Ján Vasilko: Pětiletka

Na vernisáži promluvil Jiří Valoch, teoretik a kritik umění, který vyzdvihl ironii a sebeironii autora, s níž přistupuje k historickým avantgardám a přímo se odkazuje či parafrázuje dobu, kdy avantgarda přinášela velký étos a ideály.

Jeho tlumená paleta plná hnědých a šedých odstínů a geometrické tvary dávají společně s dokonalým technickým zpracováním vzniknout novým, originálním řešením, která návštěvníka, dle jeho osobního založení, vedou buď k osamělé kontemplaci nad dílem, nebo jej provokují k diskusi. Po občany Blanska, města, jehož tvář byla, stejně jako v případě autorova rodného Humenného, výrazně ovlivněna novodobou průmyslovou historií, se tak nabízí nový pohled na část jejich každodenní podvědomé reality.

Neméně zajímavá je druhá část výstavy věnovaná pracím Vasilkovy žákyně Moniky Vrancové. Na rozdíl od Vasilka, v jehož dílech nacházíme inspiraci technikou a architekturou od nejmenší součástky až po obří a složité celky, Monika Vrancová se obrací k přírodě a očima člověka moderní doby pozoruje dokonalost součástek a architektury přírodního původu, od zvířecích kostí až po hru světel na kmenech stromů.

Oba autoři se tak vhodně doplňují a divák tak při přechodu mezi výstavními místnostmi zažívá závrať ze změny perspektivy podobnou, jako kdyby se obyvatel Manhattanu ocitl uprostřed sibiřské tundry.