Voda na Blanensku

Jejími hosty byli lidé z vedení Vodárenské akciové společnosti: generální ředitel Miroslav Klos, ředitelka boskovické divize Miloslava Soldánová a ekonomický náměstek boskovické divize Petr Fiala. Na otázky odpovídali průběžně všichni zúčastnění.

Hned na začátek pro mnoho lidí zásadní otázka. Proč by obyvatelé větších měst měli být solidární s menšími obcemi?

Je to o lidském přístupu i o komunální politice. Blansko je centrem regionu a všechno je vzájemně propojené. Lidé sem jezdí nakupovat, žijí z toho místní obchodníci. Těžko se to chápe těm, kteří zde bydlí. Ale pochopí to hned, jakmile se odstěhují mimo Blansko, do malé obce. Např. když si odmyslíme vodu a vezmeme třeba odpady, situace se hned otočí. Blansko také potřebuje, aby byl někdo solidární s ním a mělo kde odpad ukládat a za rozumnou cenu.

Kdo stanovuje cenu vody?

Není zájmem vodárenské společnosti si cenu jakkoliv konstruovat. Cenotvorba je v ČR řízena. Nemáme sice regulátora, ale poměrně přísné cenové předpisy, které jsou vydány ministerstvem financí a které jasně definují jak, z čeho a co je možno do ceny vody započítat. Obecně jsou to ekonomicky oprávněné náklady a přiměřený zisk. Kontrolu provádí finanční ředitelství. Boskovická divize byla za posledních deset let prověřena asi dvanáctkrát a nebylo zjištěno žádné pochybení. Jisté nálezy byly v jiné divizi a z toho jsme se poučili.

Co vše je započítáno v ceně vody?

Cena má dvě části – vodné a stočné. Podstatnou složkou jsou tzv. infrastrukturní náklady. Když vezmeme částku obdrženou z vodného a stočného, tak z ní je přes 60 % vraceno zpátky do infrastruktury, ať už formou údržby, oprav nebo nájemného, které platíme vlastníkovi infrastruktury – Svazku vodovodu a kanalizací. Zbývajících 40 % můžeme ovlivnit. A tyto náklady se snažíme minimalizovat. Nevyplácíme akcionářům dividendy a zakalkulovaná míra zisku je na úrovni 3–4 %.

Investiční náklady jsou na úrovní 40 mil. Kč, což je málo, a proto se snažíme minimalizovat všechny oprávněné náklady započítávané do vodného a stočného. Cenu také ovlivňuje významně závazek ČR, že veškeré čistírenské zařízení a kanalizace v obcích nad 2000 ekvivalentních obyvatel bude splňovat evropské normy. Tento závazek je přenesen na obce. Na okrese Blansko máme už splněno a všechny obce mají čistírny odpadních vod.

Jaký je podíl fixních nákladů?

Poměrně vysoký. Na vysvětlení – zařízení musí být v pohotovosti, musíme platit lidi, musíme opravovat, musíme platit nájemné, a přesto nemusíme prodat ani kubík vody. Proto jsou fixní náklady na takové výši, na jaké jsou.

Elektrická energie tvoří 12 % nákladů. Neuvažovali jste o alternativních, dnes hojně podporovaných zdrojích?

Náš energetický tým se tímto zabýval a investice by to byla příliš vysoká s dlouhou dobou návratnosti. Navíc naše potřeby jsou roztroušeny na velké ploše. Máme přes sto vrtů po celém okrese. Tohle řešení se vyplatí jen u opravdu velkých zdrojů v jednom místě.

Letos se ale zdražovalo, i když cena za energie poklesla.

Elektrická energie má dvě složky. Silovou energii, která klesla a distribuční náklady, které naopak vzrostly. Takže celková cena se nesnížila zase o tolik. A samozřejmě snažíme se vytvořit nějaký minimální zisk. Veškeré zisky nad 3–4 %, které případně vytvoříme, jdou na konci roku do nájemného, tedy do infrastruktury.

Jaká je průměrná spotřeba vody na Blanensku?

Provozujeme 70 katastrů, kde je do 500 obyvatel. Blanenský okres je vesnického typu, v malých obcích je spotřeba třeba jen 35 litrů, ve městech přes 90 litrů. Průměrná spotřeba na osobu a den je u nás asi 80 litrů. Kdybychom měli průměrnou spotřebu 100 litrů, což je asi úroveň Brna, byla by cena hned nižší o deset korun. Ale spotřeba stále mírně klesá, za posledních dvacet let klesla asi o polovinu. V poslední době nicméně spotřebu ovlivňuje více průmysl než obyvatelstvo. Navíc výtěžnost naší sítě je jen oproti Brnu desetinová, celorepublikově asi poloviční.

Co znamená výtěžnost?

V podstatě zisk z jednoho kilometru provozované vodovodní sítě. Často jsme porovnáváni s Prahou. Jenže ta má rozvody na ploše asi 500 km² a zásobuje 1,3 milionu odběratelů. My zásobujeme region o rozloze 900 km² s 86 tisíci odběrateli. Není zde velké město, které by cenu snížilo. V Jihlavě mají jen z města stejný výnos jako my z 91 měst a obcí. Oni tak jedou na poruchu 5 km, my třeba 30 km. Další údaj: z každé vodovodní přípojky máme průměrnou spotřebu 155 m³/rok. Celostátní průměr je 255 m³.

V čem je náš region tak specifický?

Blanenský region je jediný v republice, který má 115 zdrojů a samozřejmě každý musí být hygienicky zabezpečený. Zásobujeme 100 % obyvatel pouze z podzemní vody. V číslech to je 86 tis. obyvatel okresu Blansko. Ve svazku je sdružených 81 měst a obcí, samostatnou smlouvu má dalších deset, kde je cena nákladová, tedy nižší. Vedeme např. pro 65 obyvatel vodu tříkilometrovým přivaděčem a to něco stojí. Chceme poskytnout kvalitní pitnou vodu všem, ne jen tam, kde se to vyplatí. Svazek funguje na principu solidarity. Svazková cena je solidární cena. Některé obce mají nákladovou cenu přes 100 Kč,  jiné pod 50 Kč. Výsledkem je stávající cena. Podobná solidarita funguje u plynu, elektřiny, v dopravě, ve školství...

Jak ovlivňují cenu poruchy a následné opravy?

Někdy zásadně. Kuničky vystoupily ze svazku. Snížily si cenu a na nájemné (infrastrukturu – pozn. redakce) zbyla jen koruna. Po půlroce platili poruchy z vlastního rozpočtu obce. Není problém, aby to obec zaplatila, ale to není správná cesta. V Rájci zase mají vlastní nový vrt, ale z něj vodu s vysokým obsahem železa a manganu. Dnes uvažují o hledání dalšího zdroje vody. Kdyby u nás neexistoval princip solidarity, pohybovalo by se vodné podle obce od 10 do 481 Kč.

Teď se EU zaměřila na odpadní vody. Nebude do budoucna problém naopak s přivaděči?

Bude a velký. Z důvodu sucha. Jde o to, že vlastníků distribučních cest je mnoho. To neumožňuje dnes mít takový velký systém jako Slezská Harta nebo Želivka. Ty by dneska nevznikly. Problematiku sucha nevyřešíte lokálně, jedině dálkovými přivaděči, které přivedou vodu z míst, kde je jí dostatek. Odhaduji, že do 15 až 20 let zde bude velký regionální problém, který tato vlastnická struktura nebude schopna řešit bez účasti státu.

My jsme si toho vědomi a máme na přivaděči propojené obce Šebetov, Velké Opatovice, Boskovice, Cetkovice a máme investiční záměr na rekonstrukci vodovodních páteřních přivaděčů. Je to investice za 320 mil. korun. Navíc nepřipustíme, aby se Bělá stala rekreační nádrží. Je to povedená vodárenská nádrž a naše rezerva. Z Boskovic může jít voda gravitačně do Blanska a z Blanska si můžeme pomoct v Boskovicích. Ta propojenost je ideální. Zatím ji nepotřebujeme, ale pokud budou větší sucha, je nutné, aby fungovala jako náhradní zdroj.

Jaké je stáří vodovodní sítě?

Průměrný věk rozvodné sítě oproti ostatním střediskům máme podstatně vyšší – kolem 50 let. Investujeme velké finanční prostředky do obnovy a snižuje se nám díky tomu počet poruch. V roce 2006 jsme měli 465 poruch, v roce 2008 už jen 327. Hodnota majetku, který spravuje svazek, je řádově kolem 5 miliard korun. Zajistit jeho obnovu při životnosti cca 50 let vyžaduje 2 % z hodnoty majetku ročně, což je cca 100 milionů korun. Dnes platíme zhruba polovinu. Není tedy zajištěna prostá reprodukce majetku. Proto EU pomáhá dotacemi, aby cena nepřerostla sociálně únosnou cenu vody (její hodnota je dnes kolem 100 Kč). Je naší povinností čerpat všechny dostupné zdroje, v tomto případě z operačního programu pro životní prostředí nebo fondu soudržnosti, aby cena vody tuto cenu nepřesáhla.

Lze tedy předpokládat, že poroste cena více v jiných regionech? Tam, kde měli doposud vodu levnou?

Nikdy se nesrovná odlišnost regionu, která má na cenu vliv, ale další regiony nás budou dohánět, protože jsme s cenovou politikou zaměřenou na obnovu začali dřív. Oddálí to ještě dotace, ale tam, kde mají v ceně započítáno méně peněz na obnovu a opravy, tam ten nárůst pak bude rychlejší.

Máme tedy nejdražší vodu v ČR, jak se uvádí?

To záleží, jak se ceny porovnávají. Cenu za kubík máme nejvyšší, ale v některých regionech, např. v jižních Čechách aplikují dvousložkovou cenu, tedy to, že k ceně za kubík, která je nižší než naše, např. 68 Kč, připočítají roční paušál např. 500 Kč. To udělá u spotřeby čtyřčlenné rodiny cca 5 Kč na kubík. Když to všechno sečteme a porovnáme znovu, nejsme s cenou ani v první desítce.

Jaký je výhled? Bude se zdražovat dál?

Do doby než se dosáhne nějakého dobrého stavu v údržbě sítě, tak se bohužel zdražovat bude. Je na zodpovědnosti vlastníka sítě, do jakého časového horizontu to rozloží. Podle EU by to mělo být do roku 2015, což je absolutně nereálný termín. Zmírnit nárůst mohou hlavně dotace z fondů. Smlouvy pak zavádí i pravidla pro výpočty ceny, která musíme dodržovat. V každém případě, v oblasti tzv. špinavé vody, tedy stočném, je výhled ceny prorůstový minimálně do roku 2030.

Je nějaký rozdíl mezi úpravou vody z vrtů a povrchové vody?

Největší rozdíl je v kvalitě samotné vody. My máme tak kvalitní vrty, že je většinou jen dezinfikujeme. Je to ale velice proměnlivé, můžete mít vrt, jehož voda se musí nákladně upravovat a naopak. Obecně je voda povrchová měkčí než podzemní. Podzemní je blíž přirozené pitné vodě a většinou se na její úpravu spotřebuje méně chemie. Individuálně se vždy vyhodnocuje ekonomická efektivnost úpravy zdrojové vody. Podobné je to s dusičnany. Naše vrty mají od 1,5 do 80 mg, což je už překročená hranice. Nedávno jsme draze odstraňovali zvýšenou hladinu dusičnanů v Bukovici. Muselo se to udělat, protože hygienická služba už nepovoluje výjimky.

Poslední léta byla suchá. Je kapacita našich podzemních zdrojů dostatečná?

Kapacitu sledujeme opravdu důsledně, abychom se nedostali do nějaké míry, kdy by vznikalo nadměrné riziko, že nebudeme mít vodu jako takovou. Je však nutné sledovat vydatnost i kvalitu. Někdy může být dostatečná vydatnost a kvalita nestojí za to a nebo přesně naopak. Ano, dochází k určitému snížení vydatnosti zdrojů podzemní vody. To je obecný trend, řekl bych spíš pomalejší. Nedosáhli jsme zatím kritického stavu, kdy bychom museli říct, dochází nám voda, zainvestujte do nového zařízení. To mluvím obecně za celou firmu.

Na okrese ale máme hloubkové i mělké zdroje. Mělké zdroje reagují na sucho okamžitě v tom daném roce. Když má obec jen jeden zdroj a nemá na výběr, tak je tam tohle riziko. V těchto lokalitách pak vodu dovážíme, např. Pamětice, Lhota u Lysic, Okrouhlá. Kdyby tyto obce neměly svazkovou solidární cenu, tak se nedoplatí.

Máte problémy s černými odběry?

Děláme kontroly na černé odběry. Těžko se odhalují, i když se dají rozpoznat. Není jich mnoho, odhalíme tak jeden za dva roky. Horší situace je u kanalizace. Kontroly provádíme přes obecní úřady, kterým poskytujeme seznam „neplatičů stočného“. Tam nám většinou řeknou, kdo je určitě připojený a kdo ne a kde se neví. V těch posledních případech rozesíláme slušný dopis, na jehož základě vyzýváme majitele k zaplacení a případně kontrolujeme kanalizaci kamerou. Míra neplatičů nebo černých odběrů maloodběratelů u nás není tak významná, abychom museli zřizovat nějaká komanda, jako to dělají jinde. Stačí nám na to interní normy a zákonné prostředky.

Za rozhovor poděkoval