Insolvence a oddlužení VI.

K osvobození od dluhů (může se jednat např. o dluhy za věřiteli, kteří nepřihlásili své pohledávky nebo o dluhy, které nebyly během oddlužování uspokojeny) nedochází po skončení oddlužení automaticky, ale až na základě rozhodnutí insolvenčního soudu. Takové rozhodnutí vydá insolvenční soud pouze po podaném návrhu dlužníka a za předpokladu, že budou splněny všechny podmínky pro to, aby soud rozhodnutí o osvobození od dluhů vydal. Dlužník by neměl s podáním návrhu na osvobození dlouho otálet, neboť tím, že již skončilo řízení, tak současně skončila ochrana dlužníka před exekucemi nebo výkony rozhodnutí a věřitelé by tedy mohli po takovém skončení pokračovat v exekucích na majetek dlužníka, které byly mnohdy nařízeny ještě před oddlužením.

Podmínky pro osvobození se liší podle způsobu oddlužení a jsou tedy odlišné pro situaci, kdy proběhlo oddlužení prodejem majetku a v případě, kdy oddlužení spočívalo ve splátkovém kalendáři. V případě, kdy proběhlo oddlužení ve formě splátkového kalendáře, záleží, zda se dlužníkovi podařilo během uplynulých 5 let uhradit alespoň 30 % svých dluhů, které byly soudem přezkoumány a zjištěny. Podmínkou také je, zda dlužník během insolvenčního řízení řádně plnil a neporušoval své povinnosti (např. nezatajil žádný ze svých příjmů, při ztrátě zaměstnání aktivně práci hledal apod.). Shledá-li soud, že tomu tak je, dlužníka od placení dluhů osvobodí. Pokud se dlužníkovi nepodaří splatit předepsanou hranici 30 %, bude soud zkoumat příčinu, proč k tomu došlo. I v takovém případě může dlužníka nakonec osvobodit, pokud se prokáže, že se tak nestalo zaviněným jednáním dlužníka a věřitelé obdrželi více, než by obdrželi v případě, že by dlužník spadl do konkursu (soud tak může zohlednit např. dlouhodobou závažnou nemoc, platební neschopnost dlužníkova zaměstnavatele apod.). V případě, že bylo oddlužení řešeno prodejem majetku, nezáleží na míře uspokojení věřitelů a není tedy důležitá výše zmiňovaná hranice 30 % a soud může přiznat osvobození za splnění podmínek i pokud dlužník uhradil méně než 30 % svých závazků věřitelům.

Pokud tedy dojde k situaci, že insolvenční soud dlužníka od dluhů osvobodí, nebudou již věřitelé oprávnění po dlužníkovi své pohledávky vymáhat. Osvobození se vztahuje, jak již bylo výše řečeno, nejen na neuspokojené části pohledávek věřitelů, kteří se účastnili insolvenčního řízení, ale i na ty pohledávky, které nebyly přihlášeny. Výjimkou je pouze právo zajištěného věřitele (věřitel, který má svoji pohledávku zajištěnou např. zástavním právem) na kterého se, pokud ten během insolvenčního řízení své právo nerealizoval, osvobození nevztahuje a on je oprávněn i po skončení insolvenčního řízení svou pohledávku ze zajištěného majetku uspokojit.

Důležité je zmínit, že osvobození jako takové nemusí být ve všech případech konečné a že existuje právo insolvenčního soudu dlužníkovi přiznané osvobození odejmout. K takovému odejmutí dojde, pokud některý z věřitelů do 3 let od osvobození podá návrh na odejmutí, pokud zjistí, že ke schválení oddlužení nebo k přiznání osvobození došlo na základě podvodného jednání dlužníka nebo že dlužník některému z věřitelů poskytl zvláštní výhody. Dále osvobození může zaniknout v případě, že by dlužník byl do 3 let od osvobození odsouzen pro úmyslný trestný čin, kterým ovlivnil schválení nebo průběh oddlužení.

Mnoho dlužníků klade otázku, zda může být oddlužení zrušeno i v jeho průběhu. Taková možnost samozřejmě existuje a je hrozbou visící nad mnoha dlužníky, kteří již v procesu schváleného oddlužení jsou. Pokud vyjde během řízení najevo, že dlužník nebude schopen podstatnou část svých závazků splnit, nebo pokud dlužníkovi vzniknou v průběhu oddlužení další dluhy (např. si vezme další půjčku nad rámec svých možností), může insolvenční soud schválené oddlužení zrušit a rozhodnout o prohlášení konkursu na majetek dlužníka. Konkurs je již samostatným způsobem řešení úpadku a nebyl předmětem tohoto pojednání.

JUDr. Olga Staňková