Insolvence a oddlužení IV.

Oddlužení ve formě splátkového kalendáře je tím žádanějším způsobem oddlužení a v podaných návrzích výrazně převažuje. Jedná se o takovou situaci, kdy dlužník je povinen po dobu 5 let splácet měsíčně svým nezajištěným věřitelům, tj. věřitelům, kteří nemají svoji pohledávku zajištěnu některým ze zajišťovacích institutů specifikovaným insolvenčním zákonem (např. zástavní právo, zadržovací právo apod.), ze svých příjmů určitou částku. Tato částka je daná zákonem a v podstatě se jedná o stejnou částku, jako je zabavovaná v exekuci. Dlužníkovi tedy poté zbude určitá nezabavitelná část, jejíž výši lze předběžně zjistit na již dříve zmiňovaných stránkách www.insolvencnizakon.cz v sekci Kalkulátor splátek. Zabavitelnou částku poté dlužník, lépe řečeno jeho insolvenční správce, jemuž je tato částka zaslána, rozvrhne mezi nezajištěné věřitele, a to dle poměru jejich pohledávek. Je možné, aby dlužník hradil své splátky i v jiné výši, ale v tom případě se jedná o specifičtější režim insolvenčního zákona, kdy se předpokládá ze strany dlužníka splnění dalších podmínek, např. povinnost uhradit věřitelům více, než je obecně známé a zákonem dané splnění 30% hranice výše pohledávek.

Jak se tedy konkrétně takové plnění podle soudem schváleného splátkového kalendáře realizuje? V rozhodnutí, jímž se schvaluje oddlužení tímto způsobem, insolvenční soud určí, že dlužník je povinen platit po dobu 5 let prostřednictvím insolvenčního správce vždy k určenému dni v měsíci stanovenou částku z příjmů, a to podle poměru jejich pohledávek. Dále stanoví, ze kterých příjmů se tato splátka bude hradit a současně přikáže plátci mzdy nebo jiného příjmů, aby takovou částku srážel ze mzdy dlužníka, tj. nevyplácel ji, ale zasílal přímo insolvenčnímu správci k přerozdělení mezi nezajištěné věřitele. Dlužník tedy není do plnění splátkového kalendáře aktivně zapojen, jeho hlavní starostí je mít a udržovat si příjem.

Závěrem bych se chtěla vrátit k výše zmíněné magické hranici 30%. Jedná se o minimální výši pohledávek, kterou je dlužník povinen uhradit během následujících 5 let svým nezajištěným věřitelům. Předpokládaná výše uhrazení se posuzuje již ve stadiu, kdy je insolvenční návrh podán na soud a provází dlužníka celým řízením. Při schůzi věřitelů, o které jsme si řekli v minulém díle, soud a věřitelé rozhodují na základě zjištění a posouzení situace dlužníka, zda je tato hranice splněna a zda je předpoklad, že dlužník za 5 let minimálně 30% svých závazků uhradí. Aktuální stav a procentní uspokojení je ovšem kontrolováno ze strany soudu i po celou dobu oddlužování, kdy insolvenční správce zasílá soudu každé 3 měsíce zprávy o průběhu. Je nutno ještě připomenout, že hranice 30% je hranicí minimální a v žádném případě neznamená, že dlužník opravdu uhradí jen 30% svých pohledávek. Během 5 let se může přihodit jakékoliv navýšení příjmů, např. dědictví nebo dary, které zvýší pravděpodobnost vyššího uspokojení věřitelů. To znamená, že dlužník může uhradit i 80 % nebo dokonce 100 %, a to ještě dříve než uplyne pětiletá doba splácení. Pokud se stane, že je uhrazeno 100 % částky a současně jsou uhrazeny i veškeré náklady na insolvenčního správce, je možno požádat o osvobození od ostatních dluhů dříve. Na konci tohoto procesu je tedy bývalý dlužník zcela zbaven dluhů i hrozby, že se dodatečně se svými nároky přihlásí další věřitelé.

O oddlužení ve formě zpeněžení majetkové podstaty bude pojednávat další kapitola.

JUDr. Olga Staňková