vyvěšena byla od 21. 7. do 21. 8. 2008. Vzhledem k tomu, že k objektu se nepřihlásil žádný právoplatný majitel, je možné s ním dále nakládat.

Původně bylo uvažováno o využití mostu jako lávky přes náhon u zimního stadionu v rámci rekonstrukce na sportovním ostrově, ale dle výsledků výše zmíněné studie jsou z něj použitelné jen bočnice. Střed mostu je poddimenzovaný a pro tento účel nepoužitelný. Stavba úplně nového mostu stojí třikrát méně. Proto je rozhodnuto z něj zachovat jen část, který by připomněla, kde most stál a jak se mosty kdysi stavěly, a zbytek zlikvidovat.

Stanislav Mrázek

Ježkův železniční most

Nejen železniční nadšenci z Blanska, ale i místní veřejnost zná Ježkův most. Je zajímavý jak svou historií, tak i současným osudem. Na otázky, kdo jej vyrobil, kdy byl postaven a kdo je jeho nynějším vlastníkem, není lehké odpovědět.

Ježkův most je železniční most přes řeku Svitavu a stojí u nynějšího blanenského obchodního domu Billa. Mimo provoz je od roku 1996. Most dnes slouží jen jako zkratka pěším přes řeku a přístřešek pro bezdomovce. V jeho bezprostředním okolí je smetiště a vše, co se dalo z mostu odnést nebo odmontovat, je nenávratně pryč. Prohlídkou mostu jsem dále zjistil, že most nenese žádné označení, je zkorodovaný a jen na kolejnicích je vyražen název „Třinec“ spolu s dalšími číselnými údaji. Dřevěné pražce také nejsou nejnovější a již pohledem nezaručují velkou bezpečnost.

Tzv. Ježkův most je příhradovým, přímopásovým železničním nýtovaným mostem s dolní mostovkou vyrobený ze svářkové oceli. Je jednokolejný a byl součástí závodní vlečky Adastu a.s. Blansko. Železniční přeprava přes něj byla zajišťována z blanenského nádraží ze staniční koleje č. 4 a na kusé koleji před mostem ruční točnou o průměru 7,5 m. Stejná točna byla také v objektu továrny, kde sloužila k dalšímu využití kolejového systému. Z důvodu technicky nevyhovujícího stavu byla závodní vlečka v roce 1996 zrušena a vlečkový spodek a svršek snesen. Zůstal jen most jako historický doklad hospodářského rozmachu firmy K. a R. Ježek Blansko.

Na přelomu 19. a 20. stol. se Ježkova továrna úspěšně rozvíjela a rozšiřovala. Postupně od r. 1887 vybudovala slévárnu šedé litiny, strojírnu, kovárnu, stolárnu, sklady a v r. 1905 novou slévárnu (první tavba 6. 12. 1906 a poslední tavba 24. 9. 1993). V tomto období postaven tovární vodojem a správní budova zvaná „hrad“, nyní „Zámeček“. Celkový počet zaměstnanců byl v r. 1911 něco přes 500 osob. V letech 1905 až 1911 Ježkova továrna získala svou vlastní konečnou podobu.

Rozvoj výroby a export výrobků, hlavně do celého tehdejšího Rakouska-Uherska, logicky vyžadoval změnu v tovární dopravě. Automobilová doprava začala vznikat později v 30. letech 20. století a je tedy zcela přirozené, že v době současného rozvoje lokálních a závodních železnic se představitelé firmy rozhodli vybudovat závodní vlečku spojující továrnu s tehdy již dvoukolejnou železniční tratí Brno – Česká Třebová.

A kdo je výrobcem mostu? V dostupné literatuře, zejména článku J. Jaroše „Příhradový železniční most……“uveřejněný ve Sborníku muzea Blansko 2004, jsou uváděni dva potenciální výrobci. Spojené strojírny Adamov, dříve Ruston, Bromovský a Ringhoffer a Wiesnerova strojírna v Chrudimi. Nejen jako patriot dávám přednost předchůdci Adamovským strojírnám a. s. Adamov. V r. 1905 došlo v Adamově k zásadním změnám v organizaci a řízení výrobní společnosti a k jejímu novému výrobnímu rozvoji. V r. 1910 byla zřízena nová mostárna a dílna na velké železné konstrukce a továrna se začala specializovat na stavby železničních a silničních mostů, takže lze oprávněně předpokládat, že v Adamově dokázali most vyrobit a včas jej dodat do blízkého Blanska.

Také přesné datum vybudování vlečky a zahájení jejího provozu není z dostupné literatury zřejmé a i tento údaj chci zjistit v podnikovém archivu uloženém v Třebíči. S největší pravděpodobností byla vlečka vybudována a provoz na ní zahájen v letech 1911 až 1913. Tomu nejvíce nasvědčuje datum projekčních a přípravných prací r. 1910 až 1911.

Otázka současného stavu mostu je pak z mého pohledu jasnější. Z hlediska tovární průmyslové architektury se jedná o stavební unikát s významnou historickou hodnotou zasluhující památkovou ochranu. Nezapomínejme, že most před zničením v samém sklonku 2. světové války dne 9. 5. 1945 zachránil s nasazením vlastního života zaměstnanec Ježkovy továrny pan Karel Musil. Most byl Němci podminován a hlídán. Pan Musil po přiblížení se vodou most odminoval a záchranou mostu urychlil postup Rudé armády přes řeku Svitavu, protože v Blansku zůstaly nepoškozeny jen dva pro silniční přepravu méně vhodné mosty, náš Ježkův a dřevěný u „Mlýna“. Zbývající dva silniční mosty Němci zničili, avšak jeden z nich u železniční zastávky, byl již téhož dne velmi primitivně zprovozněn.

A k vlastnictví mostu. Podlé mého názoru most nevlastní ani obec, ani stát, tedy ani Povodí Moravy, ani České dráhy, ale Adast Blansko, a. s. v konkurzu. Vycházím z Aktualizovaného privatizačního projektu Adastu st. podnik Adamov k 31. 12. 1991 a příslušného zápisu v Katastru nemovitostí, kde pod položkou výkazu změn č. 208/93 je uveden pod inventarizačním č. 00109 „most železniční“. Most jako věc movitou zprivatizovaly v r. 1992 nejdříve Adamovské strojírny a. s. Adamov (zakladatel) a poté jej v témže roce vložily spolu s peněžním vkladem a cenou hmotného a nehmotného majetku podle výše uvedeného privatizačního protokolu do Adastu Blansko, a. s. jako své dceřiné akciové společnosti.

Dnes jsou obě akciové společnosti v konkurzu. Adast Blansko, a. s. byl do privatizace závodem Adastu st. podnik Adamov a vložení hmotného majetku bylo pochopitelně provedeno jen účetně. Ježkův železniční most „vždy“ patřil Adastu Blansko, který se o most řádně staral bez ohledu na privatizaci a konkurz a vždy jej považoval za „svůj“. Nelze proto dnes tvrdit, že most byl nebo nebyl Adastu Blansko, a. s. předán. Most byl zprivatizován, hmatatelně existuje a tato skutečnost je všeobecně známa. Možná je ale méně známo, že v jeho mostní ocelové konstrukci je stále veden ze Starého Blanska kabel vysokého napětí právě pro potřebu Adastu Blansko, a. s. v konkurzu.

Martin Bojda