Domácí násilí a seniorský věk

25. března 2012, zprávy z MěÚ, přečteno: 3477×

V posledních letech se stále častěji setkáváme s problémem domácího násilí na seniorech. Tato forma agrese bývá často podceňována pro svoji obtížnou dokazatelnost a rodinné vazby. Odehrává se skrytě za zavřenými dveřmi, mimo kontrolu veřejnosti.

Tento článek byl vydán před více jak rokem.
Informace v něm již nemusí být aktuální.

 Slovo domov vyjadřuje pro mnohé pocit bezpečí, zázemí, tepla, vzájemného pochopení a prostředí lásky, pro některé však může představovat peklo a nebezpečí.

Tyto negativní věci objevují sociální pracovníci a pečovatelky v domácnostech klientů. Snahou všech pracovníků je podněty agrese zmírnit, eliminovat a odstranit.

Dobré vztahy byly v minulosti postaveny na duchovních hodnotách, které však dnešní společnost vyměnila za materiální. Často se setkáváme s nelidským přístupem. Staří lidé se stydí za to, jak se k nim rodina chová, a o psychickém vydírání nemluví. Probíhá skrytě a mnohdy si okolí téměř neuvědomuje, jak svým chováním nejbližším ubližuje.

Domácí násilí má z pohledu seniorského věku několik podob. Může být ovlivněno rozmanitostí typů chování samotných seniorů, což často vede k narušení vztahu v rodině. Může se jednat o formu psychického a citového týrání, ponižování, vydírání, nadávání, zdůrazňování nepotřebnosti, omezování přirozených kontaktů. Často je vidět i tělesné týrání, odpírání jídla, tepla, prostoru. V poslední době nejčastější formou projevované agrese je ekonomické zneužívání. Převody majetku, exekuce, zadluženost rodin, odebírání dávek poskytovaných k zajištění jejich péče.

Pro staršího člověka znamená přetrhání rodinných vazeb trvalé následky v jeho psychickém stavu. Výhrůžky končí různými fázemi vzájemného obviňování, odmítání dalšího dialogu, poškozením zdraví. Různé formy projevované agrese často znamenají pro seniory uzavření se do sebe, narušení psychické stability a integrity, omezení svobody.

Starší lidé nejsou schopni se s prožívaným traumatem svěřit, požádat o pomoc. Po určitém vytvořeném vztahu důvěry k sociálním pracovníkům či pečovatelům hledají prostor k dialogu o agresi, která je na nich ze strany rodiny páchaná. Sociální pracovník se poté snaží najít řešení.

Nabízí se možnost opuštění stávajícího prostředí a přechodu do jiného, vhodnějšího prostředí. Snaha o udržení rodinných vazeb a dobrých vztahů je v mnohých případech velmi složitá a její řešení bezvýsledné.

S jakou formou domácího násilí se nejčastěji v současné době setkáváme?

Přicházíme do rodin, kde vidíme, že je klientům ubližováno. Spousta z nich chování svých blízkých považuje za běžné, mnohdy se za tím skrývá obava z vystupňování agrese, stud za vlastní výchovu dětí, vnoučat. Jediným řešením je sundání růžových brýlí a reálný pohled na vlastní potomky. Nejčastěji se setkáváme s psychickým a citovým týráním, ekonomickým zneužíváním, zanedbáváním a nerespektováním potřeb, omezováním jejich soukromí. Rodina se seniorem nekomunikuje, probíhá izolace v kontaktech s okolím, pečovatelka se stává jediným člověkem, který za ním přichází.

Tělesné a ekonomické týrání mezi sebou často úzce souvisí. Téměř polovina seniorů se potýká s nedostatkem finančních prostředků. Omezují nákup potřebných služeb, šetří na jídle, teple, vystavují se chladu, omezují nákup potřebných léků. Za poskytování služeb utrácejí co nejméně, neboť o nastřádaný majetek je připravily jejich děti. „Pečující osoby“ jsou přitom povinny zajistit svým blízkým hygienickou a lékařskou péči i přiměřené pomoci.

Odbor sociálních věcí

Bc. Iveta Čípková, vedoucí oddělení sociálních služeb